Pod jednou střechou - Prolog + 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Woody se před rokem rozhodl odejít z domova a žít sám. Po nějaké době si našel byt, jenže tam na něj pošlou inspektora. Ale Woodyho myšlení je na úrovni osmiletého děcka, tak si myslí, že je to dárek od jeho kamaráda Alberta. Nakonec o byt přijde. Svede to na Alberta a rozhodne se mu pomstít... Je to moje první povídka, tak nečekejte nic extra. Je to spíš taková oddechovka.

14.07.2013 (09:00) • Muffin • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 368×

Prolog

Nejhorší narozeniny a nejhorší dárek od nejhoršího kamaráda

(Woody)

Jsou moje narozeniny a hádejte, co jsem dostal? Že nic? Špatně! Dostal jsem inspektora! Nejdřív jsem z toho měl radost. Inspektor nebyl vůbec špatný, vnímal jsem ho jako hosta své narozeninové párty zadarmo. Já jsem outsider, takže jestli chci, aby někdo přišel na moje narozeniny, musím ho buď podplatit, nebo mu pohrozit bitkou. O to je to pro mě těžší, protože prakticky nic nemám a jsem pacifista.

Ten týpek, co přišel, nebyl zrovna nejmladší, měl brýle jak Harry Potter a skoro žádné vlasy. Ale měl pěkný oblek, podobný si oblékají ti kluci ze Superdrbny, když jdou na nějakou akci. Neměl žádný dárek, ale já jsem nějak tušil, že ten dárek je on. Stejně tak jsem tušil, kdo ho poslal. Kamaráda jsem měl jen jednoho, tak mi bylo jasné, že to musel být on.

Jmenuje se Albert. Nevím, jestli je pro mě tak úplně přínosem, protože vždycky, když jsem s ním, jsem tak šťastný, že něco provedu.

Například o mých minulých narozeninách mi poslal smsku na jediný mobil, co jsem kdy měl. Já jsem měl tak velkou radost, že si na mě vzpomněl, až jsem ten mobil vyhodil do vzduchu, ale nechytil jsem ho a on mi spadl do kanálu. Nejenomže jsem přišel o mobil, dokonce týden netekla voda. To víte, upustit Nokii do kanálu, to se neobejde bez následků.

Ale teď už se to opakovat nebude, teď to vyjde a budou to moje nejlepší narozeniny!

Rychle nasazuju sobě i hostovi na hlavu srandovní kloboučky, které jsem sám udělal z letáků. Tváří se trochu naštvaně, ale to ho přejde po mém úžasném „Woody drinku“! Dělám ho ze všeho, co najdu. Takže vodka (kradená od mých ruských sousedů, hehe), mléko, pár skoro shnilých rajčat (roztečou se hned, jak na ně sáhnu, ani nepotřebuju mixér), vajíčka (netvařte se tak, vždyť jsou výživná), voda (ze záchoda, umyvadlo mám u sousedů a tam se mi teď nechce) a jar (no a co, mi to chutná). Trochu protřepat a šup s tím do skleniček.

Podám hostovi sklenici a zeptám se ho na jméno.

„Wreckermeister,“ odpoví. Nedokážu to vyslovit, tak mu navrhnu, jestli mu nemůžu říkat „Wrecku“.

„Ne, to v žádném případě. Jediný, kdo je tady wreck*, jste vy. Jestli mi chcete nějak přezdívat, říkejte mi Meister.“ Na to mu odpovím že tedy dobře, „pane Meister“, a dodám, aby se napil mého drinku. Dívá se znechuceně na svou sklenici.

„Ne, děkuji. Vypadá to asi tak hnusně, jako ten zrezivělý záchod u vás v kuchyni, a smrdí to dvakrát hůř.“ To se mě dotkne. Otočím se zády a řeknu, že je urážka takhle se chovat k hostitelovi na večírku.

„Já tady ale nejsem kvůli nějakému večírku. Přišel jsem na inspekci!“ Teď už jsem vážně vytočený. Křičím, co si, sakra, Albert myslel, že mi poslal někoho, kdo myslí jen na „inšpektorování“.

„Jaký Albert? Co to melete? Mě sem poslal majitel domu a ten se Albert nejmenuje, pokud vím,“ odpovídá Meister překvapeně.

„Podívejte, já i váš domovský se shodneme na tom, že tady se opravdu nedá žít. Nejen, že tady jsou naprosto nepoužitelné a smradlavé spotřebiče a všude sliz, sousedé si stěžují, že k nim chodíte do koupelny, protože svoji nemáte, navíc jste už rok nezaplatil nájem. Shodneme se taky na tom, že lépe by vám bylo i na ulici.“ Začnu fňukat. Albert si na mě vůbec nevzpomněl. Poslal mi příšerného Wrecka Meistra, kterého ani neposlal on, a ještě přijdu o byt. Zase se po roce budu muset stěhovat do své staré krabice os mrazáku, než si něco najdu. Nebudu ani moct na pár dní bydlet u Alberta, protože jsem na něj uražený. Co teď budu dělat?

Musím se Albertovi nějak pomstít… a už dokonce vím jak.

1) Pomsta bude sladká (ale ne zas tak)

A tak mě vystěhovali. Ani trochu mi to nevadilo, protože jsem věděl, kam půjdu.

Půjdu na místo, kam Albert často chodí a nikdy mě nechce vzít s sebou.

„Je to osobní,“ říká vždycky.

Teď si ale může políbit prdel, protože Woody má geniální plán!

Vzal jsem všechny své věci a nasedl jsem na autobus.

Teď mám čas, tak vám upřesním svůj plán.

Pojedu na Albertovo „osobní místo“ – za jeho holkou. Budu předstírat, že jsem Albert, a pokusím se ji přesvědčit, abych u ní mohl bydlet.

Vím, kde bydlí. Jednou jsem tam jel špehovat svého kamaráda.

A ne, nepozná, že nejsem on.

„Jsme jako bratři,“ říká Albert pokaždé. To nejspíš znamená i to, že si jsme podobní, takže je to v suchu.

Už se těším!

…o něco později…

Konečně jsem dorazil.

Nevím přesně, kde je dům té holky. Minule jsem zdrhl, nechtěl jsem, aby mě Albert načapal.

Párkrát se nadechnu a vydám se na cestu.

„Naval prachy!“ slyším za sebou po pár metrech. Otočím se a přede mnou stojí parta otrhaných týpků třikrát větších, než jsem já.

Bráním se, že žádné prachy nemám a že jsem bezdomovec.

„Kámo, jsme na tom stejně,“ říká ten největší. Zasměju se. Myslel jsem, že už mě nechají jít, jenže to se nestalo.

„Ten prcek má ale stejně nějaké věci! Berem ho!“ dodal ještě. Zakřičel jsem a začal jsem zdrhat. Naštěstí to byli většinou staří dědci, tak pro ně bylo dost těžké mě dohonit.

Po asi deseti minutách jsem je setřásl.

Hned co jsem se vydýchal, zvednul jsem hlavu a prohlížel si to místo. Byla to velká louka a uprostřed ní stál baráček – takový ten fajnový, ve kterém by chtěl každý bydlet. Neváhal jsem, běžel jsem k němu a zazvonil. Tohle muselo být ono, žádný jiný dům poblíž nebyl.

Otevřel mi asi tak dvanáctiletý kluk. i když byl docela malý, měl jsem z něj strach,

„Co je? Kdo jste?“ zeptal se mě. Představím se jako Albert.

„Jo, to jsi ty! Jsi ještě hnusnější, než co jsem tě viděl naposledy!“ směje se. Já mu řeknu, že by taky nevypadal hezky, kdyby ho po lese honili nebezpeční dědci. Rozesměje se ještě víc a začne mi nadávat do srabů.

„Renji! Kdo to tam je?“ ozve se zezadu ženský hlas.

„To je Bertík, mami! Zase je úplně posraný z těch bezďáků u zastávky! A navíc je obarvený!“ křičí ten Renji za sebe stále výsměšným tónem.

„Renji, mluv slušně! Sprostě si mluv venku s kamarády, ale tady to nechci slyšet!“ vykřikla ta ženská v pozadí.

„A ty, Alberte, pojď dál a řekni mi, co tu zase chceš,“ dodala ne moc přátelským tónem. Vstoupím a začnu si vymýšlet, že mi shořel dům, že to byl vážně velký výbuch a že teď nemám kde bydlet.

„A to jako chceš bydlet u nás?“ ptá se ještě naštvaněji. Odpovím, že jenom na pár dní. Podezíravě se na mě dívá a já si ji zatím prohlížím. Dlouhé hnědé vlasy, celkem vysoká, modré oči… Nevypadá špatně.

„Dobře, ale nejdřív jdi do koupelny se trochu umýt. Co ty tam venku děláš, to nikdy nepochopím. Ručníky jsou ve skříňce pod umyvadlem.“ Poděkuju jí a jdu hledat tu koupelnu.

Tenhle barák je jak bludiště. Už jsem prohledal snad všechny - jak lidi říkají - skříně a pořád nic! Jenom samé hadry! Vždyť u sousedů to tak funguje! Není možné, aby to zady bylo jinak!

„Co tam děláš? Hledáš vchod do Narnie?“ Zase za sebou slyším ten výsměšný hlas. Renji! On mě špehuje, jak hledám koupelnu?

Odpovím, že do toho mu nic není. Nechci, aby mě špehoval, i až tu koupelnu najdu.

„Ty furt hledáš koupelnu? Nejenom, že jsi pořád škaredší, ty jsi taky pořád blbější!“ posmívá se mi. Na to mu tónem „génius promluvil“ řeknu, že už jsem ji dávno našel a že hledám ručníky.

Moc mi to nepomohlo. Začal se mi ještě víc posmívat.

„Ty jsi debil! Vždyť máti říkala, že jsou ve skříňce pod umyvadlem! Vsadím se, že jsi to nenašel!“ Ohradím se, že našel.

„Vážně? Tak mi ukaž, kde to je!“

Tak to je konec. Nebo vlastně ne, není! Tady se nemusím tvářit chytře. Jde o pomstu, takže udělám z Alberta co největšího blbečka.

„Prosím tě, teď žijeme pod jednou střechou. To musím vědět, že koupelna je přímo tady!“ vykřiknu a otevřu první dveře, co uvidím.

Strašně se leknu, protože to, co vidím, se nevyrovná ani mým nejhorším nočním můrám.

„AAAAAAAAAAAAAAAAAH!“

*wreck = anglicky troska

_________________________________________________________________________

Doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo a necháte mi nějaký komentář. :)

Autor: Muffin, v rubrice: Povídky » Na pokračování