OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Po životě - Prolog

05.12.2012 (19:00) • Euphoria • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 923×

„Hej Same, kdo má teda dneska takzvaně ''vstát z mrtvích''?“ ptá se svého kámoše Thomas.

„Na, tady máš seznam, nemusím ti to snad předčítat,“ křikne na něj bezdůvodně Samuel.

„Ale ale, tady se nám někdo vyspinkal do růžova. S tebou je to každý den čím dál tím horší. Už jen čekám, kdy mi po ránu za pozdrav rovnou jednu vrazíš. Co se to s tebou prosím tě děje?“ utahuje si z něj Thomas.

„Dej mi laskavě svátek!“ rozčílí se Samuel a odchází dlouhými kroky pryč. Úplně zapomněl, že má dneska zaučovat Thomase. 

***

Samuel

Proč mě nenechají konečně napokoji? 200 let. Zdá se to být dávno, ale mě to připadá, jako by to bylo včera, kdy jsem držel v náručí umírající Eleanoru. Ve snech ji stále vidím na té nemocniční posteli a ty stovky přístrojů kolem ní, které dohromady skládaly symfonii smrti. Nikdy nezapomenu na ty její čokoládové oči, které se na mě ten osudnej den koukaly tak, jako by se nikdy nechtěly zavřít a zároveň se se mnou loučily. Tahle tragedie mě budí každičkou noc.

Chtěl jsem si vzít život. A taky se mi to povedlo, ale né jak jsem očekával. Jen co jsem zavřel oči a naposled mi bouchlo srdce, ocitl jsem se tady, v dimenzi na Atlantidě. Prý jsem dostal další pokus na život. Hned mě napadlo, že tu někde možná bude i Eleanora, bohužel ale nebyla. Nikdo mi nedokázal odpovědět, kde by mohla být. Nakonec mi kněz Oskar řekl, že existuje mnoho způsobů naplnění života. Jeden z toho je Atlantida. Nový život, ale staré vzpomínky. Jiní se prý reinkarnují. Dostanou nový život a zapomenou starý. Existuje pravděpodobně i nebe a peklo, ale se neví jistě.

***

Thomas

Co mu zase frnklo přes nos? Ten člověk nemá vůbec smysl pro humor a ještě se, kdo ví kam, zašije. Zrovna teď, kdy mě má zaučovat! Jsem tu teprve první den, panebože! No co se dá dělat, zatím se kouknu na ten slavný seznam. Hmm, jako první se má probudit někdo na čísle 1 323 325/173 a už jen za hodinu. Doufám, že má Sam u sebe AO, jinak ať si mě nepřeje. 

„No nazdar, kámo, kde jseš? Za hodinu máme být u buňky," povídám Samovi.  

„Sorry, ale musíš to zvládnout sám, teď bych neměl na nějaký řečičky ohledně toho, že všechno bude dobrý, a že se naskytl nový způsob života a další žvásty. Dám ti informace, jak na to, a pak se večer sejdeme," odpovídá mi Sam už trochu klidněji než předtím.

„Fajn, ale tohle nenechám jen tak, je ti to jasný? Budeš mi něco málo dlužit, že si mě v tom nechal," odpovídám naštvaně.

„Cokoli. Takže pozorně poslouchej. Deset vteřin předem, než se novorozený vzbudí, začne odpočítávání. Potom musíš zadat svůj osobní kód, ten co ti dali včera v kanceláři a otevřit buňku. Základní informace pro novorozený ses doufám naučil z té příručky, co jsem ti dal, nebo že ji máš aspoň u sebe. Dál novorozence odvedeš na ošetřovnu a potom do jeho nového pokoje. Číslo pokoje máš uvedený na tom seznamu. A to je všechno," vysvětlil mi.

„Díky, snad to zvládnu. Měj u sebe dyžtak AO a hlavně zapnutý. Tak zdar," odpovídám mu

„Čau." 

Tak už jsem u buňky. Kdopak je asi uvnitř? Kdeže to říkal Sam, že jsou napsaný údaje o osobě? Á tady to je. Stojí zde: Alexandra Klein, 18 let.

Ups, už začíná odpočítávání 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1,0. Kruci, kde mám ten blbej kód?!

Autor: Euphoria (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po životě - Prolog: