OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Past minulosti 16

12.10.2013 (11:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2657×

16. kapitola

Nicolson ráno naposledy zkontroloval konečné testy a už jen zbývalo donutit Mousera, aby se na ně podíval. Nebyl problém ve výkonu a ani parametrech, v tom byli rozhodně napřed. Problém byl v nějakém podplaceném hajzlíkovi v jeho představenstvu.

Na stole mu zazvonil telefon.

„James Nicolson,” houkl bez většího zájmu.

„Dobrý den,” ozval se suchý hlas. „Jmenuji se Peter Storm a volám v zastoupení pana Mousera.”

Nicolson zvedl zaujatě hlavu. V tomhle městě opravdu nejde nic utajit.

„Souhlasí se schůzkou na dnešním večerním turnaji. Nicméně má jednu podmínku.” Nicolson se zamračil. Netušil, co čekat a to se mu nelíbilo.

„Jakou podmínku?”

„Rád by, aby dorazila i slečna Robertsonová.”

„To nebude problém.”

„Výborně, jsme tedy domluveni. Těšilo mě pane Nicolsone.”

Zavěsil telefon. To sakra bude problém. Proč chtěl, aby dorazila Mia? Nelíbilo se mu to. Viděl pro to jen dvě vysvětlení. Buď se s ním znala a zatajila to. Docela by to i vysvětlovalo, proč neměla problém zjistit jeho soukromé plány. Druhý důvod mohl být ten, že s tím neměla sebemenší spojitost a jeho se takhle snažili znejistit. A to se jim docela dařilo.

Natáhl se k telefonu a stiskl linku na ni.

„Mio, mohla bys přijít?”

Během chvilky už vcházela do jeho kanceláře.

„Mouser ví, že se s ním chci večer sejít.”

„Takže to vetuje?”

„Naopak, souhlasí.”

Zamračila se. To byla dobrá zpráva, tak proč to říkal tak neutrálně. Cítila na sobě jeho pohled.

„Požaduje ale, aby jste tam byla. Zajímá mě proč.”

Zarazila se a snažila pátrat v paměti.

„Nemám tušení. To jméno jsem rozhodně slyšela poprvé.”

„Možná chce jen vzbudit dojem, že má přístup k interním informacím,” hlesl, ale tím ji nehodlal zatěžovat. Znejistit protivníka byla osvědčená metoda. Nemohl mu vyčítat, že to zkusil. Kdyby se jednalo o někoho jiného, asi by váhal. Jí ale věřil.

Pak si ale uvědomil jinou věc a ta ho spíše pobavila

„Takže dnes se budete muset opět obětovat a navléct do večerních. Slibuji, že se vynasnažím odolat pokušení.”

„To ale...” hlesla s pohledem na hodinky. To neměla šanci stihnout.

„Klidně už jděte.”

„Asi se z toho nevyvleču, co?” pokusila se.

„V žádném případě,” zavrtěl hlavou pobaveně. Neznal jinou ženu, která by se tak nerada oblékala do hezkých šatů.

* * *

Mia si vzala taxíka. I tak bylo ale jasné, že přijde pozdě.

Cestou vyťukala Leovo číslo, potřebovala si to ještě ověřit.

„Čao, neruším?”

„Ty nikdy, zlatíčko.”

„Nemáš tušení, proč by mě chtěl ten Mouser vidět?”

Na chvíli bylo ticho. Přemýšlel, kde by se mohli setkat.

„No osobně asi ne, není večírkový typ,” zamumlal zamyšleně, „ale má slabost pro hezký holky a má podíl v té marketingové agentuře pro kterou jsi kdysi fotila.”

„Do háje!” Ujelo jí.

„Špatné zprávy?”

„Jo, ale i tak moc díky.”

Mia podrážděně pohodila mobil na sedačku taxíku. Mouser bude čekat sexy kočku na podpatcích a v mini. Tak jak ji znal z fotek. Jenže takhle tam dorazit nemůže. Všechno by se provalilo. Nebo ne? Mia přemýšlela, jaká je pravděpodobnost, že by ji Nicolson ještě poznal. Byl to jen jeden večer a několik měsíců zpátky. Možná už si ji ani s tím večerem nespojí. Jejích tehdejší setkání zapadne mezi ostatní jeho úlety na jednu noc.

Nezbylo jí, než na to vsadit.

