Pod křídly andělů - Epilog • OurStories.cz ~ naše povídky

Po pěti letech...

29.05.2018 (13:00) • Kathleena • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1519×

„Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená milovat a jaké to je, když je moje láska opětována.“

William Shakespeare

Mladá žena zlehka kráčela po hřbitově. Její ruku svíralo malé děvčátko s blonďatými vlásky a pomněnkovýma očima. Z druhé strany vedle ní šla asi jedenáctiletá dívka. Už neměla tak světlé vlasy, jako když byla ještě malá. Teď měly hnědou barvu. Byla mnohem vyšší a trochu zesílila. V ruce nesla nádhernou kytici slunečnic. Při chůzi bloudila očima po náhrobcích a hledala dvě jména, jména svých mrtvých rodičů.

Pohled ženy se zastavil na jednom z hrobů. Na náhrobním kameni se skvěl nápis ze zlatého písma.

Zde odpočívají

Charlotte Collinsová

Richard Collins

Žena si smutně povzdychla. Znovu se jí v mysli vybavila vzpomínka na den, kdy oba zemřeli. Zdálo se, jako by to bylo teprve včera. Ve skutečnosti od té doby uplynulo už šest let. Čas ale hojí i ty nejhorší a nejhlubší rány na duši, a proto bolest ze ztráty už nebyla tak intenzivní jako tehdy. Teď tady bylo děvčátko po její pravici, které tu prázdnotu vyplnilo, a stejně tak její sestra. A také nesměla opomenout Ryana, svého milujícího manžela.

„Mami, tady odpočívají babička s dědečkem?“ zeptalo se děvčátko a upřelo na ženu modrý pohled.

„Ano, Samantho,“ usmála se. „Měli by z tebe radost,“ dodala ponořena ve vzpomínkách a položila na hrob květiny.

„Stýská se mi, Amy,“ řekla sklíčeně druhá dívka a stočila pohled na písmena. „Někdy mám pocit, že jsou stále se mnou. Skoro jako bych cítila jejich přítomnost. Občas se mi o nich dokonce zdá.“ Smutně sklopila oči na své ruce.

„Ale oni jsou stále s námi, Sarah,“ odpověděla Amy a dřepla si k sestře. „Jsou tady,“ přiložila dívce ruku na hrudník, „ve tvém srdci. Dokud na ně budeš myslet, nikdy tě neopustí. Stále budou s tebou. Budou tě chránit na každém kroku a navždy tě budou milovat tak, jako ty miluješ je.“

„Chtěla bych je ještě někdy vidět a říct jim, že je mám ráda,“ řekla Sarah se slzami na krajíčku.

„To já taky,“ odpověděla Amy a věnovala jí smutný úsměv.

„Oni se na nás dívají z oblohy?“ zeptala se nevinně Samantha.

„Možná, že ano,“ přikývla Amy a přivinula děvčátko k sobě.

„Uvidím je, až umřu?“ ptala se dál.

„Ty ale neumřeš, miláčku,“ řekla Amy a na důkaz svých slov rázně zavrtěla hlavou.

„Každý přece jednou umře,“ oponovala dívenka.

„To sice ano, ale ty umřeš, až budeš stará paní a budeš mít vlastní děti. A to bude až za hodně dlouhou dobu,“ vysvětlovala Amy.

Samantha se konečně přestala ptát a svou matku pevně objala. „Mám tě ráda.“

„Já tebe taky,“ usmála se Amy. „A tebe zrovna tak.“ Vzala za ruku Sarah a obě dívky tiskla v náručí.

„Půjdeme už za tetou Ashley a strýčkem Thomasem?“ zeptala se Samantha.

„A za Tommym,“ dodala Sarah a na tváři se jí objevil úsměv.

„Půjdeme. Táta už bude taky nejspíš doma,“ řekla Amy a postavila se k odchodu.

***

Byl začátek října. Slunce zbarvilo listy na stromech do pestrých odstínů červené, žluté a oranžové barvy. Foukal lehký vánek a po modré obloze pluly naducané sněhobílé mraky.

Amy a Ashley seděly v zahradních křeslech před domem a společně sledovaly své rodiny. Sarah pomáhala Samanthě stavět hrad z písku na velkém pískovišti uprostřed zahrady. Spolu s nimi tam byl i Ryan a trpělivě snášel všechny Samanthiny rozkazy, jak hrad postavit. Thomas o pár metrů dál houpal svého čtyřletého synka na barevné houpačce a společně se čemusi smáli. Kolem nich vesele pobíhal zlatý retrívr a radostně vrtěl huňatým ocasem.

„Jak ten čas utíká,“ povzdychla si Ashley a upila ze svého šálku čaje. „Připadá mi, jako by to bylo teprve včera, co se Tommy narodil. A zatím už je na cestě Ellie,“ pohladila si své zaoblené bříško a hřejivě se usmála.

„Přesně tohle mě dnes taky napadlo,“ odpověděla Amy. „Od té doby, co jsem poznala Ryana, se toho tolik změnilo. Na to, že jsme spolu jen pár let, zažili jsme toho víc než dost.“ I ona se napila čaje a na chvíli se ponořila do vzpomínek.

Potom, co prožila před lety, udělala za svým dosavadním životem tlustou čáru a začala žít s Ryanem po boku nový život. Když se Ryan uzdravil po tom incidentu s Michaelem, netrvalo dlouho a požádal Amy o ruku. A tak se ze slečny Collinsové stala paní Davisová. Pod tíhou vzpomínek nemohli vydržet v Ryanově domě, a proto si koupili vilku na druhém konci města. Jejich novým domovem se stal nádherný rodinný domek s obrovskou zahradou. Amy si dodělala školu, kterou tehdy nestihla dokončit, a našla si práci knihovnice v Tacomské knihovně. Hned potom se Amyiným prvotním cílem stala adopce Sarah. Jak dobře si pamatovala na okamžik, kdy to své, tehdy ještě malé, sestřičce oznámila.

„Sarah, mám pro tebe překvapení,“ řekla Amy a tajemně se usmála.

„Jaké?“ vyhrkla nedočkavě dívka a oči jí zazářily vzrušením.

Amy ji chvíli pozorovala nic neříkajícím pohledem a užívala si to příjemné napětí, které ze Sarah sálalo.

„No tak, řekni mi to, prosím,“ žadonila dívenka a nedočkavě přitom nadskakovala.

„Teď už budeme pořád jenom spolu, Sarah. S tou adopcí to vypadá slibně,“ prozradila konečně Amy.

Sarah jí padla do náručí a zavýskala radostí. „Jsem tak šťastná, Amy,“ skoro plakala štěstím, „už se nemůžu dočkat.“

„Já taky,“ usmála se Amy a sestřičku objala pevněji.

Když adopce zdárně proběhla a Sarah se pomalu zabydlovala v novém domově, Amy zanedlouho poté otěhotněla. Z té zprávy měli všichni velkou radost, ale nejvíce se na miminko těšila Sarah. Za devět měsíců se narodila Samantha. Amy měla pocit, že je ta nejšťastnější žena na světě a Sarah brala děvčátko jako svou malou sestřičku. Tou dobou se Ashley narodil synek Tommy a tak byla v rodině miminka dvě. Sarah zářila nadšením a stala se z ní malá chůva. Amy na to přihlížela s radostí a byla šťastná, že může Sarah konečně žít plnohodnotný život s těmi, které miluje.

Věděla, že dívce velmi chybí praví rodiče a stejně tak si byla vědoma toho, že ona a Ryan jí je nemohou nahradit, ale dělala všechno, co bylo v jejích silách, aby matku zastoupila.

„Mami, půjdeš nám pomoct postavit ten hrad? Táta to celé zkazil,“ kňourala Samantha a nespokojeně krčila obočí.

„Samozřejmě,“ řekla Amy s úsměvem a rozešla se za nimi. Když došla k pískovišti, Ryan ji objal kolem pasu a políbil.

„O čem jste si s Ashley povídaly? Vypadala jsi strašně zamyšleně,“ upřel na Amy pohled a se zájmem vyčkával na odpověď.

„O tom, jak jsem ráda, že vás všechny mám,“ usmála se Amy a podívala se na Samanthu a Sarah.

Znovu, jako už tolikrát, si uvědomila, jaké měla tehdy štěstí, že potkala právě Ryana. Společně s Ashley jí pomohli, když to nejvíce potřebovala. Vzali ji pod svá ochranná křídla a trpělivě snášeli všechny nepříjemnosti, které s sebou přinesla. Věděla, že se ocitla pod křídly andělů.

KONEC

A jsme u konce, moji drazí. :) Jsem si plně vědoma všech nedostatků, ale i přesto doufám, že se Vám povídka alespoň trochu líbila.

Ráda bych poděkovala všem, kteří i přes tu téměř roční pauzu došli až sem. Jmenovitě patří můj dík Rusaličce a Maye666. Vaše milé komentáře mě moc těšily a vždy mi zlepšily den. DÍKY!

« Předchozí díl

Autor: Kathleena (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování