OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Přátelství až za hrob? - 25. kapitola



Přátelství až za hrob? - 25. kapitolaVšichni se sejdou na pohřbu, ale na čím vlastně? Je tohle všechno konec? Ne, náš příběh stále pokračuje.

ARIA

„Jade!“ zařvala jsem ihned, jak její tělo spadlo k zemi. Z očí se mi začaly linout slzy. Dívala jsem se na ni, pak jsem zvedla hlavu a podívala se po klukách a zároveň po Chrisovi. Derek stál a zíral naprosto do prázdna. Já jsem nevěděla, co mám  dělat.

„Vybrali jste si to sami.“ Chris se zašklebil.

„Já tě zabiju!“ bylo jediné, co z něj vypadlo.

„O tom zcela pochybuju, nevidime se naposled.“ Během momentu byl pryč. Sehnula jsem se k Jade, přímo jsem sjela na zem. Neubránila jsem se pláči.

„Dereku, je mi to líto.“ Justin položil ruku na Derekovo rameno. Derek ji shodil, ale mlčky si sednul na zem. Podívala jsem se na něj, chtěla jsem něco říct. Ale nemohla jsem.

„Je to, je to moje vina,“ zavzlykala jsem, Justin byl u mě a obejmul mě. Letmo střelil pohledem po Derekovi. Všimla jsem si toho.

„Ne, Ario, ty za to prostě nemůžeš!“

„Kdybych tě nepraštila a, a nevlítla sem. Je to kvůli mně!“ 

„Prostě za to nikdo nemůže.“ Nadechla jsem se, ale brečela jsem dál. Derek tiše zíral na Jade, byl v šoku. Nedokázal říct ani slovo. V ten moment jsem chtěla pryč. Nemohla jsem se dívat na ni. Nedokázala jsem skousnout to, že je Jade mrtvá.

„Justine, já chci pryč,“ zakňourala jsem.

„Dobře, půjdeme.“ Letmo se podíval na Dereka.

„Odvedu ji domů, vrátím se za tebou.“ Neodpověděl mu. Justin mě vytahl na nohy a pomalu se mnou kráčel pryč.

Ve mně se zmítal smutek a vztek zároveň, nechápala jsem, co se se mnou děje. Dovedl mě domů, vlastně k nim. Nemohla jsem se vrátit do domu k Lily, věděla jsem, že tam má přístup.

„Můžeš být v pokoji pro hosty, zatím. Než se to všechno zase vrátí do pořádku,“ pousmál se. Snažil se, abych se necitila špatně. Ale já se cítila ještě hůř.

„Donesu ti čaj, po něm se ti udělá dobře.“ Zavedl mě do pokoje, sedla jsem si na postel.

„Nechci čaj!“ vyjela jsem po něm.

„Dobře, tak ne. Kdybys chtěla cokoliv, tak řekni,“ okamžitě nasadil zpátečku.

„Já nechci nic! Nech mě prostě být!“ Chtěla jsem být sama, to byla teď ta jediná věc, po kterém jsem toužila nejvíce. Mít klid a být prostě sama. Justin přikývl a odešel pryč.


 
*Derek P.O.V.*

Opatrně jsem zvedl její tělo ze země a odhrnul jí z obličeje její překrásné hnědé vlasy. Z očí mi vyhrkly slzy, které mi stékaly po tváři a dopadaly na její. Rukou jsem jí přivřel víčka, takže vypadala, že jen spí. Vlastně i spala, jen trochu jinak. Věčným spánkem.

„Je mi to tak líto, zlato. Prosím, odpusť mi, že jsem tě neuchránil.“ Utřel jsem si obličej od slz a zmizel s ní k pohřební službě, kde jsem ji nechal. Ještě jsem si všiml, jak se o ni postarali, když ji našli, a zmiznul jsem domů.

„Dereku?“ špitl Justin. Pohlédl jsem na něj. „Ne, prosím. Už tohle znovu nedělej, nevracej se ke svému starému já.“

„Proč bych nemohl?“ procedil jsem skrz zuby.

„Protože takového tě Jade nemilovala. Milovala tebe pro to, jaký jsi, a ne proto, jakým se chceš stát. Milovala Dereka – lidského, s emocemi. Udělej to pro ni.“

Chytil jsem jej pod krkem a narazil silně na zeď, až praskla.

„Jade je mrtvááá!!“ zařval jsem mu těsně u obličeje. „Mrtvá, chápeš?! Kvůli té tvé čubce! Kdyby se do toho nesrala, Jade jsme mohli zachránit.“ Najednou jsem byl na druhé straně místnosti ve skle. Zle jsem se pohlédl na bratra.
 

„Není to její vina!“

„Ale ovšem, že je. Kdyby to bylo naopak, tak tvrdíš totéž, co já, jenže není. Ty jsi vždy ten, co má štěstí. Jak epické.“

Pohlédl jsem na přicházející Ariu.

„Bezvadný. Dům je plný, takže já se mohu pakovat.“

Otočil jsem se k odchodu.

„Jade by si přála, abys zůstal.“ Tahle slova mě donutila zastavit.

„To už se ale nedozvíme, že?“ pronesl jsem chladně, otevřel dveře a vyběhl do chladného lesa.
 



O pár dní později:


Sešli jsme se zde, abychom uctili památku…“ Stál jsem v bezpečí stínů stromů, takže na mě nikdo neviděl. Ano, chtěl jsem odejít, ale nemohl jsem. Musel jsem se naposledy rozloučit s Jade. Teď tady byla Aria a její spolužáci, dokonce i Justin. Truchlili za ní. Když ji spouštěli do hrobu, zastavilo se mi mé nebijící srdce. Oficiálně jsem o ni přišel. Jednou a navždy. Jakmile ji zakopali, pohlédl jsem naposledy na svého bratra. V momentě, kdy stáčel hlavu mým směrem, jsem už byl kilometry od něj. ¨



JUSTIN

Stál jsem u jejího náhrobku vedle Arii, která stála klidně. Byl jsem překvapený, že může být tak naprosto v klidu. Možná to jenom hrála a snažila se být silná. Poslední dobou se mi vyhýbala a nechtěla se mnou ani mluvit. Nedivil jsem se jí. Ale chtěl jsem ji u sebe.

„Ario?“ pošeptal jsem jí do ucha, cukla sebou.

„Prosím nech mě být.“ Polkl jsem, pořád byla stejně tak tvrdá. Nevěděl jsem, co si s ní mám počít, a tak jsem ji nechal. Sledoval jsem, jak se všichni její spolužáci mezi sebou objímaji. Najednou jsem si všimnul Toma, který k ní přišel.

„Tome, je mi to líto,“ bylo jediné, co z ní vypadlo, a objala ho. Chtěl jsem to být já, ten, kdo ji bude utěšovat-

„Já vím, i mně. Jade tě měla ráda.“ Viděl jsem, jak ztěží polkla, najednou jsem věděl, že má city. Došlo mi, že se snaží být prostě silná. Ale nešlo jí to. Nemohl jsem tam už dál být, dával jsem si za to vinu. Že jsem nedokázal být rychlejší a zabránit tomu, aby se to celé podělalo. Když se na mě Aria podívala, naznačil jsem jí, ať příjde, když bude potřebovat. Nezareagovala na to a dál se věnovala svým spolužákům. Povzdechnul jsem si a rozhodl jsem se odejít. Když jsem přišel domů, popadl jsem rodinnou whisky, kterou jsem si schovával strašně dlouho. Nalil jsem si, v tu chvíli se ve mně něco hnulo. Skončil jsem rozvalený na gauči a v alkoholovém opojení. Najednou mi bylo všechno jedno.
 


*Chris P.O.V.*

Stál jsem na hřbitově a čekal. Vzdal jsem to, když se pořád nic nedělo, a posadil se na náhrobní kámen, když se pode mnou najednou pohnula zem. Pohlédl jsem pod sebe a spatřil ruku. Pousmál jsem se, konečně se vzbudila. To bude překvapení, když se začne promenádovat po městě. Má pomsta bude sladká, já vždy vyhraju. 


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přátelství až za hrob? - 25. kapitola:

2. Sutton přispěvatel
08.08.2013 [18:24]

SuttonJsem ráda..že se líbí..a ano tahle povídka má pokračování..:))

1. Smile
05.08.2013 [18:04]

práve som oficiálne pozhltala všetky časti . a musím povvedať, že som rada že som tejto poviedke dala šancu pretože je úžasná .. a ako vidím, bude mať pokračovanie :) .. už sa nemôžem dočkať :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!