Pevnina nebo oceán? - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jeremy se dostane do odvetného souboje. A Megan dneska poprvé zakusí strach o jinou osobu...

26.08.2012 (13:00) • Shannon • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1259×

2. kapitola

Škola mě nikdy moc nebavila. Nešlo o to, že bych snad měl blbý prospěch, špatnou docházku nebo nějaké výstřední požadavky na školu. Šlo o to, že mě spolužáci nebrali. Proč? Sám nevím. Můj okruh známých se bohužel sužoval jen na tátu, který si asi jen stejně neurčitě uvědomoval, že mu nějaký dacan běhá po bytě, školní psycholožku, se kterou bych se moc nerad chlubil, a mé auto, které sice nemá srdce, ale motor se na mě vykašlal jen párkrát. Což je asi o nekonečno méně, než ostatní v naší škole.

Očima jsem přejel po celé třídě. Nikdo mi nevěnoval pozornost, jako kdybych ani nebyl. A mně to docela vyhovovalo. Jasně, bylo by dobré popovídat si i s někým, kdo nemá odborné kecy a nedívá se na tebe s lítostivým pohledem jako Terry, ale člověk prostě nemá vždy na výběr. Což já ale neměl nikdy.

Seděl jsem úplně vzadu u okna, takže kdybyste přišli do naší třídy, okamžitě by na mě padl váš zrak. Všechny lavice byly ode mě odtažené na dva metry a místo v lavici vedle mě bylo jako vždycky prázdné. Každá škola má svého troubu, k mé smůle jsem tím troubou byl na naší škole já.

Neurčitě jsem si uvědomoval, že učitelka něco říká. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Učitelé na naší škole byli v celku v pohodě, tedy až na ředitele, který mě nesnášel. Už dávno jsem pochopil, že to nemám řešit. Za dva roky odsud vypadnu, už tyhle lidi nikdy neuvidím, tak proč se starat, že mě nemají zrovna v lásce?

„Ale, ale... Kohopak to tu máme?” Zvedl jsem hlavu... a hned ji zase svěsil. Trevor Gurger. Řadil se mezi smetánku školy. Vlastně zapadal skvěle do místního pořádku. Kapitán plaveckého oddílu, nagelované vlasy, značkové oblečení a boty, perfektně bílé zuby a obří ego. Klasický student střední školy v River Sea.

„Co chceš?” zeptal jsem se ho, ale hlavu jsem nezvedl. Neměl jsem náladu dívat se na toho, který mě už celé roky šikanoval. Nenáviděl jsem se za to, že jsem to musel uznat. Bylo mi to proti srsti, nikdy jsem si nemyslel, že bych se mohl od někoho nechat šikanovat. A dařilo se mu to, jak jinak...

„Ty závody jsi vyhrál neprávem, do očí se mi dostala voda, musel jsem si to spravit a ty jsi toho využil...” Jak mě mohlo napadnout, že by mi pogratuloval? Jasně, že... První, co udělá, je, že zpochybní mou první cenu.

„Skončil jsi čtvrtej...” poznamenal jsem a opřel si hlavu o loket. Nikdo už ve třídě nebyl. Jen já, on a jeho nejbližší přátelé - takže asi dalších dvacet děcek.

„Neprávem!” rozkřikl se a pěstí uhodil do lavice.

„Jasně... Ještě něco?” zeptal jsem se ho. Uvnitř jsem tušil, co chce. Odvetu.

Už dávno jsem si zvykl, že se mnou lidi mluví jako s póvlem, ne že by se mi to líbilo, ale po mnoha pokusech na tom něco změnit, jsem si uvědomil, že lepší je nechat věcem volný průběh. Netřásl jsem se jako ratlík, když se nade mnou tyčili lidé s nenávistnými výrazy, nestáli mi za ten strach.

„Jedeme na pláž South Place, ty pojedeš v té své káře za námi a dáme si závody. Znovu.”

„Nemám plavky...”

„Vím, že jedny náhradní plavecký kraťasy vozíš s sebou pořád v kufru...”

„V těch se blbě plave,” podotknul jsem.

„No a?” zvedl obočí. Překlad? Tím líp pro mně...

„Brýle?”

„Bez brýlí...”

Nemělo cenu se hádat. Nepustil by mě stejně domů, nejsem kretén, abych si nevypočítal, že proti dvěma tuctům lidí prostě a jednoduše nemám šanci.

„Ok...” kapituloval jsem.

***

Co se to tam děje? ptala jsem se sebe sama. Na pláži se začali shromažďovat lidé, v čele té skupinky byl můj chlapec a ještě jeden.

Poplula jsem ještě kousek blíž a schovala se za kámen.

„Takže - pravidla. Kdo první dopluje k tomu kameni,” blondýn ukázal mým směrem,„vyhrál. Volný styl. Jasný, Jer?”

Jer? Tak takhle se jmenuje?

Jer přikývl a sundal si kalhoty. Mým tělem něco otřáslo, donutilo mě to vzdychnout. Nahnula jsem se, abych mu byla co nejblíže. Pod kalhotami měl další. Co to?

Oba dva si stouply do stejné úrovně kousek od pevniny a zaujaly nějaký postoj. Blondýn udělal pak o krok víc. Jer se nebránil.

Blondýn si dával náskok! zašeptal nějaký hlas v mé hlavě.

„Tři...” promluvil blondýn.

„Dva,” odpověděl Jer a přiklekl si do vody.

„Jedna...” zase blondýn.

„Teď!” vykřikli oba naráz, švihem zvedly obě ruce, které následně nad hlavami spojily a utíkali dál do moře.

Blondýn měl náskok, ale Jer dělal delší kroky a měl i silnější nohy.

A najednou byli oba dva ve vodě a pluli mým směrem. Zpanikařila jsem. Můj pud velel odplout. Má hlava velela schovat se.

Hlava zvítězila.

Ponořila jsem se až na samé dno moře a zaklonila hlavu. Snadno jsem je i ve vodě od sebe odlišila. Jer měl svalnatější bříško i paže a nohy a plaval rychleji a lépe. Blondýn se až příliš snažil dostihnout Jera, takže to z mého pohledu vypadalo, jakoby sebou jen plácal na hladině. Bylo jasné, kdo vyhraje.

A myslím, že to věděl i blondýn. A pokud ne, tak si musel být už stoprocentně jist, když se Jer dotkl jako první kamene.

Mým tělem se najednou rozlil zvláštní pocit. Pálilo to u srdce a linulo se to do celého těla. Nutilo ústa, aby se usmála a ocas, aby se nadšeně rozvlnil.

Nemohla jsem slyšet, co děje nad hladinou, ale voda šířila negativní vlnu. Od blondýna. Pak strach, až nakonec jsem v nose ucítila krev a rychlé záběry pryč ke břehu.

Blondýn plaval pryč.

Podívala jsem se nad hladinu a uviděla bezvládné tělo a vodu, která se zabarvovala do červena. V té samé sekundě jsem byla nad hladinou a v rukou držela Jareho tělo. Byl neuvěřitelně svalnatý, nevím proč, ale mé bradavky najednou ztvrdly.

Nevšímala jsem si toho a očima jsem mu začala skenovat tělo. Hlava. Měl rozbitou hlavu. Kvůli toho mu tekla krev... Přiložila jsem mu ruku na zraněné místo a volnou paží jsem ho objala. Na nic jsem nečekala a hnala se s ním na samý konec moře. Věděla jsem, že ještě jedna pláž je přesně naproti této - North Place.

Ahoj,

chtěla bych vám moc poděkovat za komentáře.

Minule jsem vám zapomněla ještě říct, že miluji povídky, které jsou nevhodné pro mladistvé, takže v příští kapitole závládne chemie...!

« Předchozí díl

Autor: Shannon (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování