Parkour Jane - kapitola 3 • OurStories.cz ~ naše povídky

Natluče si Jane. Proč si Marco vybral ji?

13.09.2013 (14:00) • piromaan23 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1287×

Dopadla jsem na tvrdou zem. Pomalu jsem se postavila na nohy. Oprášila jsem si kolena a upravila vlasy. Pomalu jsem se otočila a dívala se na Marca a jeho gorily, které koukaly s otevřenými ústy. Usmála jsem se a vyplázla na něj jazyk jako malé dítě. Marco jen s úsměvem zakroutil hlavou a opřel se o zábradlí. Rozeběhla jsem se po schodech dolů a rovnou zpět do hotelu. Vydýchala jsem se za zavřenými dveřmi a chvilku si lehla do postele.

Hodila jsem Marca za hlavu a šla se převléknout. Převlékla jsem se do plavek a chystala se využít bazén, stejně jako můj sourozenec s přítelkyní. Zavázala jsem si plavky za krkem a šla si připravit tašku. Ručník jsem přehodila přes batoh a našla nějaké šaty. Ozval se zvonek. V plavkách jsem se vydala ke dveřím. Otevřela jsem je a dívala se na mladou pokojskou.

Uklonila se a podala mi balíček se žlutou růží. Poděkovala jsem jí a zavřela dveře. Růži jsem dala do vázy a otočila se k balíčku. Byl zavázán modrou stuhou. Zatáhla jsem za stuhu a otevřela krabičku. Vykoukl na mě diamantový náhrdelník a prsten. Vykulila jsem oči, ale když jsem narazila na věnování, tak jsem si odfrkla. Zase otravoval Marco. Povzdechla jsem si a napsala z druhé strany zápornou odpověď. Zavřela jsem krabičku a položila ho na postel. Přehodila jsem přes sebe letní šaty. Zavázala jsem balíček a vzala si tašku.

Vydala jsem se chodbou k výtahu. Nastoupila jsem a sjela do přízemí. Zastavila jsem se až u recepce. Zazvonila jsem na zvonek a čekala, až někdo přijde.

„Dobrý den, mohla byste to vrátit odesílateli?“ zeptala jsem se italsky a mile se usmála. Recepční, milá postarší dáma s přívětivým úsměvem, který zahřál u srdce, souhlasila a omylem jí vypadlo, že Marco bydlí jen o dvě patra výš než já. Slušně jsem poděkovala a utíkala jsem k bazénu. Byl to obrovský bazén s křišťálovou vodou.

Okolo byla lehátka se slunečníky a všude pobíhali číšníci a nabízeli všem něco pití. Občas kolem prošel nějaký ten plavčík. Ulehla jsem na lehátko vedle svého bratra a svlékla si šaty. Byla tu spousta lidí. Rozhodla jsem se vypnout a v klidu si dopřávat odpočinku.

„Jestli jsi mě chtěla od sebe dostat, tak to vůbec nepomohlo. Právě naopak,“ zašeptal velice povědomý hlas u mého ucha. Prudce jsem se posadila a toho drzouna mariánského odstrčila. Rozzlobeně jsem se na něj dívala.

„Jak roztomilé,“ zašeptal Marco a snažil se mě políbit. Chytila jsem h za bradu a odtáhla od mojí osoby.

„Tohle není normální. Chápeš to? Beru, když jsi mi zachránil život. Znali bychom se alespoň dva měsíce. Měli společné přátele. Nebo si alespoň psali, ale známe se dva dny. TY neznáš mě a já neznám tebe. Nechápu, proč zrovna já jsem se stala tvým oblíbencem. Podívej se tam. Vysoká, štíhlá blondýna, s prsními implantáty a zřejmě velice bohatá. Proč sis nevybral ji?“ zeptala jsem se ho a podívala se mu do očí. Dívala jsem se do jeho očí a ani skoro nevnímala, že se dotýká mé tváře.

„Ty, má paní, jsi jedinečná. Nebojíš se mě, a to víš, kdo jsem. Navíc, na majetku mi nezáleží. Záleží mi na osobnosti, síle a chytrosti, a to ty všechno máš na správném místě.“

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování