10.03.2010 (15:00) • Missy • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 801×
1. Begin of the story
U doktorky Rissy
Doktorka zuřivě ťukala do klávesnice. Je to pár měsíců, co se jí nepovedl pokus.
Jediný, kdo se uměl ovládat bezestopy zmizel.... Kde může ta ženská být? Že by ji taky pohltilo zvíře a ona ulítla pryč? Je to možný...
Najednou se dveře rozlétly. Stál v nich muž, vyzbrojem starým typem laserové pistole. A pistol nemířil jen tak někam, ale na doktorku.
,,Kdo jste?" vykoktala doktorka zděšeně.
,,Zabila jste mého bratra! Udělala jste z něj pitomýho koně!" zařval muž na celý výzkumný institut, ve kterém doktorka přebývala.
Asi příbuzný toho ubožáka...
,,Nevím, co se stalo, ale ten pokus měl vyjít. Snaží ze přijít na to, co se zvrtlo, a jakmile to zjistím, napravím to!"
Muž ale stiskl spoušť, ale naštěstí u těhle starších typů tvrá, než se nabijou potřebnou energií, což doktorce zachránilo život. Z cela bezmyšlenkovitě se vrhla z okna. To, že skočí z 67. patra a to člověk nepřežiije z tu chvíli neřešila. Uvědomila si to až při pádu, který ji připadal nekonečný.
Padala, padala, svišťela dolů šílenou rychlostí, ale pádu se nedočkala. Rychlostí blesku jí něco chytlo a vzneslo se to...
Když se doktorka pořádně rozhlédla, zjistila, kdo jí zachránil. Okamžitě ten vzhled poznala...
Ve vzduchu jít nesla žena, ve věku okolo 25, hodně bledé tváře, jedním okem šedo-zeleným, druhým obrostlým srstí a netopýřího vzhledu. Načerno obarvené vlasy jí vlasy okolo hlavy a z nich vykukovala malá, netopýří křidélka. Ze zad jí vyrůstala netopýří křídla a víc doktorka neviděla.
Později, v jakési staré, polorozpadlé budově...
Shikuro Tamed pomalu přistála a postavila doktorku. Poté si přitáhla jakousi starou, zaprášenou židli a sedla si.
,,Sedněte si, paní doktorko..." řekla tichým, klidným hlasem.
,,D-děkuju, žes mě zachránila..."
,,Nestálo za řeč... Jsem přece váš pokusnej králík..." Řekla Shikuro a rozchechtala se jejím stylem psychopatického smíchu, kterýho jí netopýří přeměna nezbavila. ,,Nebo ne?"
,,Už je to dávno, co jsme se viděli... ale... ten tvůj smích... je... povědomej, ale po zkažení pokusu ses nesmála... "
,,Proč bych se taky měla smát?" Shikuro najednou zvážněla. ,,Za to, že je ze mě stvůra?... Jo, měla bych Ti být povědomá... Já narozdíl od Tebe nám dobrou pamět..."
,,Pomož mi, kdo jsi..."
,,Já vím, že už je to dlouho, ale tys na mě vážně zapomněla... "
,,Jsi mi čím dál tím víc podědomá... Kdo sakra jsi?" Shikuřin obličej se otřásl vlnou smutku...
,,Vzpomínej z daleké minulosti... Vzpomeň si... Chodily jsem spolu na druhý stupěň ZŠ, ale jakoby na střední... Byly jsme nejlepší kamarádky... "
,,Nara?"
,,No konečně... tos nevěděla, že jsem to já? Já jsem okamžitě věděla, kdo jsi..." V Shikuřině, vlastně Nařině, tváři nebylo poznat, co si o tom myslí. Dlouhý netopýří ocas jí ale visel velmi sklesle...
,,No nic, pojď ke mě blíž, ať si prohlednu ty tvoje škrábance." Nara po dlouhé době porušila ticho, které předtím nastalo.
Doktorka tiše sklopila zrak a uviděla, že má všude škřábance od okna, ktérý předtím rozbila, když vyskočila. Pomalu přišla blíž. Nara odněkud vytáhla lékárničku a ránu jí pečlivě obvázala.
,,Doufej, že se Ti to nezanítí."
,,Ty tu bydlíš? Proč tady?"
,,Protože ve zdejší části města je menší hluk, nedráždí to mé citlivé smysly... "
,,Je hrozný být netopýr?"
,,Jo."
Autor: Missy, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Pocus failed - 1. kapitola:
Toto bude příběh z budoucnosti a asi se mi nepovede....
Věda už je dávno na mnohem vyšší úrovni a doktorka Rissy Liuzuka přijde s novým nápadem, jak zkřížit zvířecí a lidské geny, což celkem hodně vědců zkouší... A proto je čtyřem mužům, dobrovolníkům, dáno každýmu nějaký DNA... Vlk, tygr, orel, kůň... a jedné ženě, jménem Shikuro Tamed (btv. tamed - ochočený) netopýr... Brzy se prokáže, že lidé, kterým byla dána DNA nejsou schopni ovládat své tělo, mysl, zdravý rozum, atd... Muži zkončili v psychiatrické léčenbě, ale ukázalo se, že Shikuro se dokáže narozdíl od mužů v pohodě ovládat....Víc asi neřeknu....
Sdílet
