Příběh naděje 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Svět pod vodou.

15.05.2011 (17:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1083×

Kapitola 7: Čtvrtý svět

(Kdesi mezi peklem a zemí)

Yizeek se po velmi přátelském shledání s Manuem přesunul na místo, které můžeme označit jako místo mezi peklem a zemí - na krásnou louku plných květin, v horách.

S posledním hlubokým nádechem se mu zahojil i sebemenší kousíček těla, které Manu proměnil na popel, avšak hluboká rána z meče v jeho hrudi se mu zcela nezahojila, zbyla z ní jen hluboká díra.
Jezero, ke kterému se Yizeek přesunul, je hlavně zajímavé tím, že se o něm říká, že má léčebnou schopnost, a že je kolem něj rozprostřeno léčebné bahno. Náhoda, která vždy na toto místo Yizeeka přivádí, je právě ono bahno.

Yizeek poklekl a nabral hrstku bahna do rukou. Vyhrnul si kůži, která mu pokrývala tělo a ránu si s ní potřel. Po chvilce se rána perfektně zahojila. Začal se smát. „Manu! Ty jsi mě ale zase zřídil.“ Do očí mu vyhrkly slzy.

Slunce, které svítilo svými ostrými paprsky, tvořilo na hladině vody překrásné obrazce. Vstal, ale noha se mu pod sypkostí bahna zabořila. Spadl k zemi.

Se spokojeným výrazem na tváři hleděl do krásné oblohy nad ním. Sledoval na ni plující mraky.
Z nebe mu spadla kapka vody přímo do tváře. Postavil se a začalo více poprchávat. Nad jezerem se díky vodě a sluneční záři, objevila překrásná duha.
Přistoupil k okraji jezera a rozběhl se po její hladině.
Kapky padaly tvrdě na vodní hladinu. Černý mrak na obloze přeplul dále a déšť přestal.
Ze skály nad ním kdo si na něho zakřičel.

„Hej! Chytej mě!“ Yizeek zvedl hlavu nad sebe, aby viděl toho komu patří hlas, který znal. Uviděl stát na okraji útesu…

„Ale ne!“ řekl a rozběhl se rychlostí mrknutím oka ke skále. V rychlosti vyběhl po ní, odrazil se a v letu ho bytost srazila. Oba spadli do vody pod nimi. Yizeek z prudkého pádu a nárazu o dno ztratil na pár sekund vědomí. Dívka na něho promluvila.

„Hele, žiješ?“ Yizeek ale stále neodpovídal. „No tak Y, odpověz!“ po několikátém zatřesení se Y probral, ale hned začal dívce hubovat.

„Co tě to napadlo! Víš, že jsem ti výslovně zakázal skákat z té skály dolů. Mohlo se ti něco stát. Takhle se chová dcera vládce Hlubin?“ dívka se studem zamračila. „A jak je možné, že jsi na vzduchu a ne pod vodou?! A kde jsou vlastně tvé stráže?“ Yizeek se tím více naštval, chytil dívenku za ruku a… „To ne! Jdeme!“ chytil ji a přehodil si ji přes rameno. „Odvedu tě nazpět!“ Dívka na Yizeeka ale hodila smutné oči.

„Ale no tak! Nemáš vůbec smysl pro dobrodružstvííí…“ Y se zasmál.

„No jasně, když se jedná o tebe tak ne. Co by asi tak řekl tvůj otec na to, kdyby se ti něco stalo? Nepřemýšlela jsi nad tím?! A navíc, víš jaké bych z toho měl problémy?!“

„Ale no tak Y…“ znovu naléhala.

„Dobře, nechám to tedy být, pokud mi ale slíbíš, že to už nikdy neuděláš!“

„Dobře!“ dívka se opět zasměje.

„Já to myslím, ale opravdu vážně!“

„Já taky a navíc…“

„Ano?“

„Ti mám vzkázat, že tě tatínek hledá. Měla jsem ti to vzkázat, když tě uvidím…“

„Dobře, potom se tedy pevně drž a jdeme za ním!“

Před palácem si Yizeek sundal dívenku ze zad a společně vykročili k bráně před nimi. V paláci narazili na Muharala.

„Yizeeku, už jsi zpět?!“ oslovil ho Muharal.

„Ano a nesu sebou velice důležité zprávy pro krále z Hlubin…“
„Dobrá, zavedu tě k němu!“ nabídl se prorok. Yizeek se naklonil k holčičce a řekl:

„Běž si Clo pěkně hrát, později se uvidíme.“

„Dobře, ahoj!“ Dívenka se otočila a odešla z paláce ven.

Yizeek společně s Maharalem vstoupili do obrovského sálu, kde seděl vládce vodní říše na svém trůně.

„Pane?“ oslovil ho Muharal.

„Ach Muharale,“ vstal z trůnu. „přivedl jsi Yizeeka!“ Vládce se rozhlédl po okolních bytostech. „Nechte nás o samotě.“ Vodní bytosti sedící okolo po stranách sálu vstavily a během chvilky se vyprázdnila celá místnost, až na ty tři. „Yizeeku!“ promluvil k němu vládce. „Mluvil jsi s tím hadem Manuem?“ Yizeek si odhrnul plášť, který mu zakrýval celé záda a ukázal oběma jizvu, která mu zasahovala až na druhou stranu - na břiše.

„Nejen mluvil…“dodal.

„Je tedy pravda, že se zpět do světa zatracených vrátila bytost s Luciferovými schopnostmi?“

„Ano, je to pravda!“ Yizeek pustil plášť z rukou. Ale není to žádná bytost z pekla.“

„Jak to myslíš?“

„Je to jen pouho pouhý člověk.“
„Hm, zajímavé. Je to ale tak troufalé.“
„Troufalé?“ nechápe Yizeek.

„Je to tak troufalé, že si Lucifer dovolil přemístit svoji sílu zrovna do člověka – do božího výtvoru!“
,,To ano…“ uznal Yizeek. ,,Proč jste ale pane chtěl vědět zrovna tuto informaci?“

„Chci se spojit!“ řekl důrazně.

„S kým spojit?“

„S těmi dole!“

„Se zatracenými?“ zhrozil se Y.

„Ano!“

„Ale proč, přece…“ začal Yizeek namítat.

„To, že je na zemi voda, ještě neznamená, že my i náš svět je na straně dobra. Je to právě naopak!“

„Ale pane!“

„Dost řečí Yizeeku! Už jsem se rozhodl…“
„Rozhodl?“

„Vrátíš se nazpět do světa mrtvých!“
„Ale proč?“

„Proto, aby jsi odevzdal Manuovi tuto zprávu!“ Vládce před sebe natáhl jakou si listinu. Yizeek přistoupil k němu a listinu si přebral.

„Co v ní pane stojí?“

„To tebe Yizeeku nemusí trápit, jen Manuovi vzkaž, že se chceme s nimi spojit v boji, který bude…“

„Rozumím…“

„Nyní můžeš odejít!“

„Jistě pane, omluvte mě…“ Yizeek se uklonil a opustil místnost. Vládce se posadil zpět na svůj trůn a Muharal na židli vedle něj.

„Nevím, zda je, můj pane, rozumné spojovat se s zrovna s těmi, kteří patří mezi poražené.“
„Možná, že je ty za takové nyní pokládáš, ale za nedlouho budou patřit mezi vítěze, proto tedy zauvažuj, na které straně se oplatí být.“

Yizeek vyšel z paláce a doplaval až k místu, kde na něj Clo skočila. Vylez z vody ven a posadil se na první kámen před ním. V ruce si stále prohlížel listinu, kterou měl odnést Manuovi.
„Hm, prý že v boji, který bude…“ povzdechl si. „To bude Manu ale nesmírně rád, že mě opět vidí…“ usmál se a pohlédl do krásně modrého nebe nad sebou. „Nedá se nic dělat. Příkaz je příkaz. Těš se Manu, už jdu…“

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování