Přátelství až za hrob? - 12. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Co si o tom všem myslí Justin? Ochrání holky, tak jak si slíbil, nebo i on podlehne chuti krve? Derek udělá první tah, který se mu buď zdaří, a nebo šeredně vymstí.

01.07.2013 (09:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 417×

JUSTIN

Sledoval jsem svého bratra, když byl poblíž Jade. Bál jsem se toho, že něco provede, navíc jsem se chtěl držet dál. Ale něco mi říkalo, že Derek teprve tímhle tím všechno začal. Podíval jsem se letmo na Ariu, která se zrovna rozhlížela kolem. Nadechl jsem se a snažil jsem se být hodně milý a okouzlující.

„Ještě jsem neřekl, jak ti to sluší,“ pousmál jsem se, Aria na mě stočila svůj pohled.

„Děkuju,“ usmála se, až se jí v očích něco zalesklo. Nedokázal jsem to popsat.

„Vypadáš uplně jinak, než když jsem tě viděl ve škole,“ uculil jsem se a pak si všimnul, že se k nám blíží Derek s Jade. Podíval jsem se ještě lehce po Arie a pak kolem, abych zkontroloval situaci.

„Tady to máš.“ Jade podala Arie skleničku. Stále jsem sledoval Dereka, kdyby se náhodou o něco pokusil. Derek se usmíval a mně se zdálo, že opravdu něco chystá. Nadechl jsem se.

„Dámy, omluvíte nás? Potřeboval bych si promluvit s bratrem.“ Chytnul jsem Dereka za paži a odtáhnul ho stranou od holek, aniž bych čekal, jak zareagují.

„Co zase chceš, bráško?“ Derek se zašklebil a já jsem měl chuť mu jednu vrazit.

„O co se snažíš? Znám ten tvůj pohled,“ zamračil jsem se.

„Nebuď patetický. Chci se jenom bavit,“ pokrčil rameny. Já jsem mu ale nevěřil. Věděl jsem, jaký umí být, a tohle mi nezapadalo do sebe. Od kdy se on chtěl bavit?

„Pokud ublížíš jedné z nich, Dereku, tak si mě nepřej!“ pokusil se mu vyhrožovat, ale jeho to spíš pobavilo. Pobaveně se zasmál, potom nasadil vážný výraz.

„Zapomínáš, že jsem silnější, a nevyhrožuj mi. Mohlo by se stát něco mnohem horšího, a ty bys nesl následky. To přece nechceš, nebo snad ano?“ Věděl jsem, že jsem v koncích. Odhodlaně jsem přikývl. Neměl jsem na vybranou. Jenže pokud některé ublíží, budu nucen něco udělat.

„No, a teď bychom se měli vrátit za nimi.“ Zašklebil jsem se.

„Jistě, ale varuju tě.“

„Justine, nech toho.“ Protočil jsem oči a pomalu se s bratrem vydal zpátky k nim.

„Doufám, že jste nečekaly dlouho,“ pousmál jsem se a čekal, co zase Derek vypustí chytrého.

„Ne, vůbec ne,“ Jade se pousmála. Měl jsem pocit, že rozebíraly své dívčí věci. Popravdě, slyšel jsem, co si říkaly. Snažil jsem se neposlouchat, ale bylo to doopravdy těžké. Podíval jsem se zpátky na Dereka a pak zase na Ariu, věnoval jsem jí úsměv.

*Derek P.O.V.*

Byla tak sladká, když jí vynechávalo srdíčko pokaždé, když se na mě jen podívala – smrtelně sladká. Ušklíbl jsem se a hodil do sebe dalšího panáka. Když se bratr snažil vyhrožovovat, napadlo mě, že bych mu šel po Arii, ale proč se snažit o ni, když Jade se mi sama, ač nevědomky, nabízela?

Využil jsem toho, že se Justin zapovídal s Ariou, a chytil ji za ruku. Zmateně na mě pohlédla, tak jsem jen kývnul hlavou na parket. Pochopila. Vstala a šla se mnou tancovat.

Rukou jsem jí přejel po páteři až k zadečku, kde jsem dal svou ruku, a začal se s ní vlnit v rytmu. Jen na mě pohlédla, ale nesundala ji, nic neudělala. Bod pro ni. Zřejmě už nebude tak nevinná, jak jsem si myslel, tím mi potvrdil i styl jejího tance – plný vášně a chtíče... a hlavně jistoty. Byla krásná už sama o sobě, chovala se naprosto dokonale, stejně jako Aria, ale na Jade bylo něco, co mě nutilo jí být nablízku. Chtěl jsem ji ochutnat tak moc, že mě až bolely zuby. Co to se mnou dělá, ten její tep?

„Vypadáš krásně.“ Zvedla svůj pohled na mě, a co to? Že by se začervenala? Usmál jsem se.

„Děkuju, musím říct, že jsem uvažovala přesně nad tím samým,“ usmála se, byla ještě krásnější, když se usmívala – rozproudilo jí to i krev v žilách. Polkl jsem.

„Nechtěla by jsi se projít?“ zkusil jsem svou obvyklou větu, většinou vždy zabrala.

„Vlastně ne. Jen tanec, nic víc nedostaneš,“ usmála se znovu sebejistě a ve mně by se v ten moment krve nedořezal. Co prosím? Ona mě odmítla? No to ne, holčičko.

„Prosím. Jen na chvíli. Něco ti ukážu,“ dodal jsem, když se usmívala. Zakroutila hlavou. To už mě nasralo, chytl jsem její hlavu, jako bych ji chtěl políbit, a zadíval se jí zpříma do očí.

„Teď se omluvíš, že jsi mě odmítla, a půjdeš se mnou ruku v ruce ven, rozuměla jsi?“

Vypadala zmateně, nakonec jen mlčky přikývla. Usmál jsem se a jak jsem řekl, tak jsem udělal. Vzal jsem ji za ruku a táhl davem ven. Ještě že tu bylo tolik lidí a Justin mě nezahlédl, vlastně i kdyby, tak co? Povyk neudělá, protože by dopadl stejně jako já. Což mi hrálo do karet.

Venku jsem ji opřel o zeď a přisál se na její rtíky. Chutnaly po jahodách – zřejmě jahodový lesk na rty. Další bod pro ni, miluju jahody. Mlčky mě nechala dělat si, co se mi zlíbilo, ale opětovala mi to po chvíli, což mě donutilo se mezi polibky usmát. Chtěla to.

„Zabolí to jen trochu, takže sebou netrhni.“ Jen přikývla, tak jsem zabloudil s polibky na krk a začal s nimi zasypávat její hebkou pokožku. Odtáhl jsem se na okamžik, abych si vycenil zoubky, a znovu se přisál jí na krk, tentokrát ne kvůli polibkům, ale abych se napil. Chtěl jsem ji zkusit, byla jako droga, co chci a co vždy dostanu. Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat, nebo že něco nesmím. Vždy dostanu, co chci. Trochu sykla, což bylo znamení, že už stačí, zase jsem se odtáhnul a pohlédl na ni. Byla jako tělo bez duše, ale vnímala vše. Pohlédla na mě svýma hnědýma očkama a já neodolal jí dát pramínek vlasů za ucho, a hned na to jsem ji políbil na rty. Byla sladká.

„Dej si tohle a nesundávej si to, ano? Ať ti řekne kdokoliv, nech si to hezky na krku.“

„Dobře,“ řekla a vzala si ode mě šátek, kterým si zakryla krk, a usmála se. Nastavil jsem ruku, kterou ihned přijala, a vrátili jsme se zpátky na parket, než si můj milovaný bráška všimne, že jsme zmizeli. Stejně je mu do toho kulové. Jedno jsem věděl už teď jistě. Nikdo mi nezabrání pít od Jade a dělat si s ní, co chci.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování