Přátelství až za hrob? - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jade a Aria spolu začnou probírat teorie o tom, co se Melisse stalo. Přijdou na tu správnou teorii?

26.06.2013 (09:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 481×

*Jade P.O.V.*

Seděly jsme spolu v kavárně kousek od školy, nervózně jsem jezdila prstem po okraji hrnku s čajem a čekala, co z ní vypadne. Nechtěla jsem další vlezlé otázky na Mel, protože už to nebyla Mel. Znovu jsem ucítila na očích tu slanou věc. Utřela jsem si hřbetem ruky oči a pohlédla na ni.

„Justin mi vyprávěl příběh, co se odehrál před...“ Protočila jsem oči, tak o tohle tu šlo.

„Co se odehrál před 799 lety? Ale prosím tě, přece bys mu to nevěřila. Teda, říkalo se, že se tělo nenašlo...“

„A našlo?“ skočila mi do řeči, přesně takhle se musela cítit před chvílí, když jsem udělala totéž - nasraně. Přikývla jsem.

„Táta pracuje... pracoval,“ opravila jsem se, když zvědavě zvedla obočí, jen jsem nad tím mávla rukou, „u místní policie a jednou nechal složku doma na stole. Začal se tím zabývat, protože se v okolí města začali ztrácet lidi, a nikdo je už nikdy nenašel, myslel si, že je to dosti podobným vraždám jako před 799 lety.“ Pohlédla zvědavě.

„Takže toho vraha někdo kopíruje?“

Pokrčila jsem rameny. „Nejspíš,“ pousmála jsem se, když vypadala, že nad tím hodně přemýšlí. Byla hotový Sherlock Holmes.

„Myslíš, že ty vraždy, co vyšetřoval tvůj táta, mohou souviset s úmrtím... Melissy?“ zvedla jsem zrak na ni.

„Jako že ji zabil ten vrah, co zabíjel v okolí? To netuším, ale... nenapadá mě důvod, proč by zabíjel v okolí a pak se ukazoval přímo ve městě.“

„Třeba je to naprosto jinak,“ pronesla a usmála se. Přikývla jsem.

„Tak či tak, nám to Mel nevrátí. Psala mi její sestra, že už mají zařízený pohřeb, je tento pátek.“

„Není to brzo?“ zeptala se udiveně.

„Mel byla dlouho už pohřešovaná a policie nedávala moc velkou naději, že ji najdou... takže její máma byla připravena na všechno.“

V rozhovoru co kdyby jsme pokračovaly i cestou domů. Zjistila jsem, že její nápady nebyly až tak bez faktů, některé byly hodně dobré, když jsme narazily tvrdě do něčeho, o čem jsme netušily, že tam je. Slítla jsem na zem a vzala s sebou i ji.

„Au,“ prohlásila jsem a zvedla zrak, co to. Ztuhla jsem. Stál přede mnou princ – teda kluk, ale přesně takhle jsem si představovala mého budoucího. Vysoký, své hnědé vlasy měl letmo vyčesané s ofinou nahoru, zbytek kam se čemu zachtělo, a ty jeho krásné modro-blankytné oči, kterákoliv holka by jen pro ně zabíjela.

„Ptám se, zda jste celé?“ Zamrkala jsem a přikývla. Aria už stála na nohou, mně podal ruku, tak jsem ji přijala, ale ztuhla jsem znovu. Byl ledový. Ucukla jsem s ní. Jen si to pobaveně sledoval. „Vidím, že jste obě v pořádku. To jsem rád. Nerad bych vás zabil takhle na veřejnosti.“

„Děkujeme za starost.“ Pohlédla jsem na Ariu.

„Ano, ehm... děkujeme.“ Neznámý se usmál, čímž ukázal, že má perfektní chrup, krásně bílé zoubky. Je perfektní celý, jako z nějakého snu.

„Vy jste odtud?“ Přikývla jsem, ale Aria mě ihned chytla za loket.

„Ano, ale už musíme jít, takže nás omluv. A ještě jednou děkujeme,“ pronesla ještě, když jsme zabočily za nejbližší roh a „zdrhaly“ jsme. Ještě naposledy jsem se ohlédla, ale už tam nikdo nebyl. Zvláštní.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování