OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Past minulosti 12

30.09.2013 (12:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2554×

12. kapitola

Už si začínala zvykat, že zůstává v práci dlouho do večera. Nechtělo se jí odcházet, zatím co on ještě ve své kanceláři seděl nad papíry. Jako by nic jiného neměl na práci. Dříve by ho nikdy netipla na workoholika, ale teď si ho nedokázala představit jinak. Tohle byl jeho živel. Uložila poslední grafy z burzy a zvedla se. Jen tiše zaklepala a vešla. V tichu téměř prázdné budovy to nešlo přeslechnout. Přesto nezvedl pohled. Přešla přes jeho kancelář až k jeho stolu a opřela se bokem o hranu pracovní desky.

Ještě chvilku zaujatě přejížděl očima po drobném písmu, než se zády opřel do křesla a papíry pohodil na stůl. Prsty si promnul kořen nosu.

„Někdy mi tahle práce připadá nekonečná,” zamumlal a konečně se podíval i na ni.

„Slyšel jste už někdy frázi ,Rozděl a panuj'?” pousmála se. Věděla dopředu, jak asi odpoví.

„Kdybych věděl, že to nezmrví...” Pohled se mu zasekl na hodinkách. „Sakra.”

Bylo už téměř devět.

„Omlouvám se,” jen to hlesl, zatím co shrábl papíry do složky a natáhl se po myši, aby vypnul počítač.

„To není potřeba,” šeptla, protože si nebyla jistá, jestli vůbec vnímal, že to řekl. Jenže to by nemohl být on, aby mu něco uniklo. Zvedl pohled.

„Jak jsem řekla,” hlesla dřív, než stihl cokoliv říct. O snahu o vděčností fráze z jeho strany fakt nestála. Vykročila ke dveřím, aby se taky sbalila a jen přes rameno dokončila: „jsme v tom společně.”

Dveře nechala pootevřené a sesbírala si věci do kabelky. Natáhla se z boku stolu, aby vypnula i monitor.

„Vlastně mám v plánu víc.”

Překvapeně sebou trhla až se rozplácla na stole. Loktem narazila bolestivě do dřeva. „Ksakru,” sykla a napřímila se. Chytila se za loket a otočila vyčítavě k němu.

Nic si z jejího vražedného pohledu nedělal a chytil ji za zápěstí a snažíc se o trochu šetrnosti, jí ruku natočil, aby zhodnotil škody.

„To nic nebude.”

Ruku mu vyškubla ze sevření a snažila se nedat na sobě dát znát, jak ji v lokti bolestivě trhlo.

„Vlastně se mi moc do bytu ještě nechce.”

„Pokud chcete začít přespávat tady, tak to jste mohl říct dřív,” odtušila suše. Dodělala by tu práci až zítra a nečekala zbytečně, jestli ji bude potřebovat.

„Tak hrozné to se mnou snad není,” pousmál se pokřiveně. „Snažil jsem se říct, že bych ještě někam zašel. O dva bloky dále dělají skvělé cheesburgery.”

„Vy mě v...” natočila hlavu, aby viděla na jeho hodinky, „o čtvrt na deset večer zvete na burger?” ujasňovala si to.

„Máte snad na dnešek ještě jiné plány?”

Pár by jich určitě vymyslela a ve všech by rozhodně figurovala horká vana s kopou pěny.

„Platíte vy,” odfrkla si a natáhla se po kabelce.

„Samozřejmě,” přikývl jako by tušil, že mu nechce dopřát tak očividné vítězství. Rty se mu zvlnily v pobavený úsměv. Nebylo v něm ani stopy po jeho klasické uštěpačnosti. Byl to jeden z těch vzácných uvolněných chlapeckých úsměvů, které ji dokázaly odzbrojit. Možná to byla jedna z mála zbraní, o které neměl ani potuchy.

Sjeli výtahem a minuly garáže. Ulice byly po chaotickém pracovní ruchu, který tu přes den vždy vládl, nezvykle tiché. Její podpatky klapaly o chodník.

„Netipla bych vás na milovníka cheesburgerů.”

„Jedna z mých tajných neřestí,” mrkl na ni. „Pravdou ale je, že když se seknu takhle dlouho v práci, je okolo jen málo míst, kde se dá ještě slušně najíst.”

„A to je hodně často?”

„Asi častěji, než bych měl,” přiznal. „Poslední dobou se mi ale daří to usměrnit.”

„Velký James Nicolson šel do sebe?” usmála se té představě.

„Ne, to ani ne,” zavrtěl pobaveně hlavou, ale hned zase zvážněl. „Prostě jsem našel někoho, kdo mě v tom nenechá plavat samotného.”

Ještě okamžik šla vedle něj se sklopenou hlavou, než jí došlo, že mluví o ní. Prudce k němu vzhlédla. „Já...” Netušila co říct.

„Je to fajn,” pokrčil rameny, jako by o nic nešlo. Moc se v těhle upřímných hovorech necítil. Raději využil první možnost na změnu tématu, která se mu naskytla.

„To je ono.”

Zaskočená tou rychlou změnou se nechápavě otočila tím směrem.

„To je ono?” hlesla pochybovačně ke světelnému poutači s několika popraskanými žárovkami nad nenápadným okýnkem.

„Neodsuzujte, dokud neochutnáte,” odbyl její pochyby.

„Nevím, jestli jsem natolik odvážná, alespoň ne ve střízlivém stavu.” Byla ráda za tohle odlehčenější téma, ale pohled na odrbaný bufet ji moc chuť k jídlu nepodpořil.

„Zajímavá představa, bar můžeme naplánovat na příště...” usmál se potutelně a objednal dva velké cheesburgery.

„A jste si jistý, že prošli hygienou?” vzmohla se na poslední chabý pokus.

„Tak to netuším a raději se po tom ani nebudu pídit,” přiznal.

Když se jí o chvilku později ocitl v rukou horký balíček, uklidňovalo ji už jen jediné - že pokud skončí na infekčním, tak oba dva.

„Tak co?” vyzvídal, sova se stačila zahryznout.

Musela ho chtě nechtě nechat chvíli čekat. Teprve až polkla zvedla tvář k jeho netrpělivé.

„Skvělý.”

Spokojeně se zazubil sebevědomý úsměvem, jako by to přece bylo jasný od začátku.

Zatím co jedli, zamířili zpátky ke garážím. Automaticky počítal s tím, že ji odveze a Mia rozhodně nemínila protestovat.

„Na tohle bych si dokázala zvyknou,” zamumlala, když zajela do pohodlného sedadla spolujezdce.

„Na jídlo a odvoz domů?”

„Uhm, netuším jak přišli na to, že jste namyšlený prevít,” popíchla ho.

„Pár důvodů by se našlo,” připustil na oko skromně.

„Nevěřím,” usmála se unaveně.

„Ještě chvilku mi lichoťte a odvezu si vás k sobě.”

„To měla být výhrůžka?” pozvedla obočí.

„Možná,” zapředl neutrálně. „A možná je mi s tebou prostě fajn.” Čekal nějakou odezvu, ale Mia hleděla zarputile z okna.

Snažila se najít tu tenkou rudou linku, kterou nesmí překročit, aby se tohle celé nezbortilo. Začínalo jí docházet, že začíná balancovat těsně u téhle pomyslné hranice.

Vjeli do ulice a ona se zahleděla na dům, kde bydlela...

„Pozvání na drink by bylo fajn.”

V odrazu skla viděla, jak se k ní překvapeně otočil.

Mlčky projeli ulicí. Mia sledovala v bočním zrcátku vzdalující se dům a v hlavě jí rezonovalo jediné: Děvče, jsi v loji!

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Past minulosti 12: