OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Polibek temna 5.kapitola

10.11.2010 (20:00) • Anna121 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 582×

4. Kapitola

Měla jsem tedy vymezený čas na přípravu. Šla jsem do sprchy a rychle se osprchovala. Zabalila jsem se do ručníku a šla jsem do skříně pro nějaké čisté oblečení. Stihla jsem si obléct jen spodní prádlo a někdo zaklepal na dveře.

„Kdo je to?“ zeptala jsem se hledajíc župánek. Zpoza dveří se ozvalo Christian, a tak jsem se župánkem už moc nezabývala. Otevřela jsem dveře s domněním, že hned vkročí dál, ale on zůstal stát jako přimražený.

„Ty víš, jak mě dostat,“ prohlásil s úsměvem na rtech.

„Promiň, nestihla jsem to.“ Stačila jsem říct na svou obhajobu, ale pak na mé rty přitiskl tak horoucně ty své. Neodolala jsem. Po pár minutách jsem ho dokázala přemluvit – a trochu i sebe -, že se musím obléct a pak jít trénovat. Oblékla jsem si kožené upnuté kalhoty, dlouhou krémově smetanovou halenku a kupodivu krásné botky na podpatku s kulatou špičkou. Moc jsem se mu v tom líbila. Vyšli jsme tedy k místnosti, kde budeme trénovat.

Nebyla to typická tělocvična. Byly zde matrace a jiné sportovní náčiní, ale také krásně zdobené stoly a sedačky. Na kamenných zdech byly pověšeny pravé francouzské gobelíny.

„Tady budeme cvičit?“ ptala jsem se.

„No… ano, proč?“

„Vypadá to tu jako odkladiště nepoužívaného nábytku. Je to tak schválně?“

„Tak trochu. Budeme zde procvičovat schopnost pohybovat s předměty,“ vysvětloval a mě hned napadl jeden předmět, který by se dal snadno přesunout na jiné místo. Skočila jsem na Christiana, a jelikož to nečekal, upadl na jednu z matrací. Jeho rty se v tu chvíli začaly vpíjet do mých a celá místnost se rozmazala na hodně dlouho.

„To jsme toho moc neprocvičili, co?“ zasmála jsem se a vtiskla mu pusu.

„To máš pravdu,“ řekl a kolem očí se mu udělaly vějířky radosti. Chvíli jsem je zkoumala, ale pak jsem prolomila ticho.

„Jak jsi to myslel? Upíři mají zakázané mezi sebou tvořit páry?“ Musela jsem se zeptat, protože mě to tížilo už od chvíle, kdy to řekl.

„No, zakázané, je to složité. My chráníme krále a ne naše spolubojovníky. Nesmíme se starat o životy těch, které milujeme. Všechna naše péče je o krále. Někdy uděluje i výjimky.  Naše láska by musela být tak velká, že bychom bez sebe nemohli fungovat a já bez tebe nemůžu fungovat. Víš, když se zamiluje upír, je to navždy.“  Neřekl to napřímo, ale ptal se na moje city k němu. Měla jsem v tom jasno.

„Ani já bez tebe nemůžu žít, takže si myslíš, že bychom mohli dostat to povolení?“ řekla jsem nesměle.

„Tím si nejsem moc jistý. Jsi moc silná, aby tě pustil. Možná… nevím, nechci tě ztratit.“ V očích měl tak upřímný a smutný výraz, že jsem mu musela darovat něžný polibek.

„Nebuď kvůli tomu smutný, zkusíme požádat, vždycky je nějaký únikový východ. Na to nezapomeň.“ Snažila jsem se o povzbudivý úsměv, který mi snad i vyšel, ale rozhodně jsem se tak necítila. Cítila jsem se tak svázaná. Nemohla jsem být s tím, s kým jsem chtěla.

***

„Jsem docela žíznivá. Kdy se tu tak koná nějaká strava?“ zeptala jsem se Christiana, když jsme museli uvolnit tělocvičnu.

„Dnes večer se zrovna jedna konat bude. A koná se každé čtyři dny, kdybys to chtěla vědět podrobněji.“ Usmál se na mě. „Je to na tobě vidět. Myslím to, že jsi žíznivá,“ dodal.

„Nejsem žíznivá jenom po krvi,“ naznačila jsem mu. Šli jsme do jídelny, tudíž jsme museli projít kolem mého pokoje. Dřevěné dveře – jakoby věděly, kdy se objevit -  se ukázaly přímo před námi. Popoběhla jsem k nim a bleskově odemkla. To už stál u mě a tlačil mě na dveře, dokud jsem nenahmatala kliku. Vpadli jsme do pokoje a nestarali se o otevřené dveře.

Nečekaně se jeho svaly napnuly a pomalu se zvedl, aniž by mě pouštěl z pevného obětí. Naposledy svými rty něžně otřel o mé a odešel na chodbu. Zavřel za sebou dveře dřív, než jsem stihla zareagovat. Když jsem se zaposlouchala, dokázala jsem zcela s přesností říct, kdo byl ten, jenž ho vyhnal z mého pokoje.

„Ahoj, Caroline. Vím, že přijde pozdě, ale chtěla se převléci, než bude večeře,“ řekl jí Christian a já podle něj šla otevřít skříň a vytáhla první, co mi přišlo pod ruku. Rychle jsem se oblékla a podívala do zrcadla, abych si upravila Christianem rozcuchané vlasy. Zjistila jsem, že oblečení k sobě vůbec nepasuje. Ale co naplat, čas utíká a já hladovím.

Chytla jsem zlatou kliku od dveří a zatlačila směrem dolů.  Otevřela jsem dveře a pomalu vystoupila z pokoje. Caroline se na mě mile usmála, ale zanedlouho si všimla mého oděvu a usmála se spíš pobaveně.

„Osobité,“ poznamenala Caroline. Zasmála jsem se taky. Vyšli jsme do velkého sálu, kde se konala hostina.  Všude kolem hořely louče a zdi už nevyzařovaly takový chlad. Cesta nebyla nějak dlouhá a tak jsme tam byli za pár chvil. Mohutné dveře byly otevřené a všichni přítomní upíři stáli proti židlím, na kterých seděli lidé. Neměli strach, ale v jejich očích se neleskl chtíč ani nebojácnost. Byli tak citově mrtví. Jejich postoj i klid jejich tváří prozrazovali, že něco není v pořádku.

Nevědomky jsem zastavila ve dveřích a tak jsem měla výhled na Caroline a Christiana, kteří se již bavili s ostatními. Vpluli do davu, jako by si snad nevšimli kamenných výrazů lidí. Bezděky jsem se vydala za Christianem a prodírala si tak cestu mnoha tvářemi známých i neznámých upírů.

„Přijde dnes i Vladimir?“ zeptala jsem se ho, když se pomalu zavíraly dveře tohoto sálu.

„Ne, nepřijde. Král nechodí na veřejné hostiny.“ To byla ovšem škoda, protože jsem s ním chtěla mluvit. Chtěla jsem s ním projednat jednu záležitost. „Ale ať tě ani nenapadne se pokoušet žádat o výjimku!“ Jak to mohl uhodnout, jsem nepochopila.

„A já myslela, že mi neumíš číst myšlenky,“ řekla jsem popuzeně. Já jsem ale stejně věděla, že za ním zajdu, ale nejdřív musím vymyslet plán B.

***

Další den jsme měli jít s Christianem a pár dalšími procvičovat moje schopnosti. Měla jsem se pokusit vzít si Carolininu moc a ještě ji znásobit. Caroline dokázala ovládat vodu, proto nám každou chvíli nosili džbery s vodou přímo do sálu. Toho chtěl využít Christian a použít prázdné džbány pro procvičení přemisťování věcí. U téhle schopnosti mi pomáhal Sergej. S jeho schopností jsem zjistila i něco o něm samotném. Nevím, čím to bylo, ale když jsem se s někým spojila, abych si vypůjčila jeho moc, zjistila jsem i část jeho osobnosti. Procvičovala jsem snad celý den, a když říkám celý, tak myslím od rána do rána. Ale byla jsem překvapená, jak mi to šlo. Nezvládala jsem to sice hned na poprvé, ale druhý pokus se mi již podařil.

Nakonec jsem se svou schopnost naučila používat dost rychle. Zkoušela jsem i Christianovu schopnost, ale ta mi moc nešla. Bylo totiž dost obtížné udržet soustředění, když jsem se o něm dozvídala tolik informací. Dívka jménem Jane Williamsonová, kterou velmi miloval, umřela měsíc před jejich svatbou. Byl z toho velmi nešťastný, a tak se snažil najít smrt. Našel ji v lese, kde se ztrácelo několik lidí za měsíc. V onom lese žil starý upír, jenž byl prokletý. Nesměl vysát nikoho, kdo o smrt žádal. Proto se z Christiana stal upír. Ten starý umřel dříve, než ho stačil zabít. Přeměnu si nepamatuje, ale probudil se až tady v tomto hradě. Král ho naučil všemu. Všichni se ho bojí, protože je tak silný a oddaný králi.

Musela jsem si poslechnout celý jeho příběh, dokud jsem ho pořádně nepoznala a nezačala jsem se pořádně soustředit. Všichni jsme byli již velmi unaveni a tak jsme se rozešli do svých komnat. Mimo jiné jsem potřebovala chvíli přemýšlet o Christianově minulosti.

Zavřela jsem za sebou dveře a vyhledala ovladač od hi-fi věže. Po pokoji se rozezněly známé zvuky klavíru a já se pomalu začala uvolňovat. Až teď jsem si uvědomila, jak jsem ztuhlá. Začala jsem se svlékat a šla do koupelny. Teplá voda ze sprchy padala přímo na mou unavenou studenou pokožku. Uklidnila jsem tak své myšlenky, které neovladatelně směřovaly ke Christianově budoucnosti. Miloval tu dívku víc než mě? Když se kvůli ní chtěl zabít, udělal by to i kvůli mně? Takovéto otázky se mi honily hlavou, ale teplá voda je usměrňovala. Doufala jsem, že láska ke mně je stejně tak silná, jako ta moje. Chtěla jsem sice žádat krále o výjimku, ale teď jsem si nebyla jistá silou jeho lásky. Nebyla jsem si jistá, jestli mě miluje tak, že by beze mě nemohl žít. Bála jsem se krále a bála jsem se ostatních upírů, a tak jsem se rozhodla, že to teď řešit nebudu. Dokud nebudeme sami, tak se ho na to nezeptám.

Voda stékala a všechny starosti s ní – zmizely i s vodo …v odpadu. Zabalila jsem se do ručníku a šla si lehnout do velké měkké postele. Po pokoji se stále rozléhaly klidné zvuky klavíru.

Ráno jsem byla svěží a připravená na další lekci, připravená setkat se s Christianem. Bude to těžké, ale budu se soustředit na jiné věci. Ozvalo se zaklepání na dveře a já jsem poznala jemný dech Caroline. Vyzvala jsem ji dál. Pomohla mi vybrat si oblečení a pak jsme odešli do místnosti s plno polštáři a pohovkami. Na jedné seděl Christian a na druhé Vladimir. Obě jsme ztuhly překvapením.

„Vítejte, krásné slečny. Doufám, že vám nevadí má přítomnost, ale byl jsem zvědavý, jak jsi pokročila a co všechno dokážeš,“ promluvil, jen tak ze zdvořilosti. Část mého podvědomí mi říkalo, že by zůstal, i kdyby mi to vadilo. Jen jsem pokynula a šla si sednout na zem. Vzala jsem si nejbližší polštář a objala ho. Vyhýbala jsem se Christianovu pohledu, ale on na mě pořád upíral svůj zrak. Koukala jsem proto do prázdna, ale v tom mě vyrušilo něčí odkašlání. Vzhlédla jsem a všimla si, že se král nadechuje, aby něco řekl.

Autor: Anna121, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibek temna 5.kapitola: