OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pan Sluha - 1. kapitola

03.10.2014 (09:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 625×

„A raz a dva, raz a dva, raz a dva a raz a dva... No výborně, princezno, už vám to jde mnohem lépe. Jste naprosto dokonalá!" pronesl můj soukromý učitel tance pan Torisakawa.

„Budu vás muset opravit, pane. To vy jste výborný učitel," odpověděla jsem s veškerou úctou. On úplně zrudnul a vystartoval pryč z místnosti. Co jsem udělala špatně?

„Slečno Lili, neměla byste být tak hodná, víte, že pan Torisakawa na tento styl komplimentů není zvyklý," řekl můj sluha a přistoupil ke mně, aby mi sundal taneční boty. Sedla jsem si na židli a nechala ho.

„Chovala jsem se jen tak, jak mě moje matka a otec vychovali," odpověděla jsem stručně.

„Je na tom snad něco špatného?" zeptala jsem se klidně.

„Vůbec ne, právě naopak," odpověděl se stejně klidnou tváří a sundal mi boty.

„ - když někomu prokazujete kompliment, jste roztomilá," odpověděl pořád klidně, a když mi nasadil moji normální obuv, dlouze se na mě podíval. Cítila jsem, jak mi hoří tváře. On se spokojeně usmál a podal mi ruku, aby mi pomohl vstát.

„Měli bychom vyrazit na domluvený oběd s králem a královnou, ale nejdříve vás služky trochu upraví," oznámil mi sluha. Přikývla jsem a odkráčeli jsme z místnosti.

„Matko, otče." Uklonila jsem se.

„Veličenstva." Uklonil se sluha.

Otec vstal a podal ruku matce, která ji vřele a usměvavě přijala. Společně pak odkráčeli na prostorný balkon, kde už bylo připravené veškeré jídlo od dezertu až po hlavní chod. Šla jsem se hned posadit, abych nepřišla o tu lahodnou vůni.

„Voní to nádherně," pochválila jsem na dálku naše kuchaře. Jídlo, které vařili, bylo opravdu dokonalé všemi směry. Krásou, vůní, chutí, množstvím... Zkrátka vším, co se dalo říci o jídle.

„Když se jídlo dělá z lásky, vždy dokonale voní," špitl mi tiše do ucha můj sluha. V duchu jsem se usmála a pustila se do výborného jídla. Cítila jsem, jak se mi na jazyku rozplývá chuť dezertu. Dnes jsme měli čokoládový dort plněný karamelem. Ta slast, kterou jsem měla na jazyku, byla nepopsatelná.

Když jsme dojedli poslední chod, byla jsem naprosto přecpaná. A dobře vím, že za to může ten čokoládový dort. Otřela jsem si pusu a pomalu se zvedla.

„Omluvte nás," řekla jsem a uklonila se. Sluha se také uklonil a odkráčeli jsme z velkého balkonu.

Když jsme byli z dohledu, pohlédla jsem na sluhu.

„Co je další na programu?" zeptala jsem se a dál jsem se dívala do jeho očí. Podíval se na mě stejně provrtávajícím pohledem jako já na něj.

„Momentálně máte volnou hodinu," odpověděl a podíval se na své hodinky.

„Pokud mě teď omluvíte, mám ještě nějakou práci," řekl a uklonil se. Pouze jsem přikývla a jen jsem se dívala, jak odchází za svými povinnostmi. Pořád má něco na práci. Nechápu, jak to může vydržet. I když se asi bez něj docela budu nudit.

„Pokud chcete, abych zůstal, jsem vám zcela k dispozici. Můžu udělat... Co si budete přát," ozval se za mnou sluhův hlas. Prudce jsem se otočila, ale než jsem se na něj stačila podívat, přikryl mi rukou moje oči.

„Jen si tuhle chvilku vychutnejte," řekl a přitisknul mě ke svojí hrudi. Srdce mi dělalo kotrmelce a divoce mi bušilo.

„Co to?" vydrkotala jsem ze sebe.

„No tak, pšššt..." pokračoval a ještě víc mě k sobě přitisknul. Najednou jsem se cítila slabá. Cítila jsem, jak mi poklesávají víčka. Ještě, než jsem usnula, jsem zaslechla slastný hlas.

„Spěte sladce, má paní."      

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan Sluha - 1. kapitola: