OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Přátelství až za hrob? - 6. kapitola

25.06.2013 (09:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 477×

Potom jsme měli dvě hodiny tělocviku a měli jsme hrát fotbal. Byla jsem v týmu s Jade a měli jsme červené dresy. Moje oblíbená barva, s ní jsem byla jako vždy spokojená. Byla jsem hrozně ráda, že můžu být s Jade v týmu. Byla jsem s ní společně v útoku a šlo nám to skvěle! Zrovna jsme vyhrávali, když najednou z dálky se ozvalo ječení. Všichni jsme se otočili po zvuku, spatřila jsem Lily u keře. Pomalu jsme se všichni přesunuli k ní společně s učitelem.

„Lily?“ Stála jako přimrznutá, nepohnula se a ječela. Když Jade odrhnula větev, tak jsem zahlédla tělo. Cítila jsem ten zápach, ale to, co jsem viděla. Pane bože, chtělo se mi zvracet. Šla jsem k Lily a pokusila jsem se ji uklidnit,ale nepovedlo se mi. Učitel okamžitě nás propustil z hodiny a uráčil se jít zavolat policii. Bylo mi z toho špatně!

„Jade?“zZavolala jsem na ií, viděla jsem její výraz a slzy v očích, když se na mě otočila. „Jsi v pořádku?“

„Promiň, musím to jít říct ostatním, než se to dozví od někoho jiného.“ Přikývla jsem a nechala ji odejít. Položila jsem Lily ruku na rameno a po chvíli se uklidnila. Vzala jsem ji s sebou do školy. Do šaten, kde jsem se převlékla a ji tam nechala. Tvrdila, že potřebuje být sama. Vyšla jsem ven ze školy a projít se v okolí. Po chvíli jsem viděla Lily, jak někam jde jako mátoha. Sedla jsem si na schody, když si vedle mě sedl Justin.

„Slyšel jsem, co se stalo. Už se to začalo šířit jako drby.“ Zašklebila jsem se. „Opravdu to bylo tak hrozné?“ Podívala jsem se na něj.

„Bylo to hrozný. Nic takového jsem neviděla.“

„Víš, před x století, se tady stalo něco podobného.“ Pozvedla jsem obočí a Justin začal vypravovat příběh. Znělo mi to jako nějaká ze strašidelných historek, která měla být skutečná.

„To je blbost, co mi říkáš. Snažíš se mě děsit.“

„Ve skutečnosti je to pravda, ale nikdy ho nenašli.“ Polknula jsem a jemně jsem ho bouchla do ramene. On se opovažoval mě děsit v téhle situaci.

„Nech toho! Možná bys měl jít, chci počkat na Jade.“

„No dobře, ještě se uvidíme, Ario,“ pousmál se a během pár minut byl pryč. Čekala jsem na Jade, až výjde se svou partou. Když jsem ji konečně zahlédla, tak jsem se zvedla a šla za ní.

„Jade? Můžeme si promluvit? Já jen, nechci, aby se tě to nějak dotklo,“ pokusila jsem se pousmát. Přemýšlela jsem nad tím, co se mi to Justin snažil říct a proč vlastně. Sledovala jsem, jak Jade váhá, ale nakonec přikývla a rozhodla se, že se mnou si o tom půjde promluvit. Bylo mi hned jasné, že jí to došlo rychle.

„Já, půjdu si promluvit s Ariou a potom se vám ozvu, až se vrátím, ok?“

„Tak dobře,“ přikývnul Adam. Bylo mi naprosto jasné, že ji nechtěli vůbec pustit, aspoň v tomhle stavu. Usoudila jsem, že asi byli nejlepší přátelé, a možná, že Jade právě s ní. Kluci mě jenom sledovali a nechtěli nic říct. Rozloučili se s Jade a my vyrazily spolu do kavárny.

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přátelství až za hrob? - 6. kapitola: