OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pokerová láska - 2. kapitola

20.08.2015 (10:00) • Kik68 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1047×

2. kapitola 

STÁLE POHLED DEREKA

Ale když o tom tak přemýšlím, má pravdu. Kde jsou, sakra, ty nádherný vlasy, co vždycky nosila rozpuštěné. A co to má proboha na sobě. Vždyť není vidět ani kousek kůže. Tohle není moje holčička. Chce se mi brečet. Ale vážně.

Pořád je sevřená v náručí své matky, ale zvedne ty nádherné oči a podívá se na mne. Tady je vážně něco špatně. To je první, co mě napadá. Svit, který tam kdysi vždycky býval, je pryč. Jsou překrásné, ale smutné. Napadá mě jen to, že se trápí kvůli své matce. Ta horší myšlenka se v mé hlavě nenachází. Ale jo, je tam. Co když se nechtěla vrátit domů? Co když musela v Barceloně někoho opustit? Co když zase odjede? Sakra asi blázním. Pět minut a já už z ní šílím. Budu muset k doktorovi pro prášky na nervy.

Kate se odpoutá od své matky a pomalým ležérním krokem jde přímo k nám. Blondýna se mi zavěsí za loket a přitulí se. Myslím, že tuší svou konkurenci. Má smůlu, dokud bude Kate v dohledu, ona nebude ani náhodou v mém zorném poli.

„Ahoj, Dereku," promluví a mně se zastaví srdce. Jako vážně zastaví. Přestane tlouct. Asi mám infarkt.

Náhle její oči padnou na blondýnu a ona jí podá ruku. „Já jsem Kate Montgomery a vy?" představí se. Tuším, že mne právě zachránila.

„Jsem Derekova přítelkyně Camila, taky mě těší," potřese Kate rukou a mě zaráží dvě věci. Moje přítelkyně? Tak to ani v tom nejhorším snu. Musím se jí zbavit, a to fofrem. A druhá věc, Kate má na ruce tetování. Vidím ho, jasně a zřetelně.

Nápis Taylor a kolem čtyři znaky z karet, (spades - piky, hearts - srdce, diamonds - káry, clubs – kříže) to vše orámované jako pokerová karta. Co to má, sakra, znamenat. Do prdele, vážně tam někoho má. A má ho i vytetovaného tak, aby byl vidět.

Zase se mi chce zvracet. Jak mi to mohla udělat.

„Máte krásné tetování," řekne blondýna a Kate se začervená.

„Děkuji." Pří téhle odpovědi se ale dívá na mne. A ještě něco, snaží se ho zakrýt.

„Ty máš tetování Kate?" zeptá se Mellisa a už je jasné, před kým ho schovává. „Ukaž mi to!"

„Ale, mami, jsem už velká, nech to na později," řekne, ale stejně vidím, jak vytahuje rukáv svetru nahoru, aby to matka mohla vidět.

Jsem velmi zvědavý, jak Mellisa zareaguje. Ale vidím jen její vytažené obočí až k vlasům. „Taylor? To myslíš vážně, Kate? A ještě si to necháš vytetovat tak, aby to každý muž viděl. Co si o tobě pomyslí? Vždyť si tě kvůli tomu nikdo ani nevšimne. To sis rovnou mohla nechat navléct snubní prsten."

Nerozumím tomu.

„Vždyť je to celkem milé, Melliso, mít na ruce jméno svého přítele," řekne blondýna a já soptím, ale jen chvilku.

„Jenže, on to už není její přítel," odpoví Mellisa a já mám pocit, že začnu létat. Najednou, cítím úsměv na své tváři a jako mávnutím kouzelného proutku mě přestala bolet hlava. No, není ten dnešní den prostě nádherný.

„Mami, přestaň, Taylor je moje láska a vždycky to tak bude, i když nejsme spolu," řekne Kate a rázem je po úsměvu a skvělém dni. No co, ale on tu není a asi nejspíš už není ani ve hře. Což je paráda, i když bych toho pitomce velmi rád potkal. Myslím, že to musí být idiot, když si nechá ujít děvče, jako je Kate.

Když se na ni dívám, vidím ale jen stín mé krásné uličnice. Myslel jsem, že když přijede, uvidím tu sexy dívku s dlouhými vlasy a krásnými bujnými ňadry. Ne, že by nebyla krásná. To ona pořád je, ale její sestřih na kluka už tak sexy není. Vždycky jsem si představoval, jak do ní buším zezadu a držím ji při tom za ten její překrásný culík.

Ňadra taky nevidím přes ten příšerný pytlový svetr. I když to je možná lepší, jak bych asi Mellise vysvětlovat stojící poklopec. Nejvíc mě ale děsí její hubenost. Už dřív byla celkem hubená, ale teď je doslova kost a kůže. Její líce jsou propadlé, ruce jako tyčky, no a zbytek, ten nevidím, ale umím si to dost dobře představit.

Nechápu to. Vždycky hrozně ráda jedla. Občas jsem ji nachytal v kuchyni, i o půlnoci, když jsem se vracel z nějakého mejdanu samozřejmě, ne sám. Tohle budu muset vypátrat, ale teď se musím zbavit dotěrné ženské na jednu noc.

„Vítám tě doma, Kate," řeknu a snažím se setřást ruku ze svého lokte, abych ji mohl obejmout. Aspoň malinko. Obtočím obě své ruce kolem jejích ramen a líbnu ji do vlasů. Pořád voní jako růže. Tu vůni jsem vždycky zbožňoval.

„Musíme jít, ale večer se určitě uvidíme," řeknu a už se nemůžu dočkat, až se tak stane.

Sean otevře dveře auta, a než blondýna nastoupí, moje oči ještě zalétnou ke Kate, abych se podíval, jak vchází do mého domu. Našeho domu. Sakra, je to náš dům, společný. I když na papíře jsem majitel, tak Kate je tu doma navždy. A ve mně se usadí spokojenost. Je doma. Už se o ni nemusím bát. A jestli to bude potřeba, tak si ji vykrmím klidně sám. I když mám takové tušení, že tenhle úkol za mne převezme Mellisa.

KRÁTKÝ POHLED KATE NA TU SAMOU SITUACI

Vzpomínky na Taylora zahnal muž na příjezdové cestě. Byl první, čeho jsem si všimla. A pak ta blondýnka vedle něj. Přesně jeho typ.

Vůbec se nezměnil. No, co jsem taky od něj mohla čekat, že?

Sean mi podržel dveře a byl možná nervóznější než já. Jeho bledá kůže se potila a bylo jasné, že očekává pořádný řev, a možná i vyhazov.

Obejmutí od mé maminky bylo báječné. Konečně zase v její náruči. Konečně doma, v bezpečí. Už jen, aby vypadl Derek s tou svou krasavicí, a všechno bude dokonalé. Jenže pohledu na něj jsem se prostě neubránila.

Vidět jeho nádherné oči po tak dlouhé době, bylo jako balzám na mou utrápenou duši. Dokonalost sama. Je tohle vůbec spravedlivé? Poprvé za celý rok jsem se styděla za to, jak teď vypadám. Vím, že jsem hubená a vůbec mi to nesluší. Moje vlasy jsou ostříhané na kraťoučko, protože po té mé osobní tragédii jsem začala své dlouhé, krásné vlasy nenávidět. Taylor je miloval, to vím, ale jistě by mu můj sestřih nevadil. Pochopil by to.

Když se mi blondýnka představila jako Derekova přítelkyně, zahlédla jsem v jeho tváři ten známý škubavý pohyb svalů. A je, tak tohle nedopadne pro Camilu vůbec dobře. Tři roky jsem tu nebyla, ale přesto vím, jen z jediného pohledu, jak tohle skončí.

Blondýna v slzách a Derek na útěku.

Mnohem divnější pohled jsem zahlédla o pár vteřin později. Všiml se mého tetování a tvářil se, jako kdybych ho zradila.

Horší bylo, že ta trapka to řekla nahlas. A to by nebyla moje mamka, aby to hned nezkontrolovala. Vůbec se mi nelíbí, jak mluví o Taylorovi. Jako kdyby mě opustil. No, vlastně jsem jí to tak řekla, ale nesnesu, aby o něm tak kdokoliv mluvil. Budu jí to muset nějak vysvětlit.

Derekovo objetí mě překvapilo. Co víc, asi i šokovalo. Veškeré myšlenky na Taylora byly náhle pryč. Dvouvteřinové objetí a já mám pocit, že jsem právě zažila svůj nejšťastnější okamžik v životě. Kdybych se tak mohla schoulit do jeho náruče a zůstat tam aspoň půl dne. To by bylo báječné.

Odtáhl se a já pocítila zpět svou prázdnotu. Ale slib, že se večer uvidíme, mi zahřál srdce. Páni, myslela jsem, že ho už dávno nemám. To je divné. Bije teď na poplach. Tuším, že pokud se nedostanu z jeho dosahu co nejdřív, tak prodělám zástavu srdce.

Mávnu rukou a nic neříkám. Co bych taky mohla vyslovit, když nenacházím slova. Chytím svoji milovanou maminku kolem ramen a odcházíme spolu do toho obrovského domu, ve kterém jsem strávila své dětství a dospívání. Ve kterém jsem snila své nesplnitelné sny a spřádala své plány. Do toho nádherného domu, který jsem vždy a za všech okolností nazývala svým domovem.

POHLED KATE

„Maminko, mohly bychom si dát kávu?“ podívám se na ni a vím, že se stále zlobí kvůli tomu tetování. Mým úmyslem je to ignorovat.

„Takže tvoji neuváženost a hloupost s tím tetováním budeme prostě ignorovat?“ zeptá se a já vím, že mi to jen tak neprojde. Od malička vím, že maminka nemá tetování ráda. Byla jsem u toho, když jedinkrát v životě na Dereka křičela, a to bylo právě kvůli tetování, které si nechal udělat v den svých osmnáctých narozenin. Přišlo mi tenkrát hrozně sexy a nádherné. Moc jsem mu záviděla, že si to mohl dovolit. Byl už dospělý a nic ho nemohlo zastavit.

Kdyby tak mamka mohla vidět Taylorovy ruce a záda. Myslím, že by ji trefil šlak. Důvod, proč jsem to udělala, nebyl jen ten, že jsem toužila uctít Taylorovu památku. Plánovali jsme to společně. Měl to být náš společný svatební dárek jeden druhému. Stejné tetování. Ale tohle přece nebudu mamce vysvětlovat.

„Mami, jsem už dospělá a chtěla jsem to mít, jako památku na svou první lásku. Vím, že se ti to nelíbí, odpusť, ale mně se to líbí. Je to jako memento.“ Netoužím po dalším vysvětlování. „Tak co bude s tou kávou, můžeš ji vůbec pít?“ zeptám se a doufám, že bude akceptovat odbočení od tématu.

Dívá se na mne vědoucíma očima, ale vidím, že rezignovala. Co jí taky jiného zbývá.

Jde uvařit kávu a já konečně cítím vůni domova. Vždycky jsme tu spolu sedávaly a popíjely kávu. „Mami, mluvila jsi už s Derekem o své nemoci?“ zeptám se, protože to je teď to nejdůležitější. Musí se uzdravit. Nesmím ji ztratit. Je pro mne jediný a poslední člověk na světě.

„Jistě, že jsem s ním mluvila, Kate,“ říká, jako bych byla padlá na hlavu.

„Jen mi nepřijde, že jsi tu přestala pracovat. Kromě Seana jsem tu neviděla žádnou jinou pomocnici a ty už tohle dělat nemůžeš.“ Je prostě nemyslitelné, aby nadále uklízela tenhle obrovský dům. A já nemám v plánu dělat uklízečku Dereku Blackovi. Z toho už jsem dávno vyrostla.

„Proč bych tu nadále nemohla pracovat?“ říká a mně je jasné, že takhle to dál nepůjde. Vůbec nechápe, jak je rakovina hrozná nemoc a jak moc se teď potřebuje soustředit jen a jen na sebe.

„Mami, tohle musíme vyřešit. Nemůžeš to dál dělat sama. A vůbec na mě nekoukej, já tu špinavé ponožky po Derekovi sbírat nebudu. Mám svoje plány a do těch ani náhodou nezapadá jeho bordel.“ Vím, že to zní pro maminku jako rouhání, ale musí si co nejdřív uvědomit, že tu už nemůže vařit, prát, žehlit a uklízet. „Mami, jestli nebude Derek akceptovat to, že už tu nemůžeš dělat, tak se odstěhujeme.“ Tuším, že tohle mamka nečekala. A já taky neměla v plánu to takhle vybalit, ale bylo by to dokonalé řešení. Dostat se co nejdál od Dereka Blacka a jeho uhrančivých, sexuchtivých očí.

No sexuchtivých asi ne, to jsem přehnala, ale co, už jsem dospělá a nemíním se tu potkávat s jeho polonahými modelkami. Nebo dokonce s jeho polonahým tělem. Kdysi jsem po tom možná toužila, ale dnes je mi pohled na nahé mužské tělo odporný.

„Jestli si myslíš, že se jen tak odstěhuji ze svého domova, tak jsi na velikém omylu, holčičko!“ A je po stěhovacích plánech. „Jak tě vůbec může napadnout, že bych opustila Dereka, když je tu teď tak sám. Už nikoho nemá, jen nás, a ty bys ho bez mrknutí oka opustila. Tak takhle jsem tě tedy nevychovala, mladá dámo!“ Tlak se jí kvůli Derekovi zvedl tedy pěkně vysoko.

„Chtěla jsem, jen abys pochopila...“

„Nic, o tomhle s tebou nebudu vůbec mluvit, až si vypiješ kávu, tak běž do svého pokoje a pěkně si vybal své věci.“ Otočí se, odchází ode mne viditelně naštvaná. To jsem tomu zase dala. Čtvrt hodiny doma a stihla jsem naštvat jediného člověka, kterého bych měla udržet v klidu.

Ve dveřích se maminka ale otočí a usměje se na mě. „Jsem ráda, že už jsi doma, miláčku,“ řekne a já vím, že je to tak, jak říká.

Autor: Kik68, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokerová láska - 2. kapitola: