04.10.2013 (13:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 865×
*Jade P.O.V.*
O pár hodin později jsem seděla na posteli u Arii, ani nevím, jak jsem se sem dostala. Slyšela jsem jen, že se za dveřmi baví Justin, Derek, Aria a Adam. Něco řešili – něco, určitě mě. Koukala jsem z okna a vzpomínala na všechny ohavnosti, co jsem udělala, já sama byla zrůda, Aria to sama řekla. Když se začali dohadovat, rozhodla jsem se.
Otevřela jsem dveře a pohlédla na ně. Derek okamžitě udělal krok ke mně, ale byla jsem rychlejší. Objevila jsem se z druhé strany u Arii.
„Je mi to hrozně líto a vím, že ať řeknu cokoliv, nenapravím nic z toho, co jsem udělala.“
„Jade...“ začala Aria, ale umlčela jsem ji zednutím ruky.
„Mám vás strašně ráda, všechny,“ pohlédla jsem na bratry, Derek už tušil, co mám v plánu, tak se na mě ani nepodíval. Alespoň to bude snažší pro nás pro oba. „O rodičích vím, nemusíte si s tím dělat starosti, Erik mi hnedka všechno vpálil do obličeje, jenže mi to v ten moment přišlo jako nezbytná věc.“ Koukla jsem na Arii a Adama, měli v očích slzy. „Nikdy, opravdu nikdy bych vám dvěma neublížila, ne dobrovolně.“
„Já vím, Jade, já vím.“ Adamovi skápla slza a objal mě. Zamrkala jsem překvapeně a objetí mu opětovala, i Arii, která se připojila. Poté jsem se odtáhla.
„Ale nemůžu tady zůstat.“
„Co?! NE!“
„Ario, víš sama nejlíp, že jsem zrůda, nepatřím už více do vašeho života, nemůžu.“ Pohlédla jsem na bratry. „Nate si mě bere na starost, budu s ním v bezpečí, jestli to tak můžu říci. Nechci už nikoho z vás ohrozila životech.“
Arii začaly téct slzy, objala jsem ji a nadechla se její vůně, usmála jsem se, když mi kolem mého těla spočinuly její ruce.
„Jade, můžeme?“ ozvalo se za námi, pustila mě a propalovala Nate pohledem, jen jsem přikývla a došla k Derekovi.
„Vždy tě budu milovat, Dereku,“ špitla jsem mu do ucha a objala ho. „Jen potřebuju chvíli, abych se vzpamatovala, pak si tě najdu.“ Pustila jsem jej a dala mu poslední polibek, po kterým jsem se cítila úplná. Pousmála jsem se, když se pousmál na mě, a odešla k Nateovi. Objal mě kolem ramen, a než jsme zmiznuli do neznáma, naposledy jsem se podívala na čtyři nejdůležitější osoby v mém životě.
ARIA
Podívala jsem se do prázdna, po tvářích se mi snášely slzy. Podívala jsem se na Adama, Dereka.
„Je mi to líto.“ Svoji lítost jsem směřovala k Adamovi.
„Ario, netrap se tím,“ pokusil se pousmát, aby tady nebyli všichni v tak pochmurné náladě. Zavrtěla jsem hlavou.
„Vracím se zpátky do Irska.“ Už jsem dál nemohla a věděla jsem, že tohle město a tyhle lidi mi budou všechno připomínat.
„Ráda jsem vás oba poznala, Dereku, vyřiď Justinovi, že jsem ho měla ráda.“ Letmo jsem se pousmála. Vlezla jsem do pokoje, vytahla tašku a naházela do ní svoje všechny, které jsem měla.
O pár hodin později
Letadlo zrovna přistálo na dráhu a všichni cestující se začali hrnout ven, brečela jsem. ano. Přesně tak, opustila jsem všechno, co bylo pro mě tak skvělé. Ale já tam nemohla být dál. Ne po tom, co se stalo s Jade a to, že odešla, a kromě toho jsem chtěla zapomenout, a moje přání bylo vyslyšeno.
Sekla jsem se, když jsem na letišti uviděla jeho – Justina. Došla jsem k němu.
„Justine,“ polkla jsem
„Adam mi říkal, co sis přála.“ Nechápavě jsem zvedla obočí.
„Miluju tě a vždy budu, Ario..“ Chytil mě za bradu a zvedl hlavu, podíval se mi do očí. Mně začaly zase téct slzy. „Chci, abys byla šťastná a na všechno zapomněla, co se stalo v Londýně a na univerzitě.“ Políbil mě na rty a najednou byl pryč.
Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Přátelství až za hrob II - 13. kapitola: