OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pán hradu! - kapitola 7. Vtípek

11.12.2010 (17:00) • Jay • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1211×

 Pán hradu! Kapitola 7. Vtípek

Bella:

Má velice krásný úsměv. Nevím ani proč jsem to udělala, ale naklonila jsem se k němu a jemně se otřela svými rty o jeho. Sladká vůně jeho rtů mě překvapuje pořád.

Vážně jsem nečekala, že můžu zažít najednou takovou smršť citů. Jsou to tak krásné a nepopsatelné city, že mi až vyráží dech. Jenomže to bych to nebyla já, kdyby se to nemělo pokazit. Najednou, kde se vzal, tu se vzal Emmett.

Emmett:

Šel jsem si lehnout do svého pokoje. Po cestě jsem dostal skvělý nápad. V prádelně je Bellina uniforma. Vzal jsem ji a oblíkl si ji. No oblíkl. Krapet se potrhala, ale to vůbec nevadí. To je ono. A podívejme se, co tu máme. Králičí ouška. No ty jsou roztomilý a ještě k tomu růžové. Že bych si je taky vzal? Jo vezmu. Stačí si je jen nějakým způsobem přidělat k hlavě. Tak a je to! Kouknu se do zrcadla. Vypadám kouzelně. Tou krásou jsem málem oněměl. Zamrkal jsem něžně očičkama a vyrazil. Chvilku jsem byl nervózní, tak jsem stepoval u dveří a čekal na to, až mě přejde nervozita. Zhluboka jsem dýchal. Přece jen je to moje premiéra. Vrazil jsem do dveří s perfektně nacvičeným číslem, které se mi hned vykouřilo z hlavy, protože to co jsem uviděl mě vyvedlo z míry. Tikal jsem očima z Belly na Edwarda a postel. Bella, Edward a postel. Bella, Edward a postel. Bella, Edward a postel! ,,Vy? Dva? Postel? Vy? Dva? Postel?“ koktal jsem. No tohle, můj bráška dospívá.

,,Ehm… Já tady jen uklízím,“ ozvala se Bella a nevinně zamrkala očima.

,,No tak to v tom případě chci uklidit taky!“ odpověděl jsem s úsměvem.

,,No a co by na to řekla Rose?“ zeptal se pobaveně Edward. To bylo hnusný. Dostal jsem záchvat smíchu, ale i Edward s Bellou. Divné je, že se nesmějí se mnou, ale mně! Úplně jsem zapomněl, že jsem oblečený, tak jak jsem oblečený. Uraženě jsem si založil ruce na prsa, nahodil výraz typu ,,Vy mi taky můžete!“ a naštvaně jsem odkráčel, s vypláznutým jazykem, z místnosti. Zdá se mi to nebo se začali smát ještě víc?

Bella:

No tak to se povedlo! Emmett to mu zase nasadil korunu. Už dlouho jsem se tak nezasmála jako teď.

,,Bello, já už si půjdu lehnout. Dobrou noc,“ řekl Edward a políbil mně na čelo.

,,Dobrou noc,“ odvětila jsem a lehla do postele.

Zaplavil mně takový divný pocit štěstí jaký jsem ještě nezažila. Vážně se to stalo mně? Nebyl to jen sen? Pro jistotu jsem se štípla do ruky, abych se ujistila, jestli se mi to jen nezdá, ale podle toho jak to štíplo, to sen asi nebyl. Tak Bello je to tu zas, uklidni se. Konečně po dvou hodinách sem se uchýlila ke spánku. Pořád jsem musela myslet na Edwarda a na ty jeho krásné rty. Nedaly mi prostě spát. Jak je možný, že on se zamiloval zrovna do mě? A jak je možný, že já se zamilovala do něj? Protože je úžasnej, sladkej, překrásnej, jedinečnej... No chválit bych ho tu mohla donekonečna a pořád by to bylo málo. Asi jsem se vážně zamilovala.

Ráno jsem se vzbudila a byla jsem kupodivu šťastná. Po dlouhé době jsem se cítila opravdu dobře. Udělala jsem všem snídani, pořád sem se usmívala a hopsala. Bylo to až neuvěřitelné, jak mě to změnilo.

Autor: Jay, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pán hradu! - kapitola 7. Vtípek: