OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Potížistka - 18. kapitola

Je tu poslední kapitola a my ji začínáme o celé tři roky později. Ashley si žije svůj život a Nate ten svůj. A jak? A jak to vůbec všechno dopadne? Dozvěděl se Olly o tom, co Ashley neúmyslně způsobil? Příjemné POSLEDNÍ čtení. -E

16.03.2014 (14:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1507×

18. kapitola - Všechno zlé je pro něco dobré.

O tři roky později:

„Ale no tak, Ashley, pojď se bavit!" z telefonu mi do ucha křičel můj nový kamarád Enzo.

„Ještě neumím historii not," zaskuhrala jsem. Už od rána jsem ležela v knihách, abych udělala zápočet. V posledních dnech toho na nás na akademii chtěli moc.

„To se neučíš zítra," odfknul si, „vždyť máš narozky - to musíš oslavit,"

„Ale-"

„Žádné ale, slečno Brown! Koukejte naklusat do našeho klubu. Zatím svolám ostatní... TŮTŮTŮTŮ" Tak to byl velice dlouhý a duchaplný rozhovor. S úsměvem na rtech jsem odložila telefon na noční stolek a vstala z postele plné knih a zápisů. Přešla jsem ke svému šatníku a začala se v něm přehrabovat.

Seběhla jsem schody do haly a z šatny na kabáty popadla svou černou bundu.

„Ashley?" ozval se Olly z obývacího pokoje. Přehodila jsem si přes sebe bundu a zamířila si to do obýváku.

S bráchou už jsme žádné problémy neměli. Od té doby, co jsem odjela z Paříže a začala se o sebe starat, bylo všechno jako za starých časů. Brácha si našel moc milou přítelkyni Theresu, se kterou jsem se skvěle spřátelila. Dokázaly jsme se společně spiknout proti Ollymu a stala se pro mě dalším sourozencem.

„Ano?" usmála jsem se na bratra sedícího spokojeně na gauči.

„Kam jdeš?" zeptal se s nadzdviženým obočím.

„Jdu s kámošema oslavit narozeniny. Musím si od toho učení na pár hodin odpočinout."

„Naše domluva?" nadhodil a já se zasmála.

„Žádný alkohol, drogy nebo sex. Vrátit se v pořádku a v rozumném stavu," řekla jsem naučenou frázy a domluvu, na které jsme se s bráchou domluvili, když mě přijali na akademii muzických umění v Londýně.

„Super, jsem rád, že se na tebe můžu spolehnout," pousmál se a já se otočila k odchodu. Jeho úsměv mi ale něco připomněl, nebo spíš někoho - jeho! Znovu jsem se k Ollymu otočila a on se na mě nechápavě podíval.

„Mluvil jsi s ním?" zeptala jsem se a nervózně si při tom pohrávala s prstýnkem na prsteníčku. Bráchův veselý úsměv zmizel a vystřídal ho smutný a lístostivý.

„Ne, nemluvil. Vždyť víš, že teď máme nahrávací pauzu."

Chápavě jsem přikývla a beze slova mu zamávala na rozloučenou. Otočila jsem se k němu zády a vyšla z domu, kde už mě čekal taxík. Nasedla jsem a nahlásila řidiči adresu. Jakmile se auto rozjelo, pohltily mě myšlenky.

I po třech letech jsem na Natea stále myslela. Když se vrátili z turné po Evropě na Vánoce, nemluvila jsem s ním. I když stál před naším domem v chumelenici a čekal na to, že mu otevřu... neotevřela jsem.

Neotevřela jsem, protože by se všechno vrátilo - všechna bolest a city, které se alespoň trochu zmírnily. Jenže čím déle jsem ho neviděla, tím víc mi chyběl.

Po Vánocích kapela znovu odjela a vrátili se až na konci zimy. Nate už se nepokoušel mě vyhledat, ba naopak, snažil se mě nepotkat. Jakmile jsem zamířila na jejich zkoušku, zmizel. A na mě padly vzpomínky a pocity - Nate mi začal chybět a jako by se ve mně všechno probudilo.

„Slečno, jsme na místě," ozval se taxikář a mě to vrhlo zpět do reality. Podala jsem mu pár bankovek a vystoupila. Před klubem se to hemžilo nadrženými páry, které se opile oblézaly. Při pohledu na ty nadržený, hloupý holky mi myslí proběhlo jediné - děvky!

Můj dobře známý vyhazovač mě bez problému pustil do klubu přednostně a já se ocitla mezi blikajícími světly a hlasitou hudbou. Tak jako před třemi lety.

Přešla jsem k baru a objednala si drink. Mezi všemi těmi pařícími lidmi jsem nemohla najít ani Enza a ani zbytek mé party, která mi byla i kapelou. Posadila jsem se na vysokou barovou stoličku a přehodila si nohu přes nohu. Sledovala jsem páry kolem sebe a tančící lidi na parketu a u toho srkala brčkem drink.

V jednu chvíli mi někdo nečekaně položil ruce na ramena a já leknutím málem vylila pití.

„Tady se schováváš!" zakřičel mi do ucha Enzo. Zasmála jsem se a otočila se na něj s roztaženými koutky od ucha k uchu. Měl delší hnědé vlasy a hnědé veselé oči. Na sobě měl světlou košili s krátkým rukávem a upnuté džíny. Byl sexy jako vždy.

„Já se neschovávám," zakroutila jsem pobaveně hlavou.

„Tak pojď k nám," zasmál se už lehce přiopile a chytil mě nad loktem a táhnul k jejich boxu. Jen tak tak jsem si stihla vzít svou sklenku.

„Čáááu!" volali na mě všichni už z dálky. Posadila jsem se ke své kapele, kterou tvořili - Enzo jako hráč na basovku, Mary, která válí na housle, Luke jako pianista, Steven jako kytarista a bubeník Zach.

„Jak to jde s tou písní, Ashley?" zeptal se mě Zach během krásně probíhajícího večera.

„Už ji skoro mám. Nebojte se," uchechtla jsem se, „brzy vám ji předložím, abyste se mohli pustit do muziky."

„To doufám. Už bychom dávno měli zkoušet," řekl netrpělivě Steven.

„Jsme trošililililinku ve skluzu," rozesmál se opilý Enzo a my s ním.

„Zavěrečnej večer je až za několik měsíců. Do té doby se všechno stihne," prohlásila jsem sebevědomě a všichni naráz jsme do sebe kopli panáka.

 

„I found myself today, oh I found myself and ran away," na klavíru jsem spletla tóny a všechno se podělalo.

„Kurva!" zakřičela jsem na celý dům a naštvaně praštila dlaní do kláves na klavíru. Už přes hodinu se snažím přehrát mou píseň s doprovodem klavíru, ale nejsem schopná to trefit správně.

„Jsem doma," ozvalo se bouchnutí dveří a bratrův hlas. Já mu však neodpověděla a jen dál naštvaně probodávala pohledem noty před sebou. „Ashley?" zakřičel.

 

„Tady," zavolala jsem nazpět otráveně. Nastalo ticho a jediné, co bylo slyšet, byly Ollyho kroky, které směřovaly směrem do obýváku, kde jsem právě seděla.

„Jak to jde?" opřel se o futro a pohodil hlavou směrem ke klavíru.

„Nic moc," vydechla jsem smutně, „ale za měsíc to uvidíš v plné parádě a bude to skvělé," pyšnila jsem se svou prací a úžasnou a pracovitou kapelou.

„A v tom je právě problém, Ash." Ajé - když začíná s Ash, tak to nikdy nedopadne dobře.

„Co se zase děje?" zeptala jsem se unaveně a prsty si promnula spánky.

„Je tu problém s tím tvým večerem, na kterém vystupujete. Dnes ráno jsem dostal nabídku na skvělou spolupráci v Americe a je to v tom termínu, kdy máš zpívat," díval se na mě ztrápeně a omluvně.

„Brácha, tys mi to ale slíbil," lehce jsem zvýšila hlas. Olly ihned přešel těch několik kroků ke klavíru a

stoupnul si blíž ke mně.

„Ashley, taková příležitost bude jen jedna, a já bych tam opravdu chtěl. Vím, že jsem ti to slíbil, ale ty budeš ještě vystupovat tolikrát, že to ani nespočítám," povzbudivě se na mě pousmál, ale mně do smíchu nebylo. Píseň nám nešla a on si teď ještě přijde s tím, že mě nepřijde podpořit?!

„Fajn, já to bez tebe přežiju," řekla jsem nakonec.

Neřekla jsem mu o tom, co se mi před lety stalo a o tom, že na tom má svou vinu, už vůbec ne. Jediný člověk na světě, kterému jsem se dokázala svěřit, je Nate. Jediný, komu jsem doopravdy důvěřovala, a jediný, do koho jsem se dokázala zamilovat. Chyběl mi... i po letech jsem ho měla v hlavě a ne a ne ho vytřást ven.

Olly se s ním o mně prý už vůbec nebaví. Říkal mi to Tyler, se kterým jsem se hodně spřátelila a který se mnou často trénuje, abych si zlepšila dech při zpěvu. Říkal, že Nate se s bráchou hodně baví, ale jakmile se někdo z kapely zmíní o mně, oba zmlknou.

„Pořád na tebe myslí," to mi řekl naposled, když jsem se ptala mou starou lásku. „Proč za ním nejdeš? Žijete ve stejném městě, tak v čem je problém?"

 

V čem je problém? Asi v tom, že jsem příliš hrdá na to, abych udělala první krok, který se ode mě pravděpodobně očekává. Jenže já nedělám první kroky, nikdy! I kdyby to snad byla má vina, což nebyla.

Tak moc bych se ho chtěla znovu dotknout. Nebo ho alespoň spatřit, jak sedí za svými milovanými bubny s úsměvem, který mu vždy zdobil obličej... Tedy dokud nepotkal mě. Jakmile jsem se totiž připletla do jeho života, všechno se změnilo k horšímu.

 

O měsíc později (den Ashleyina prvního veřejného vystoupení):

Ruce se mi třásly a jako by můj hlas přestal pracovat. Nemohla jsem dýchat klidně a na text mé písně jsem si nemohla vzpomenout.

Vyšla jsem ze zákulisí a schovala se za budovou s cigárem mezi rty.

„Už zase?" Ze dveří, které vedly ze zákulisí ven, vylezla Theresa.

„Ty víš, že s tímhle nikdy nepřestanu," smutně jsem se pousmála.

„Zkoušela jsi to aspoň?" zeptala se a já si potáhla.

„Ano," vydechla jsem kouř z plic ústy ven.

„Jsi asi hodně nervózní, co?" odvedla téma někam jinam a za to jsem jí byla vděčná. Nechtělo se mi rozebírat mou minulost a mé zlozvyky.

„Myslím, že jsem zapomněla text."

Theresa se zasmála a zakroutila hlavou na znamení nesouhlasu: „Neboj. Až vejdeš na pódium, na všechno si vzpomeneš. A navíc jsem před chvílí mluvila s Ollym."

„A?" vyjekla jsem nadšeně.

„Snad by to mohl stihnout, ale říkal, že Londýn je zacpaný,"

„Je to Olly Brown - určitě to stihne," zasmála jsem se už uvolněně. Cigaretu jsem zahodila, zašlápla a vydala se ke vchodu do šaten.

„Ashley?" zastavil mě Theresin hlas.

„Ano?" natočila jsem k ní hlavu.

„Olly ale nepřijede sám," zvážněla, „Nate jede s ním."

Lehce jsem pootevřela ústa a zůstala stál v němém úžasu. Nate - člověk, kterého chci tak dlouhou dobu spatřit - najednou přijede. A já zničehonic nevím, jestli je to to, co chci. Mám strach ze setkání s ním.

Theresa, která zná celý příběh pouze z vyprávení, a stejně mě chápe a nebojí se mě obejmout.

Na jevišti se střídali všichni nadějní muzikanti z naší školy. Chodili natěšení jeden za druhým a ani na jednom nebyla znát nervozita. Naše skupina měla přijít na řadu jako poslední, a čím víc se to blížilo, tím větší jsem měla strach.

„Já to nezvládnu," otočila jsem se v posledních minutách k mým kamarádům.

 

„Teď nám nemůžeš vybuchnout," vypískla Mary a zbytek kapely ji probodl pohledem.

„Bude to v klidu, jasný?! Prostě tam nastoupíme a všem natrhneme zadky, ok?" stoupl si přede mě Enzo a sebevědomě se usmíval.

„Fajn," vydechla jsem a otočila se čelem k pódiu.

„A na samý závěr je tu jedna skupina. Nemají žádný oficiální název, ale já vám přečtu její členy - skvělý baskytarista Enzo!" zakřičel moderátor do mikrofonu a Enzo naší skupinku opustil a vydal se na jeviště.

„Nadějná houslistka Mary," Mary se o mě otřela ramenem a zmizela stejně jako Enzo.

„Pianista Luke," ozval se už třetí hlasitý potlesk.

„Talentovaný kytarista Steven,"  Steven zmizel na jevišti jako ostatní.

„Na bubny válí Zach," ozval se poslední potlesk před tím, než vstoupím na jeviště já. Srdce mi bilo jako zvon a já nebyla schopná se pohnout.

„A to hlavní na konec - zpěvačka Ashley!" Teď je má chvíle.

Zhluboka jsem se nadechla a vešla na pódium. Došla jsem až ke stojanu s mikrofonem a zadívala se na plný sál lidí. Všichni svůj zrak upírali na mě. Někteří se usmívali od ucha k uchu a někteří mi ukazovali pouze své kamenné výrazy. Očima jsem vyhledala první řadu a podívala se na Theresu. Smutně se na mě usmála a zakroutila hlavou - dvě sedadla vedle ní byla prázdná.

Hudba začala hrát a já pevně stiskla mikrofon. Tep se mi zrychlil a ruce se mi nepochopitelně třásly. Bodový reflektor zazářil pouze na mou osobu, a to mi na odvaze nepřidalo. Veškerá pozornost byla na mně.

„I found myself today," spustila jsem píseň, kterou jsem sama napsala. Popisovala mé pocity, a to hlavně jeden - odhodlání. Odhodlání ke změně a k novému lepšímu životu, který jsem začala žít, a za to vše vděčím Nateovi, který tu píseň slyšet nemůže.

Zadívala jsem se na svou budoucí švagrovou a ta pyšně kývla hlavou a v očích se jí zablýskly slzy, což mě dojalo.

„All i know is - you´re not here to say, what you always used to say..." Podívala jsem se na dveře s nadějí, že aspoň jednoho spatřím. Dveře se znenadání otevřely a objevil se Olly s překvapeným výrazem. Slzy se mi nahnaly do očí, ale to nebylo všechno. Hned za ním se totiž objevil Nate. Znovu jsem měla možnost vidět jeho nádherný úsměv, a s tím se vynořila vlna všemožných vzpomínek...

„Vaše matka měla těžkou autonehodu…“ Matčina smrt, která pro mě byla poslední kapkou....

„Prostě se připrav, že od zítřka chodíš všude se mnou!“ Ollyho výbuch...

„Za pár dní musíme jet na turné po Evropě.“ Oznámení výletu po Evropě, kam jsem nechtěla.

„A nakonec je tu Nate – ten hraje na bicí.“ Seznámení s tím nejlepším mužem na světě.

„Už jsem ti vyprávěl, jak jsem na Ollyho hodil svou botu, když lízal zmrzlinu?" Pocit štěstí a smíchu, který jsem po dlouhé době cítila právě s Nateem...

„Olly, kdy padne poslední kapka a vy svou sestru zavrhnete?" Nátlak novinářů a jejich útočné články....

„Chováš se jako rozmazlenej fakan! Co tě tak změnilo?" Mé ubližování Ollymu.....

„Jsi až moc hezká na to, aby ses kazila alkoholem." Nateovy rady....

„Na tebe bych se nemohl vykašlat." Jeho nežnost....

„Možná chci jen vědět, co za touhle tvou maskou stojí. Chci vědět příčinu toho, proč jsi taková. A já vím, že tam nějaká musí být." Jeho empatie....

„Tak někoho nech, aby tě měl rád.“ Jeho rty na těch mých....

„Jsi krásná." Jeho komplimenty a dotyky....

„Ten tvůj kluk hraje v MÉ kapele a ty jsi ještě pořád MOJE sestra. Takže promiň, že se o tebe zajímám, když nikoho jiného už nemáme." Ollyho výbuch, když se dozvěděl o mém vztahu s Nateem.

„Ashley, já tě mám vážně rád." Náš první sex...

„Prohlédneme si Paříž." Náš zamilovaný den....

„Ashley, tohle je Emily - moje nejlepší kamarádka." Ale pak přišel vetřelec....

„Mě to strašně mrzí, Ash. Nechtěl jsem, aby se to stalo, ale stalo. Ashley, prosím." Přišla zrada.....

„Já jsem to nechtěl, vážně. Vždyť já tě miluju."

„Ne! Prostě odjíždím." Můj odjezd a mé nové já.

A teď tu po třech letech znovu stojí s tím svým krásným úsměvem, na který nikdy nezapomenu. Znovu jsem se mu mohla podívat do očí. Do očí, které jsem tak milovala. Chyběl mi tak moc!

„It doesn't matter what people say,
and it doesn't matter how long it takes,"
„Believe in yourself and you'll fly high,"
„And it only matters how true you are,
be true to yourself and follow your heart,"

„So I won't give up,
no I won't break down,"
„Sooner than it seems life turns around,"
„And I will be strong,
even if it all goes wrong,"
„When I'm standing in the dark I'll still believe,
that I won't give up,
no I won't break down,
sooner than it seems life turns around,"
„And I will be strong,
even when it all goes wrong,
when I'm standing in the dark I'll still believe,
that someone's watching over,"
„Someone's watching over,"
someone's watching over me," dívala jsem se jen a jen na Natea.
„Someone's watching over me."

Všichni v sále vstali a věnovali nám potlesk ve stoje. Pár slz štěstí mi vypadlo z očí, ale já na ně vůbec nestačila reagovat. Enzo mě totiž chytil za ruku a celá kapela jsme se uklonili.

„Byla jsi úžasná," vrhla se na mě v zákulisí Theresa.

„Děkuju," zasmála jsem se uvolněně a ona mě pustila ze svého sevření.

„Ségra," přiřítil se Olly a stiskl mě v pevném bratrském objetí. „Jsi ta nejlepší zpěvačka, kterou jsem kdy poznal," dal mi pusu na čelo a já se rozesmála. Takhle nadšeného jsem ho tedy dlouho neviděla. Po dlouhém objetí mě konečně pustil a zpoza něho se vynořil Nate.

„Ahoj," pousmál se a mně usměv spadl. Bylo něco jiného dívat se na něj z pódia a něco jiného stát přímo před ním.

„Ehm - no - já myslím, že - no - bychom vás měli nechat," vykoktal ze sebe brácha a Theresa ho odtáhla pryč.

Všude kolem nás se to hemžilo lidmi včetně mé kapely, která nás sledovala, ale nám to bylo fuk. Jeden druhému jsme se dívali do očí a mlčeli.

„Byla jsi dokonalá," pousmál se a přerušil dlouhé ticho. Tentokrát jsem se ani já neubránila úsměvu.

„Děkuju," znervózněla jsem, „ráda tě vidím."

„Šla bys se mnou někam?" vybalil znenadání a já jen němě vykulila oči. „Víš, jestli nechceš, tak nemusíš," zakroutil hlavou a mně se koutky úst znovu roztáhly do úsměvu. Natáhla jsem svou ruku k té jeho, chytla ji a propletla naše prsty.

„S tebou kamkoliv."

---

Páni, vážně jsem se dostala až k poslední kapitole. Omlouvám se, že jste si museli na poslední kapitolu tak dlouho počkat, ale týden po prázdninách byl namáhavý a měla jsem toho do školy hodně.

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem sem právě dala poslední kapitolu. Je to hrozný! Už jsem si zvykla na kontakt s vámi a bude mi chybět to, jak jsem se vždy těšila na to, co jste mi tentokrát napsali. Moc vám za všechny komentáře děkuju! A děkuju i za to, že jste Potížistku dočetli až do konce. Děkuju, že jste to po první kapitole nezabalili.Snad se vám ta poslední alespoň trochu líbila, i když vám možná slova písně nevyšly do čtení, tak jak byste chtěli, ale dělala jsem to podle toho, jak rychle čtu já, takže se vám moc omlouvám! Co říkáte na konec povídky? Čekali jste něco jiného? Pokud ano, tak co?

Pokud někoho zajímá moje práce, oznamuji, že mám právě rozepsané dvě povídky a uvidím, jak to s nimi půjde dál. Všechno můžete sledovat na mém shrnutí, kam dávám vždy čerstvé informace. Kdybyste někdo měl zájem, můžete si mě i přidat na facebooku, kde si s vámi moc ráda napíšu. Ráda poznávám nové lidi! Všechno je na mém profilu. Takže já vám na konec chci ještě jednou velice poděkovat. Doufám, že se vám moje dílo alespoň trochu líbilo.

P.S.: Tahle kapitola je pro všechny, kdo mi kdy napsali nějaký komentář.

P.P.S.: Všimla jsem si, že jste mě někteří nominovali na povídku měsíce. Wow, páni! Děkuji moc!

« Předchozí díl

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Potížistka - 18. kapitola:

To je kouzelný Je to nádherný konec u nádherné povídky. Škoda, že už to skončilo. Snad najdu nějakou podobně dobrou povídku...

Túto poviedku som proste milovala :) Nádherný koniec :)

Smekám! :D

Nejnejkrásnější kapitolka z celé povídky Celá povídka byla nádherná Strašně mě mrzí a je mi líto,že končí Doufám, že brzy bude další povídka, která bude stejně úžasná jako tahle. Moc ti děkuju za možnost přečíst si takovou božskou povídku

Přidat komentář:

Nick:

Text: