Přátelství až za hrob II - 3 kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Do třídy nastoupí nová studentka, ale vyděsí je, když zjistí, kdo to ve skutečnosti je?

24.09.2013 (13:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 245×

ARIA

Zrovna jsem chtěla Adamovi něco říct, když najednou profesor přivítal novou žákyni. Zasekla bych se možná jenom nad tím příjmením, ale já se zasekla nad tou osobou, která vešla do třídy. Zamrkala jsem, nevěděla jsem, jak zareagovat. Vlastně jsem myslela, že omdlím. Podívala jsem se na Adama, který zbělal jako duch. Naklonila jsem se k němu.

„Ne, to nemůže být ona, ne!“ šeptala jsem, aby mě nikdo neslyšel. Najednou se ve mně něco zlomilo. Věděla jsem co musím udělat. Tohle byl můj konec, teda, vlastně ne tak, jak to zní.

„Ario, je to ona. I když tomu nemůžu věřit,“ pošeptal mi Adam.

„Slečno Davisová, posaďte se tamhle,“ ukázal na volné místo kousek od Adama, polkla jsem. Nechci sedět v její blízkosti, a natož aby tam seděl, zatraceně, Adam! Nevím proč, ale tušila jsem, že je něco špatně. Když Jade procházela kolem nás do lavice, hodila po nás s Adamem úsměv. Tohle nebyla ta moje stará kamarádka... Nebyla to naše Jade, bylo v ní něco jiného. Nechápala jsem to.

„Adame, já tady nemůžu být,“ zase jsem zakňourala.

„Ario,“ podíval se na mě zoufale, asi tam nechtěl být sám.

„Omlouvám se.“ Vyběhla jsem ze třídy jako zbabělec. Prostě jsem to nevydržela. Já jsem se málem zhroutila a ona si teď klidně nakračí do třídy? Proboha, proč?! Proč mi to dělá?

Sedla jsem si na schody před školou, abych se uklidnila. Věděla jsem, že to, co se stalo, Jade nemohla přežít. Co když je to ve skutečnosti jinak a ona si nás třeba nepamatuje? Ale najednou se mi všechno začalo zase vracet ke klukům, ale stále k Davisovi. Proč použila jeho příjmení? To byla jedna z mála věcí, kterou jsem nedokázala chápat.

„Arie? Ty nejsi na hodině?“ Všimla jsem si Toma, ten si oblíbil dost často chodit za školu.

„Ne, nemohla jsem to tam vydržet,“ pokusila jsem se o úsměv, sedl si vedle mě.

„Jsi v pohodě?“

„Jo, jo... Jen prostě nostalgie.“ Mávla jsem nad tím rukou, nechtěla jsem mu to říkat. Chtěla jsem s tím počkat na Adama. Navíc, nevěděla jsem ani, jak mu to říct, aby to nepochopil špatně.

*Jade P.O.V.*

Hřálo mě u srdce, jak na mě všichni koukali – včetně těch dvou. Tedy, hřálo by u srdce, kdybych nějaké měla. Zazvonilo na přestávku, tak jsem se zvedla, když se kolem mě schýlil hlouček děvčat a začaly se vyptávat. Odstrčila jsem nějakou blondýnu stranou, abych mohla projít, a šla pryč ze třídy.

Ve dveřích jsem se srazila s Adamem, tak jej aspoň oslovoval celou dobu profesor. Pohlédla jsem na něj, jeho srdce vynechávalo, cukly mi koutky.

„Jade?“ zmateně jsem na něj pohlédla. „Jsi to ty?“

„Odkud...“ Došlo mi, že profesor řekl mé jméno, usmála jsem se. „Ano, jsem Jade. Těší mě,“ podala jsem mu ruku, kterou zmateně přijal.

„Adam,“ špitl a uhnul okamžitě pohledem. Kouknula jsem mu na krk, pak do očí, když se znovu odhodlal podívat se mi do mých, a uvědomila jsem si, kde jsem jej viděla. V parku, když běhal. Měl být má svačinka. Skousla jsem si ret.

„Nechceš se projít? Stejně máme volnou hodinu. takže...“ usmála jsem se nevinně, přikývl.

Celou cestu ven mlčel, náhle se však rozpovídal o nějaké dívce, co s ním žila ve městečku míle daleko odtud, o tom, jak ji zbožňoval, že to byla jeho nejlepší kamarádka, která ale zemřela. Protočila jsem nenápadně oči a zastavila se v bezpečné vzdálenosti.

„To je sice krásné, ale nezajímá mě to.“

„Tak proč se chceš projít?“ Jeho pohled ztvrdnul. Usmála jsem se a ukázala tak své krásné dva tesáky. Ztuhl a začal couvat. Vážně si myslí, že mi uteče? Když narazil na strom, stála jsem už u něj, připravená kousnout, když mě chytla něčí pevná ruka a odhodila na strom. Zavrčela jsem, když mé nohy dopadly na zem, rukou jsem se udržela, abych neslítla, a vzhlédla, kdo to.

„Jade...“ pronesl tiše a smutně. Zamračila jsem se, to mě tu snad zná každý, nebo co?!

„Justine,“ pronesl Adam, jen jsem z jednoho zabloudila pohledem k druhému.

„Ona je...“ špitl Justin – jak ho jmenoval Adam.

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování