OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Přátelství až za hrob? - 13. kapitola

02.07.2013 (09:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 383×

ARIA

Věnovala jsem se Justinovi. Líbil se mi čím dál víc. Podívala jsem se do jeho zlatavě zelených očí. Nevěděla jsem, co mu mám říct.

„Zvu tě na drink,“ navrhnul, pousmála jsem se.

„Dobře.“ Přikývl. Nabídl mi rámě. Přijala jsem ho a vydali jsme se spolu k baru. Byl naprosto šarmatní. Byl tak jiný než kluci od nás, a já jsem na tohle chování nebyla vůbec zvyklá. Asi by mě to od něj v normální chvíli odtahovalo stranou. Ve skutečnosti mě to k němu táhlo mnohem víc.

„Tam venku, proč jsi říkal, aby Jade poslechla svoje srdce?“ Viděla jsem, jak se Justin zaseknul. Došli jsme k baru, hned objednal pití. Myslela jsem si, že moji otázku ignoruje.

„Protože můj bratr je ten špatný.“ Pozvedla jsem oči, nechápala jsem ho.

„Zdál se mi milý.“ Justin se hned ke mně natočil, hned se naše pohledy spojily.

„Musíš svou kamarádku od něj držet dál. Je to pro její dobro.“

„Pro její dobro? Co tím myslíš?“ zašklebila jsem se, začínala jsem z něj být opravdu zmatená. To se mi nikdy totiž nestávalo. Upravila jsem si lem šatů, který se mi omylem nadzvednul. Justin mi podal skleničku.

„Prostě není takový, jaký se zdá. Věř mi, že by jí mohl ublížit.“

„Ublížit? To mu rozhodně nevěřím,“ zavrtěla jsem hlavou, Justin chtěl něco říct, když nás v tu chvíli někdo přerušil. Podívala jsem se po nich a všimla si Jade s Derekem.

„Snad mě nepomlouváš, bráško.“ 

„To bych si nedovolil, ale to už si jí věnoval svůj šátek?“ Justin se zamračil, začínala jsem mít pocit, že začne jejich slovní přestřelka.

„Jade?“ podívala jsem se na ni. Vypadala chvílemi, jako by byla mimo sebe.

„Mh?“ slyšela jsem hlasy kluků, ale vůbec jsem nevnímala, co se mezi nimi děje. Chytla jsem za zápěstí Jade, když sebou škubla.

„Jsi v pořádku?“

„Jsem.“ Odtáhla jsem ji stranou.

„Nezdá se mi to,“ zamračila jsem se. Hledala jsem známky něčeho, čím ji tak pobláznil.

„Že on tě zhypnotizoval?“ nadzvedla jsem obočí, samozřejmě jsem to myslela jako vtip, ale Jade to asi trochu nepochopila.

„Cože?!“ vypískla, až jsem nadskočila.

JUSTIN

Chtěl  jsem se vydat za Jade, když mě Aria odtáhla zpátky. Podíval jsem se na ni.

„Myslím, že potřebuje být sama,“ pousmála se.

„Když já jsem s ní chtěl mluvit.“

„To počká, pojď si zatancovat.“ Odtáhla mě na parket, nechal jsem se. Co jsem taky mohl dělat? Buď by se na mě naštvala, a nebo by mě tam prostě nechala samotného. Chytnul jsem ji kolem pasu a ona mi dala ruce kolem krku. Tancovali jsme pár hodin, než se ode mě odtáhla.

„Budu muset jít, je pozdě.“

„Doprovodím tě,“ hned jsem nabídl, ale Aria zakroutila hlavou.

„Zvládnu to sama, ale děkuju. Uvidime se ve škole.“ Odešla a já jsem v klubu zůstal sám. Skvělý, a tak jsem zamířil k baru. Přisedla si ke mně brunetka. Byla krásna a stejně vysoká jako Aria. Už jsem měl v sobě pár panáků, že jsem to zapomněl počítat.

„Všimla jsem si, že ti chybí společnost,“ hned spustila a vzápětí mi podala ruku. „Jsem Kate.“ Páni, ta šla rychle na věc. Začínal jsem být hladový a doufal jsem, že opití mi zabránil, abych si do ní kousnul. Neživil jsem se moc lidskou krví, teda aspoň od té doby, co jsem zabil jednu holku. Litoval jsem toho po zbytek svého života.

„Justin.“ Ruku jsem nepodal, věděl jsem, co by to se mnou udělalo. Zamračila se a ruku stáhla zpátky.

„Těší mě, Justine.“

„Promiň, ale už musím jít.“ Zvedl jsem se a nechal na baru peníze. Venku jsem se opřel o zeď. Abych se nadechnul. Když asi po pěti minutách Kate za mnou přišla. Zamračil jsem se.

„Nemám ráda odminutí.“ Odrhnula si vlasy na stranu, vítr zafoukal. Začalo to ve mně cloumat, ale já se snažil  ovládnout.

„Pak by sis měla zvyknout.“ Otočil jsem se k ní zády. Oči se mi začaly měnit. Přešla zase přede mě. Viděl jsem, jak jí krev pulzuje na krční tepně.

„Nebudu si zvykat.“ Už jsem to nevydržel, chytil jsem ji pod krkem a narazil na zeď. Zakousnul jsem se jí do krku. Neobtěžoval jsem se ji ovlivnit, Kate začala ječet a zmítat sebou. Pil jsem z ní a cítil, jak ta horká tekutina teče do mého krku. Přidržoval jsem se ji, ale jí se začala podlamovat kolena. V tu chvíli mě někdo od ní odtrhnul.

„Tak tohle by stačilo, Justine.“ Podíval jsem se na něj. Strnul jsem, nechtěl jsem, aby mě zrovna on viděl v tomhle stavu.

„Svačinku si můžeš dát jindy,“ zašklebil se.

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přátelství až za hrob? - 13. kapitola: