Příběh, který nekončí aneb Přes krev, slzy a lásku - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Převážně hlavní roli v tomto příběhu hraje čtveřice osob, z tohož je jen jeden člověk… A tři upíři. Ovšem ale nejde o žádnou milostnou čtveřici, nýbrž trojici a jeden z kola ven. Jde o dva páry, co zažívají neskutečná dobrodružství, již osud obou párů se prolíná jako splynutí dvou kapek vody. A jména? To se dozvíte v příběhu.

28.07.2011 (15:00) • Leyla • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 836×

1. Jak to všechno začalo

Z pohledu Awy

Dneska překvapivě bylo v baru hodně lidí. Znamenalo to nejen další, velký přivýdělek do kasy, ale také pevné nervy. Občas jsem i záviděla lidem, kteří pracují například v bance, na úřadech, v politice a dalších veřejných místech. Kvůli penězům? Ani náhodou! Těch tady, v baru, je každý měsíc spousta. Na slušných místech, jako jsem uváděla, jsou také slušní lidé. Nekřičí na vás, když něco potřebují a už vůbec po vás nehodí nějakou věc, pokud jim nevyhovíte. To, se ale bohužel děje tady. A co je ještě horší, tak že dneska mám službu za barem jenom já. Slyšet ten hluk kolem, dvakrát hlasitěji než všichni tady v místnosti.

„Hej, ty tam!“ zavolal na mě jeden z mužů, sedících u baru. Opilý.
„Pojď sem a dolej mi whiskey!“ stále měl zvýšený hlas. Snažila jsem se potlačovat všelijaké emoce, abych se nestrhla a tomu chlapovi, třeba neurvala hlavu. Natáhla jsem se pro láhev whiskey na polici a šla k němu. V klidu jsem mu to nalila, když v tom mě chytil za ruku a prudce stáhnul k sobě. Tohle bylo přehnané. Chytla jsem ho za tu ruku a ohnula mu ji, div jsem mu ji nezlomila. Chlap tiše zavřeštěl a ihned mě pustil.
„Ty náno jedna pitomá!“ zařval na mě, při čemž si mnul jemně zápěstí. Ignorovala jsem jeho nadávku, tohle slýchám dennodenně.
„Nevšímej si ho,“ zaslechla jsem tiše šeptající hlas. Střelila jsem pohledem tím směrem, a koho nevidím… Samer! Ne, že bych ho kdoví jak moc dobře znala. Vídám ho tu celkem často, vždy si dá pár sklenek Absinthu, sem tam prohodíme pár slov, jinak ale nic víc. Natáhla jsem se automaticky pro láhev Absinthu.
„Dneska ne,“ promluvil ke mně tiše Samer. Zvedl ke mně pohled a očima projel mou figuru. Stáhla jsem ruku, kterou jsem natahovala po láhvi a obě ruce jsem založila na prsou.
„Co tak náhlá změna? Absinth si dáváš často, tak…“
„Dneska ne,“ zopakoval stejně tiše jako předtím. Zatvářila jsem se trošku, jak se o mě říká, jako „belzebub“.
„Ale neřekl jsem, že si nedám nic.“ Na tváři se mu vykouzlil jemný úsměv.
Povzdychla jsem si. Proč musím být v každé situaci tak protivná? Poslední dobou se mi tohle stává často, ale prostě… Nevím. Asi to bude tím, že moc nevycházím s lidmi, co tu jsou, jelikož skoro každý na vás křičí a zachází s vámi jako se služkou. Ne, jako s hadrem. Omluvně jsem se usmála. Ráda vyjadřuju emoce spíše přes výraz ve tváři, než slovy.
„A co si…“
„Whisky,“ odpověděl dřív, než jsem stačila dokončit větu. Otočila jsem se k polici. Whiskey jsem měla hned pod rukou, tak jsem ji nalila do sklenky a podala mu to. Ani se toho nedotknul, ne hned. Nechala jsem to být, jelikož na mě začal pokřikovat další muž, zaslechla jsem jen, že chce pivo. Vzala jsem sklenku a začala ho točit.
Najednou jsem ucítila na sobě něčí pohled. Bylo tu spoustu lidí, co se na mě dívali, sem tam, ale tento… Tento jsem cítila. Byl upřený přímo na mě, někým, kdo seděl opodál, kde jsem stála já. Ani jsem nečekala na dotočení piva a automaticky jsem zvedla pohled k osobě, která mě doslova svlékala pohledem.