OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Příběh z Aithalosu - Úvod + 1. kapitola

10.06.2012 (11:00) • JOin • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 696×

Úvod

Všechno se to odehrálo v zemi vzdálenější než vzdálené, za horami vyššími než vysokými a řekami delšími než dlouhými.

V kraji panovaly nepokoje mezi elfy a trpaslíky. O život přišlo mnoho bojovníků, ale válka se vedla dlouhá léta. Rozhodující byla bitva u Řeky z Dür. Trpaslíci porazili elfy a ti tak byli nuceni se stáhnout na západ země, až za pohoří Marinely. Ovšem příchod lidí donutil trpaslíky odejít také, konkrétně na jih, po toku řeky Sephry až k dnešním Trpasličím horám. Lidé se usadili a vytvořili čtyři velká města: Läios, Aithalos, Eldor a Trebëth.  Každé z těchto měst využívalo přírodní podmínky země k těžbě, zemědělství, či zpracování dřeva. Lidem se vedlo dobře do té doby, než vypukla morová epidemie. Nakažená města měla co dělat, aby uchránila zdravé před touto nákazou. Z Trebëthu se odpojila početná skupina lidí, kteří se vydali na sever a založili nové město – Třetí království. Po skončení morové nákazy se vytvořila kupecká stezka mezi městy, které tak mohly začít využívat nadbytečného zboží z jiných měst. Lidem se zase začalo dařit a na trůn nastoupil potomek vedoucího výpravy do této země, Jindřich I. Jeho vláda byla spravedlivá a nestranná. Po deseti letech vládnutí však záhadně zmizel za nevysvětlitelných podmínek ze země. Na trůn nastoupil tehdejší zástupce Aithalosu ve Velkém sněmu pěti zemí Deon později nazývaný Temný. Život v Aithalosu se změnil.

Kapitola I.

Byl to den jako každý jiný. Sluneční svit osvětloval krásný Aithlaos, na nebi nebylo jediného mráčku a celá země se opět sešla na slavnosti Slunce. Program byl jako každým rokem stejně nabitý a všichni už se scházeli na náměstí. Začala hrát známá píseň v podání neznámé skupiny pěvců a hudebníků. Dav utichl a na připravené pódium vystoupil zástupce Aithalosu.

„Vítám vás všechny na další slavnosti Slunce. Jsem rád, že jsme se tady sešli v tak hojném počtu.“ Nebylo třeba se ani představovat, protože onoho pána všichni znali. Byl to Heřman Bajle, nejvyšší zástupce Aithalosu ve Velkém sněmu pěti zemí. „Začal bych velice příjemnou zprávou,“ oznamoval s nadšením, „která nám právě před chvílí došla ze zasedání v Trëbethu. Aithalos se opět udržel na nejvyšších příčkách, a to konkrétně na prvním místě v těžbě, ve zpracování dřeva a celkové vzdělanosti. Na místě druhém pak v počtu obyvatel. Třetí místo jsme obsadili s produkcí surovin.“

Následoval velký potlesk doprovázený další písní pěvců a hudebníků. „A teď zpět k programu. Čeká nás ještě soutěž o nejhezčího koně, vyhodnocení celoroční soutěže o nejkrásnější jablko, předvedení nejnovějších dámských i pánských oděvů, které budou v módě pro další rok, a přidělení průvodců našim nadcházejícím pozorovatelům.“

Bylo to jako každý rok. Soutěž o nejhezčího koně zase vyhrál kovář Veselý, tentokrát s běloušem Vikitelim. Nejkrásnější jablko vypěstovala paní Šťastná. Pak se po pódiu začaly promenádovat dámy a páni ve slušivých oblečcích velice podobným těm z minulého roku. Možná i proto nesklidili moc velký úspěch.

Zajímavá část přišla až ve chvíli, kdy se chystalo desetiletým dětem přidělit na následující dva roky průvodce, kteří je budou učit to, co je pro občana Aithalosu důležité. Zástupce se opět ujal slova na pódiu. „Myslím, že nadešla chvíle pro naše odvážné děti. Letošní rok tady uvítáme sedm chlapců a pět dívek, které mají tu čest zúčastnit se dvouročního vzdělávacího programu. Bude jim po tuto dobu odpuštěna práce a dopřán takový typ vzdělání, jaký je naprostým unikátem a nenarazili byste na něj v žádném z ostatních čtyř království.“

Děti začaly postupně chodit na pódium. Utvořily dvě řady - v jedné stály mladší a v druhé viditelně starší děti. Vše vysvětlil Heřman Bajle. „Po mé pravici vidíte dvanáct pozorovatelů. Letošní rok se přihlásilo patnáct zájemců o post průvodců, ovšem musíme vybírat pečlivě a tak, aby nám seděli do počtu. Vybrané průvodce tedy vidíte po mé levici.“ Po těchto slovech přečetl Heřman vždy jedno jméno pozorovatele a jeho průvodce. Padala jména jako malý Joe a jeho průvodce Tim, Ema a její průvodkyně Sarrah či Toby, jehož průvodcem se stal jeho bratr Moe. Všichni sklidili velký potlesk.

Bylo v zájmu obyvatel, aby si udržovali dobré vzdělání, protože udržet krok, ba dokonce být ještě lepší než ostatní země, bylo otázkou chudoby a luxusu. Další a další jména, až na pódiu stál už jen jeden hoch, který čekal na svého průvodce. Nebyl nijak výjimečný. Měl kratší hnědé vlasy, sportovní postavu a oblečení hodné průměrného občana Aithalosu.

Heřman přečetl jeho jméno následované jménem jeho průvodce. Ten už stojí za zmínku, jelikož byl výjimečný až moc. Všichni ostatní nosili takové oblečení, aby jim šlo alespoň vidět do tváře, takže tohle byl opravdový unikát. Chlapec s dlouhým pláštěm a kapucí na hlavě, na plášti ještě jakousi sponu. Z obličeje nešlo vidět téměř nic jiného než sem tam zablesknutí krásně modrých výrazných očí.

Obyvatelé Aithalosu si jej povšimli teprve teď, když se pódium vylidnilo, a rázem se náměstím začalo nést hlasité šuškání. Sem tam nějaký hlásek přezvučel ostatní. „Kdo je to?“ „Toho podivína jsem ještě neviděl.“ „Co je to za sponu? A proč má kapuci na hlavě?“

Oba chlapci na pódiu dlouho neotáleli a po přečtení svých jmen odešli za ostatními a lid zase trochu utichl. Na pódiu už zbyl jen Heřman. „Tak. Je načase se rozejít a začít slavit s rodinou a přáteli. Musím vás upozornit na to, že sluníčko pálí, tak na to dejte pozor. Rozejděme se tedy nyní v duchu oslav našeho Slunce!“

Autor: JOin, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh z Aithalosu - Úvod + 1. kapitola: