Parkour Jane - Kapitola 5 • OurStories.cz ~ naše povídky

Jane byla minule napadena a dnes bude zachráněna. :)

06.02.2014 (19:00) • piromaan23 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 973×

Nechápala jsem, proč to dělají, ale vždycky jsem obdivovala takovéto lidi. Obětovali by se pro svého pána, kterého mají rádi. Natisknutá na Marca, který mě schovával za sebou, jsem čekala, co se bude dít. Marcovi muži se rozeběhli proti útočníkovi, co se mě snažil zabít. Marco mě odváděl daleko od bojujících mužů, rovnou do svého pokoje.

Otevřel pomocí karty dveře a usadil mě na postel. Zaběhl rychle pro lékárničku a ošetřoval mi ránu. „Musíš na sebe dávat pozor!“ řekl a objal mě. Položila jsem si hlavu na jeho rameno. Popadl telefon a odešel do vedlejší místnosti. Dívala jsem se na pokoj. Byl velký a luxusní. Rozhodně vypadal líp než ten můj.

Uslyšela jsem křik z vedlejší místnosti a usoudila, že byl čas na odchod. Tiše jsem se vydala ke dveřím, ale když jsem vzala za kliku, byla jsem zklamaná. Zamkl. S povzdechem jsem se tedy plížila k balkónovým dveřím. Pomalu jsem dveře otevřela a podívala se dolů. Porovnala jsem všechny své možnosti. Přehodila jsem nohy přes zábradlí a ještě jednou si prošla svůj plán.

„Hej!“ zařval někdo za mnou. Strašně jsem se lekla, uklouzla jsem a padala dolů. Zachytila jsem se zrezlé tyče a rozplácla se o zeď. Bolestně jsem vykvikla a přitáhla se. Přeručkovala jsem na konec tyče a rozhoupala se. Pustila jsem se a spadla do bazénu, kde už bylo jen pár lidí. Doplavala jsem k okraji bazénu a vylezla z bazénu. Podívala jsem se do Marcova pokoje. Majitel pokoje stál na balkóně a držel se zábradlí. Úplně rudý zlostí. Já jsem se na něj nevinně usmála a rychle se spěchala schovat do svého pokoje.

Usmála jsem se a odemkla si dveře pokoje a proklouzla dovnitř. Vzala jsem si suché šaty a ty mokré pověsila na balkóně. Radostně jsem pak skočila na postel a pustila si televizi. Chvilku jsem se dívala, ale nezaujalo mě to. Musela jsem tedy vymyslet jiný program, a tím byl spánek.

Probudila jsem se až druhý den ráno. Usmála jsem se na krásné sluneční ráno. Bylo pět hodin ráno. Neváhala jsem a vydala se k moři. Moře vyplavilo spoustu mušlí, které jsem radostně sbírala. Chvilku jsem se dívala na vycházející slunce. Pomalu jsem se posadila a poslouchala moře. Bylo to tak úžasné.

Povzdechla jsem si a zasněně pozorovala moře. Podívala jsem se na nebe, které bylo dokonalé, bez mráčků. Slunce začalo pálit a lidé se sunuli na pláž. Postavila jsem se a vydala se zpátky do hotelu na snídani.

Těšila jsem se na klidnou snídani. Usadila jsem se u stolku a objednala si zapečené toasty a džus. Mladý číšník mi přinesl pomerančový džus a já se hltavě napila. Pohledem jsem zavadila o protější stůl a málem se zadusila. S úsměvem na mě mával Marco. Natočila jsem si židli víc k oknu, abych se na něj nemusela dívat.

„Slečno?“ optal se mě tázavě číšník a podal mi krabičku se vzkazem. Nechápavě jsem ji přijala a opatrně otevřela. Vypadla mi do ruky malá lahvička s poupětem. Pomalu jsem jí otáčela v ruce, když se pomalu otevřela. Bylo to tak nádherné. Natáhla jsem pro lísteček.

Nech si alespoň tento malý dárek a buď opatrná.

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování