Přátelství až za hrob? - 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Kdo je Derek a co je zač? Proč je tolik pohlcen Jade a Ariou?

29.06.2013 (09:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 461×

*Derek P.O.V.*

Nakonec mě to unavilo, i ona. Pohlédl jsem na tu dívku, nelíbila se mi už od pohledu, moc primadona, a přitom v sobě měla hysterii – byla cvok.

Klekl jsem si k jejímu tělu a nehtem přejel po okraji jejího krku. Ucítil jsem, jak bratrova hruď se vzepjala. Měl chutě a hlad, koutky úst mi vystřelily nahoru.

„Je...“

„Mrtvá? Ne, zatím ne.“ Zvedl jsem se a otočil na bratra. „Myslím, že ti nemusím říkat, že jsem se k tobě nastěhoval. Díky bohu, že bydlíš sám, usnadnil jsi mi to.“ Usmál jsem se.

„To snad nemyslíš vážně. Nech toho, nemůžeš všude, kde přijdeš, jen zabíjet, Dereku,“ popošel jsem k němu se zdviženou hlavou k nebi a dumal jsem.

„Vážně ne?“ Chytil jsem ho za zátylek a škubl dozadu silně, sykl. „Ovšem, že můžu, a taky to dělat budu, bráško. A trochu radosti, tvůj velký bratr se vrátil.“ Odtrhl se ode mě, jen jsem kouknul na něj.

„Přestaň,“ znovu sykl. Pobaveně jsem se zamyslel.

„Víš, včera jsem poznal dvě takové mladé slečny – líbily se mi. K nakousnutí přímo.“

To už nevydržel a objevil se u mě s rukou na mém krku. Jen jsem pobaveně sledoval, o co se snaží, nechal ho ochutnat slávy, a pak jsem tu ruku sundal ze svého krku jako pírko. Určitě už dlouho nejedl zdravě.

„Jak jsem už jednou řekl, líbily se mi, a pokud si dobře pamatuju, dnes jsi je viděl i ty. Jedna malá brunetka, taková hezká, ráda nosí podpatky a má krásné oči, a druhá byla taková... blondýna, přesně tvůj vkus.“ Ztuhl. Což mě donutilo se znovu usmát. Znal je.

„Tys mluvil s Jade a Ariou?“ zašeptal, ale stejně jsem ho slyšel. Takže Jade a Aria, ještě tak zjistit, která je která, ale to nebude problém, stačí se zeptat ve městě. Určitě je znají, tohle je přece zapadákov.

„Nechej je. Prosím.“ Zamrkal jsem, co to na mě teď zase zkouší? „Aria je tu nová a Jade si toho už prožila dost.“

„A tohle mě má zajímat protože?“ rozhodil jsem rukama, když jsem zaslechl zvonek. „Hups, utekla ti hodina ve škole, bráško. Tak šup, ať nezmeškáš něco. Domluv se s nima na dnešní večer do klubu, jinak se domluvím sám,“ dopověděl jsem, když chtěl protestovat. Nakonec kývl souhlasně a zmizel ve škole. Usmál jsem se pro sebe a sehnul se k tělu té Lily a vzal ji do náruče.

Během chvilku jsem se objevil v nemocnici i s ní, ještě jsem si pohrál s její pamětí, takže na vše zapomněla a já mohl v klidu odejít domů se připravit na velký večer.

Uslyšel jsem bouchnutí dveří a hned nato ucítil Justina za mou maličkostí.

„Takže?“

Nadechl se, no ták, ven s tím, bráško. „Souhlasily. Dereku, můžeš mi slíbit, že...“ zarazil se, když jsem se zvedl. Otočil jsem se na něj.

„Co? Jdu do sprchy a připravit se. Mám rande,“ usmál jsem se a tím ukázal své krásné zoubky, které mi byly společníky po celý můj život. Patřily ke mně, jako já patřil k nim... a k bratrovi.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování