Přátelství až za hrob II - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Arie se všechno začalo vybavovat. Zdálo se jí to, nebo to doopravdy byl on?

23.09.2013 (13:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 245×

Kapitola 2

ARIA

Těšila jsem se na první hodinu, byl to můj oblíbený předmět a to angličtina, zamilovala jsem si ji. A navíc, konečně poznám nové spolužáky. To bylo vlastně, co jsem teď především potřebovala. Hledala jsem učebnu, kde má být hodina. Kupodivu to nebylo tak těžké jí najít. Společně s Adamem jsme vlezli dovnitř.

„Uvidime se na obědě a při našem běhání?“ usmála jsem se.

„Samozřejmě, budu s tím počítat.“ Sedla jsem si do druhé řady a Adam šel nahoru, hned se seznámil s pár klukama. Asi si začal dělat přátele.

„Smím si sednout?“ Zvedla jsem hlavu a všimla si mé spolubydlící, usmála jsem se.

„Jasně, Amber. Budu ráda, když si sem sedneš.“ Byla jsem ráda, že si ke mně sedla právě ona.

Do třídy vstoupil profesor, který zahájil hodinu. Strašně mi někoho připomínal. Zasekla jsem se a najednou jsem si vybavila všechno, co se stalo. Výraz mi v obličeji ztuhnul, ale nechtěla jsem zameškat hodinu, abych vypadla.

„Jste v pořádku, slečno?“

„Budu, budu v pohodě,“ pohotově jsem zareagovala, podívala jsem se k Adamovi, který můj pohled už znal. Hodina probíhala v klidu, ale já jsem byla stále bílá jako stěna.

„Hele, je ti fakt dobře? Seš bledá.“

„Amber, bude mi fajn,“ kývla jsem. Amber se pousmála a začala si dělat zápisky.

„Dobře, um, po téhle hodině mám historii, sedneme se na obědě?“

„Promiň, ale už jsem to někomu slíbila, tak co takhle příště?“

„Tak dobře,“ přikývla. Povzdechla jsem si, zamyslela jsem se, co mam za další hodinu. Ano, matika. Počítaní by mě snad mohlo přivést na jiné myšlenky. Nezvládala jsem to tak dobře, jak jsem si myslela. Snažila jsem se to brát tak, jak to je, a přizpůsobit se té bolesti, co mě uvnitř sžírala. Nevěděla jsem, jak s tím bojovat. Kéž by tu byl Justin a poradil mi, co s tím mám dělat. Uvítala bych i vymazání vzpomínek, jenom abych netrpěla. Chyběl mi on sám, ale nemohla jsem. Všechno mi to připomínalo Jade. Nadechla jsem se, ne, nebudu pesimistická! Když hodina skončila, sesbírala jsem si věci a vydala se pomalu na další.

*Adam P.O.V.*

Při obědě mi Aria vše řekla, jen jsem ji stihl uklidnit, aby se cítila o něco líp, a zazvonil zvonek. Proboha, tu je to jak na běžícím pásu. Omluvně jsem se usmál a letěl se převlíknout na tělocvik. Měly ho i holky, takže jsem v podstatě byl zase v kontaktu s Arii.

Hráli jsme fotbal, takže to byla sranda. Ten mi vždy šel. Vyhrál náš tým, jak jinak, vždyť to říkám. Ve sprchách jsme ze sebe smyli veškerý pot a oblékli se do čistého.

„Páni, viděl jsi tu novou kočku? Je fakt sexy, a ty vlasy a oči,“ rozplýval se nad novou holkou kluk, co se mi představil jako Mike – tuším. Nechtěl jsem poslouchat, ale při pomyšlení, že mluví o Arii, jsem neodolal. „Ty její nohy, jak se ladně nese, je jako šelma, co hledá kořist. Tak rád bych byl její kořistí.“ Usmál jsem se. Ladně se nese? To nebude Aria. Posbíral jsem si věci a vyšel ze šaten, když jsem narazil na Arii. Usmál jsem se.

„Co se děje? Proč se tak tlemíš?“ Musel jsem se zasmát.

„Ale, jeden kluk se bavil o nové holce, myslel jsem, že myslí tebe, ale pak ji popsal jako bohyni, což nejsi, teda jsi, ale... nejsi ta, kterou popisoval,“ zakoktal jsem se. Ach proboha, Adame!

Zasmála se a přikývla.

„Chápu tě. Ale i holky se bavily o nějaké nové dívce, hnědovláska, má prý divný oči – černé se mi zdá. Ale bůhví, co viděly.“ Přikývl jsem a rozešli jsme se ven ke kolejím.

Druhý den jsme měli první hodinu znovu společnou – dějepis. Tentokrát jsem se posadil vedle Arii, proto jsme taky přišli o něco dřív. Všichni už byli na svém místě, když přišel učitel.

„Ne ne, seďte. Studenti, včera se zapsala ke studiu nová žačka, tak doufám, že budete k ní vlídní, ještě nikdy nebyla v téhle situaci, kdy by musela nastoupit, když už je vše zajeto v kolejích, tak doufám, že jí pomůžete.“ Všichni sledovali učitele, ten stočil svůj pohled ke dveřím, což učinili i ostatní. Když se ve dveřích objevila, pocítil jsem, jak jsem ztuhl i s Ariou. To není možné, pomyslel jsem si. Určitě jsem byl bílý jako stěna vedle nás.

„Studenti, přivítejte ve svých řadách Jadelaide Katherine Davis.“

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování