OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Přátelství až za hrob? 5. kapitola



Přátelství až za hrob? 5. kapitolaJade pomalu zjišťuje, co se děje s její kamarádkou.

*Jade P.O.V.*

„Vy jste nebyli včera s Melissou?“ divila jsem se, protože mi od Mel došla sms, že jde ven s partou.

„My ji neviděli od toho incidentu, kdy odešla s tím, že jde za tím svým klukem.“ Matně jsem si vybavovala, kdy se potkala s tím svým záhadným přítelem. Už je to pár dní, co o něm básnila, a teď je nezvěstná? O co tu sakra jde?

„Máme návštěvu.“ Zmateně jsem se otočila a pohlédla na Ariu. Usmála jsem se.

„Ahoj, přisedni si,“ usmála jsem se znovu a posunula se, abych jí uvolnila místo. Přisedla si a položila i tác před sebe.

„Vy jste ji znali? Tu Melissu?“ Všichni teď pohlédli na ni, myslím, že i toho zalitovala, že se vůbec ptala.

„Vlastně patřila k nám, jakoby do party. Byla to naše kamarádka.“

„Je naše kamarádka,“ opravila jsem rychle Toma. Jen se nevině uculil a pokrčil rameny. Stočila jsem pohled zpět na Arii. „Je to naše kamarádka už od školky. Nevíme ale co se s ní stalo, ani kde je.“

Aria přikývla a dál se už neptala. Pustili jsme se do jídla.
 


Po obědě jsme měli další dvě hodiny tělocviku, což naprosto nesnáším, ale co už. Když jsme stáli na hřišti a učitel prohlásil, že budeme hrát fotbal, zajásala jsem. Ten mám ráda a jde mi.

Byla jsem v týmu s Ariou, což mi vůbec nepřekáželo, ba naopak. Cítila jsem, že k ní můžu být upřimná a že se jí dá věřit, aniž bych ji znala dlouho. Vyhrávali jsme 1:0, když se ozval děsný křik. Všichni se otočili za zvukem a pohlédli na Lily. Stála u keře a jen křičela, stále dokola. Zmateně jsem k ní došla spolu s Ariou a s učitelem, co se stalo.

„Lily?“ ozvala se Aria, ale ta nereagovala. Pohlédla jsem na Ariu i na Lily a odhrnula větvičku, co bránila ve výhledu – chyba. Ihned jsem si dala volnou ruku na pusu. Zrychlil se mi dech a ten zápach. Bylo to děsný. Když učitel objevil to, co my, okamžitě ukončil hodinu a zavolal policii. Bylo tam tělo Melissy. S roztrhaným oblečením, škrábanci na obličeji a... počkat. Ona něco drží v ruce. Stočila jsem pohled na učitele, pak na tělo. Nevím, co mě to popadlo, ale sehnula jsem se a vzala jí tu věc, co držela v ruce, a schovala ji do kapsy, pak jsem se vydala za Arii, která už na mě pokřikla.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se, když mi zaslzely oči. Jen jsem mlčky přikývla.

„Promiň, ale... musím to říct i ostatním, než se to dozví od někoho dalšího.“ Přikývla a nechala mě odejít. Konečně jsem byla sama a mohla si hřbetem ruky setřít slzy, co jsem už nedokázala dál zadržet. Nejprve se naši rozvádějí, teď mi zemřela kamarádka a podle všeho ne přirozenou smrtí. Co se to, zatraceně, děje?! Nechápala jsem to, tohle je taková nevysvětlitelná záhada, a to se opravdu může stát jenom mně! V duchu jsem zanadávala. Chtěla jsem, aby tohle byl špatný sen. Hodně špatný sen. Ale bohužel to byla realita.

Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přátelství až za hrob? 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!