* * *

Jane vešla do bytu a uslyšela šramot z pokoje. Překvapeně zůstala hledět na Miu.

„Jsi doma brzy,” podotkla a zvědavě ji pozorovala. Mia na sobě po dlouhé době měla opět svoje normální oblečení. Štíhlou postavu jí obepínaly tmavě modré šaty se čtvercovým výstřihem, na nohou měla sandálky s jehlovým podpatkem a jen přední prameny vlasů si sepnula, zbývající se jí vlnily po zádech.

Byla to fajn změna. Skoro zapomněla, jak dlouhé má její spolubydlící nohy.

„Rande?” vyzvídala, když jí moc do řeči nebylo.

„Firemní akce,” hlesla Mia a z hlasu jí zaznívalo napětí. Popadla ještě kabelku a s rychlým 'Ahoj' se vyřítila z bytu.

„Tak to bude dnes asi zajímavý,” broukla si Jane už pouze pro sebe. Jen doufala, že se její kamarádka nežene do průšvihu.

 * * *

Mia se zastavila před vchodem. Byla to poslední šance couvnout. Jenže to by nechala Nicolsona v průšvihu.

Nadechla se a vykročila vstříct osudu.

„Mio?”

Zarazila se. Otočila se s rukou ještě na klice. Z auta právě vystoupil trochu zavalitý čtyřicátník a podle nadšeného výrazu a pohledu upřeného na ni, to byl jeho hlas.

Dveře za ním zavřel ramenatý vazoun a po druhé Mouserově straně se objevil další muž v obleku.

Mia odstoupila ode dveří a vyšla mu alespoň ten jeden krok vstříct. Zbytek vzdálenosti totiž stihl překonat během okamžiku on. Byl jako lavina, usměvavý bodrý. Natáhl k ni dlaň a jen co mu tu svou do ní vložila, ji zvedl v galantním políbení.

„Jste ve skutečnosti ještě kouzelnější.”

„Děkuji, pane Mousere,” usmála se. Tohodle človíčka prostě nešlo si nezamilovat.

Z obou stran ho obestoupil jeho doprovod a to jako by ho teprve upozornilo, že stále ještě stojí na chodníku před vchodem.

„Pojďte,” otevřel jí dveře. Jen co vešli uloupil si její paži a vložil do svého rámě. „Omlouvám se za to netradiční setkání, ale když jsem zjistil, že pracujete pro Nicolsona, musel jsem té příležitosti využít.”

„Přiznám se, že jsem byla překvapená, když jste si mě vyžádal. Nikdy jsme se nesetkali.”

„Doufám, že příjemně překvapena,” mrkl na ni. „Pravdou je, že jsem se s vámi chtěl setkat už když jste pro mou agenturu pracovala. Slyšel jsem na vás samá superlativa a navíc jsem zjistil, že za tou krásnou tvářičkou je i bystrá mysl.”

„A splnila jsem očekáváni?”

„Naprosto jste mě okouzlila,” prohlásil dramaticky.

„To jsem ráda,” šeptla k němu podobném tónu, „protože je to oboustranné.”

Rozesmál se. Mia využila té chvilky a rozhlédla se. Nicolsona nikde neviděla. Show už zřejmě měla každým okamžikem začít. Všichni už byli v hale na svých místech. Mouser ale evidentně neměl zájem o tu mačkanici co předcházela. Mia měla dokonce takové tušení, že zápasy nezačnou dřív, než on dorazí. Během chvilky jí to sám potvrdil.

„Půjdeme, ať nečekají?”

„Měla bych raději...”

Nenechal ji to ani dopovědět.

„To vyřídí Storm. Myslím, že obchody pánové zvládnou probrat bez nás. A já se tak budu moci nerušeně těšit z vaší přítomnosti.”

Mia si velmi jasně uvědomila, že za tou příjemnou tváří je Mouser velmi odhodlaný muž. Věděl jasně co chce a měl prostředky toho dosáhnout.

„Tak pokud to má být nabídka příjemného večera, tak přijímám bez váhání,” usmála se spiklenecky. Nebyl to ale tak úplně upřímný úsměv. Nicméně nebyl nejmenší důvod protestovat. Proto měla taky přijít ne? Vlastně by to vyřešilo i to, že by ji Nicolson mohl uvidět a spojit si ji s tím pitomým večerem.

Přesto se jí protivilo být jen figurkou, se kterou si takhle manipulovali.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Past minulosti 16: