OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Potížistka - 15. kapitola

Ashley má po článku, který objevila v novinách, příšernou náladu. Je zklamaná, smutná a zmatená. Nakonec s Nateem ale přeci jen zažije krásný den. Jenže jak ten den skončí?

23.02.2014 (12:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1395×

15. kapitola - Staré já neodchází!

    
  Stála jsem na širokém balkónu s cigaretou mezi rty a uvolněně potahovala nikotin do svých plic. Říká se, že nejvíce zlozvyků se člověk naučí ve svém nejobtížnějším období. A já se těch zlozvyků naučila hned několik. Mezi největší patří alkohol a cigára.

  Stiskla jsem cigaretu mezi prsty, jako by mi ji měl někdo ukrást, a pořádně potáhla. Poté jsem cigaretu oddálila od svých úst a kouř vydechla před sebe. Nervózně jsem si poklepávala bosou nohou o ledové dlaždice na balkóně a čím dál tím víc mnou třásla zima. Na čestvém a chladném vzduchu jsem totiž stála pouze v Nateově košili, která mi byla lehce pod zadek.

Proč nepodpořit pověst děvky, že?

  Vlasy mi trčely do všech stran a zuřivost mnou přímo cloumala. Co si ti novináři vůbec myslí? Takhle Ollyho ještě víc rozzuří, a já už nemám náladu na hádky o Natea.

  Za mnou vrzly dveře, ale já se neotočila a dál se dívala na výhled na město přede mnou.

„Měli bychom se jít zabalit. Dnes odlétáme," Nate na mě promluvil klidným, něžným hlasem a žádné trapné otázky typu - jsi v pořádku - nepřišly!

  Naposledy jsem potáhla z cigarety a típla ji o bílé zábradlí, na kterém se objevil černý šrám. Vydechla jsem kouř z plic a otočila se na Natea.

„V kolik odlétáme?" zeptala jsem se chladně a na Nateovi bylo patrno, že ho moje necitelnost zaskočila nepřipraveného.

„Za pár hodin. Před chvílí tu byl Josh, že máme být tak za hodinu a půl připraveni," odpověděl na mou otázku jako robot, ale stále na něm bylo znát překvapení.

„Fajn," odsekla jsem a prošla kolem něj dveřmi do tepla hotelového pokoje. Tělem jsem se o něj nepatrně otřela, ale i to mi dokázalo způsobit husí kůži. Beze slova jsem prošla celým pokojem až ke koupelně, kde jsem mu zmizela z dohledu. Pro každý případ jsem za sebou dveře i zamkla.

    
  Ode dne, kdy jsem Nateovi prozradila svůj nejemotivnější a nejhrůznější zážitek, mnou cloumá spoustu pochybností. Neuspěchala jsem to s ním příliš? Neřekla jsem mu svůj příběh příliš brzy? Mohu mu vůbec stoprocentně důvěřovat? Jenže jestli ne jemu, tak komu?

  Nate sedící v letadle vedle mě jen sleduje oblaky kolem letadla a mě nechává uzavřenou ve svých myšlenkách, za což jsem mu vděčná. Oči mi ale čím dál tím častěji sklouzávají k Ollymu, který sedí v letadle sám se sluchátky na uších. Celou dobu s nikým nepromluvil, pokud to nebylo nezbytně nutné. Celá kapela mě probodává pohledy, jako bych rozvrátila něčí silně spjatou rodinu, a to mě přivádí k další myšlence. Neměla bych Ollymu přeci jen říct, proč se k němu chovám tak chladně?

  Od rozhovoru s Nateem jsem ze všeho dost nejistá. Olly se trápí a ani vlastně neví proč. Jenže pokud mu vše řeknu... co udělá? Jak zareaguje? Bude hledat Toma, dokud ho nenajde a nezabije? Ne, to není jeho styl. On by se užíral lítostí a byl by kě mně ještě víc ochranitelský, než byl do teď. A to bych asi brzy já zabila jeho!

  Ze všech těch uváh, které se mi honily hlavou, mi za pár minut pomalu padá hlava na Nateovo rameno a já se propadám do říše, kterou mi nikdy nikdo nevezeme. Do říše snů.

 

  Paříž - město nákupů, ale především město lásky, které jsem vždy chtěla navštívit. Teď projíždím ulicemi Paříže v naleštěném a už od pohledu velice drahém autě a úsměv mi div neroztrhne koutky. Všechno je tak jiné a svým způsobem stejné, až se nad svými filosofickými úvahami musím zasmát. Člověk by ani nevěřil, jak ho může něco takového učinit šťastným.

  Jakmile dojedeme k hotelu, naposledy se rozhlížím po rušné ulici a mizím ve vlně luxusu, kterou mi můj bratr dopřává. Hotel máme ten nejlepší ve městě, tak jako i v předchozích zemích, a všude se to blýská, až se bojím na cokoliv sáhnout. S mým štěstím bych to rozbila a několik tisíc by z bratrova účtu jistě zmizelo. Jak potupné, že nejsem schopna si nic zaplatit.

  Samozřejmě, že společný pokoj s Nateem nepřichází v úvahu, a tak jakmile mi brácha předá klíč od mé komnaty, mizím ostatním výtahem a zavírám se v pokoji se svými myšlenkami.

  Se samotou, která na mě dnes dopadla, přišla i deprese. Olly s kapelou museli jít zkoušet, a to zahrnovalo i mého přítele. Já jen seděla na posteli s flaškou vína a s myšlenkami na minulost, které nechtěly zmizet. Stále jsem před očima viděla tu noc, na kterou bych nejraději zapomněla.

  V mém žaludku mizela lahev za lahví a já znovu svůj smutek utápěla v alkoholu. Jako bych ho tím snad někdy měla porazit. Stejně vím, že se znovu vrátí. Jenže ta úleva, i když krátká, mi za to stojí.

Poslíčka si pro alkohol posílám hned několikrát a nakonec končím tak jako vždy -  lahve poházené po místnosti a já usínám mezi sametovými polštáři.

 

  Těžká rána opilcova - věta, která mě bude doprovázet snad celý život. Opatrně otevírám oči, a když mi dojde, že závěsy jsou pečlivě zatažené, otevřu oči úplně. Rozhlédnu se po místnosti a hned nad sebou zakroutím hlavou.

  Nečekaně se ozvalo klepání na dveře a já se na ně vyděšeně zadívám.

„Ashley?" šeptá za dveřmi Nate a já si alespoň trochu oddychnu při zjištění, že to není Olly. Slezu z postele a div se nepřerazím o prázdnou lahev na zemi. Lahev ale nechám lahví a otevřu Nateovi dveře. Hned se k němu však otáčím zády a znovu si lehnu do postele.

„Co se, proboha, stalo?" vyděsí se, jakmile spatří pokoj.

„Nic," odseknu a přehodím přes sebe peřinu.

„Ashley," ozve se nevrle a já se odhodlám vykouknout zpoza peřiny. „Děje se něco?" upěnlivě se mi dívá do očí a nehodlá uhnout za jakékoli situace. Najednou se cítím nesvá, protože jsem znovu zklamala samu sebe.

„Včera - jak jsem tu byla sama. Nějak na mě všechno padlo, jako bych byla znovu úplně sama, a všechny ty vzpomínky a myšlenky..." plácala jsem páté přes deváté a sama se ve svých slovech ztrácela. Nate to ale nejspíš pochopil, protože se ke mně naklonil a pevně mě objal.

„Jdi se dát dohromady. Dnes budu jen a jen tvůj."

„Kam půjdeme?" zeptám se natěšeně a pomalu své tělo zdvihám z postele, abych se vyvarovala bolesti hlavy.

„Prohlédneme si Paříž," usměje se a já se natěšeně kousnu do spodního rtu.

 

  Slunce, ruch velkoměsta a on - kombinace, která pro mě právě byla tou nejlepší. Alkohol mě dostával z depresí, když jsem byla sama. Jenže jakmile byl na blízku Nate, všechno zmizelo jako pára nad hrncem.

  Náš pařížský výlet začal v jedné malé cukrárně kousek od Eiffelovy věže, kde jsme posnídali. Poté mě Nate zavedl na romantický výhled z Eiffelovky, který ale moc romantický nebyl. Zjistila jsem totiž, že nad Paříží se vznáší nelichotivý smog.

„Kazíš to," řekl uraženě Nate, když jsem na tuto maličkost upozornila. Ale udobřit si ho polibkem nebylo tak těžké.

  Naší další zastávkou se stal Louver, kam jsem chtěla jít pouze kvůli proslavené Moně Lise.

„Tak tady máš tu svou Monu Lisu," řekl otráveně, když jsme došli k obrovskému hloučku lidí.

„A jak se tam mám dostat?" vyjekla jsem naštvaně.

„Poraď si," uchechtl se a sedl si na první křesílko, které objevil. Fajn, prolétlo mi myslí. Odhodlaně jsem se otočila k té spoustě turistů a začala se prodírat davem pomocí loktů. Netrvalo dlouho a stála jsem před malým obrazem, který byl tak žádaný.

„A to je jako všechno?" rozčiluju se a hlavy některých lidí se na mě rozzlobeně otáčejí. „No co je?" odseknu a vracím se zpátky za Nateem.

„To jsi tam moc dlouho nebyla," věnuje mi ušklíbnutí a společně dál pokračujeme prohlídkou. Nate se totiž rozhodl, že mě protáhne celým egyptským uměním, a já už po polovině myslela, že skončím na vozíčku. Nakonec končím na Nateových zádech a spokojeně se culím na všechny strany.

Champs-Élysées - naše další zastávka, kde Nate pomalu ztrácí nervy a já využívám kreditku od Ollyho téměř v každém obchodě. Ve vinárně s výhledem na Vítězný oblouk sedíme jen pár minut, ale spousta lidí si nás všimla a dokonce nás na své fotoaparáty zachytilo pár fotografů. Paráda - i to mi stačí ke zkažení nálady.

Vracíme se tedy do hotelu ve společném objetí.

Před hotelem jsem se zničehonic zastavila.

„Děkuju za dnešek," vytáhnu se na špičky a jemně ho líbám na rty.

S úsměvy na rtech vcházíme do haly a míříme si to rovnou k recepci, kde si vyzvedáváme klíče.

„Nate?" ozve se najednou dívčí hlas a já se za ním prudce otočím. Z jednoho z křesílek v hale se zvedá krásná dlouhovlasá černovláska, rozbíhá se do Nateovy náruče a ten s ní ve vzuchu zatočí.

  Nestačím se divit, co se to přede mnou děje. Moje dlaň je najednou prázdná a já jen omámeně zírám. Cloumá mnou zklamání i vztek.

„A tohle je jako kdo?" přeruším jejich idilku chladným hlasem.

---

 

Omlouvám se, že přidávám tak pozdě!!! A děkuji za komentáře.

 

Tak co na to říkáte? Nová dívka na scéně? Co si o tom myslíte? Hlavně když už chybí do konce pouze tři kapitoly?!

 

Mám dotaz na ty z vás, které také píší. V poslední době nejsem schopná cokoliv napsat. Nápadů mám fůru, takže bych právě mohla psát snad deset povídek. Jenže já nejsem schopná dát dohromady jedinou kapitolu. Nepomáhá něco? Jsem už opravdu zoufalá...! Děkuuuju!

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Potížistka - 15. kapitola:

Že by měl Nate taky svou temnou stránku? Ale když jsem to četla, tak jsem si řekla: "To bude jeho segra." A samozřejmě v to také doufám jinak, moc pěkná kapitola a děsně se těším na pokračování, jestli se vyplní mé noční můry a nebo mé očekávání.
PS: já mám také chvilky kdy s příběhem nevím jak dál a v hlavě mám spoustu nápadů na jiné povídky nebo třeba pokračování příběhu v budoucnu... Ale vždycky se to nějak vyřeší a napadne mě něco, čím to vyplnit. :) Ovšem tyhle 'výplně' nejsou zrovna jedny z nejzajímavějších...

Good

V tom nejnapínavějším přestat...
Jinak moc hezká kapča

Páni tak teď fakt nevím. Není to třeba Nateova ségra? Prosím neříkej mi, že je to jeho přítelkyně, to by mě zabilo. Tohle je to poslední, co by Ashley teď potřebovala... každopádně kapitolka opět skvělá těším se na další

Přidat komentář:

Nick:

Text: