Pro čtenáře od 15 let!
Rozhodla jsem se přidat sem povídku, kterou jsem napsala loni v létě a náhodou jsem ji našla v šuplíku. Poprosím o menší toleranci. :) Teď píšu úplně jinak než před rokem a půl. :) Snad se bude líbit.
Upozorňuju na pár sprostých slov. Koneckonců, je to běžná mluva mladých lidí.
11.12.2011 (17:00) • LadyShady • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 828×
„I´m Slim Shady, yes, I´m the real Shady..." zazvonil mi ráno budík. Ach bože, nemám absolutně žádnou sílu vstát. Asi bych vůbec nevstala, kdyby mi nezazvonil telefon. S vypětím všech sil jsem vzala do ruky telefon.
„Ano?"
„Vzbudil jsem tě?" ozval se můj přítel Michael.
„Ne, v pořádku. Už jsem dlouho vzhůru," zívla jsem do sluchátka.
„Mám pro tebe dneska přijet?" nabídl se ochotně.
„Ne, dneska dojdu, ale děkuju," zamumlala jsem.
„Nevadí. Uvidíme se před školou, ano? Pa. Miluju tě."
„Taky tě miluju," odvětila jsem a položila sluchátko do vidlice.
Neochotně jsem se vyhrabala z postele, než matka zase začne řvát. Jako první můj pohled utkvěl na velkém plakátu Eminema. To je můj vzor.
„Jade! Nezapomeň, že dneska jdeš do školy v Detroitu. A ne že to zatáhneš. A vem si rovnou věci, už se sem nevracej!" houkla na mě matka. Já na to úplně zapomněla... Moje matka je feťačka a musí do léčebny. Proto musím k tátovi. Už je to tak. Od té doby, co matka začala na marihuaně, neměla jsem ji ráda. Potom to zvedla na hašiš. A nakonec bere valium a nastřeluje si heroin.
„No jo…" zamrmlala jsem si pod vousy. Ale co Michael?! Bude asi lepší, když se mu už neozvu. Loučení by nás asi oba zničilo. No nic... musím na autobus. Odjíždí mi za dvacet minut. Ze skříně jsem vyndala legíny, tričko Superman a svojí capu. Pro jistotu jsem si vzala i velkou mikinu s kapucí, kdyby mi náhodou byla zima. Když jsem se oblékla, podívala jsem se do zrcadla. Dívala se z něj na mě hubená dívka s dlouhými světle hnědými vlasy a mandlovýma očima.
„Jade!!!" zařvala máma.
„Vyliž si prdel," zavrčela jsem, když jsem scházela dolů po schodech.
„Jak to se mnou, kurva, mluvíš?!" zařvala mi do obličeje a vlepila mi facku.
„Jako s obyčejnou fešačkou," odvětila jsem s klidem a protočila oči.
„Ven z mýho domu!!!" zařvala. „Vypadni!"
„Stejně bych tady s tebou nemohla žít!" vyštěkla jsem na ni.
„Táhni!" chytla mě za předloktí a vyhodila mě z domku ven. Hned za mnou letěl batoh a velká taška. Ani jsem se s ní nerozloučila. Prostě jsem si zapálila Camelku a šla na autobus. Dělá si snad ze mě prdel?! Co si vůbec myslí? S tátou si možná užiju víc srandy a bude to mnohem zajímavější.
Bylo už asi půl hodiny po začátku hodiny, když jsem dorazila do Detroitu. Rozhodla jsem se, že do školy půjdu až na další hodinu. Když jsem vystoupila z autobusu, sedla jsem si na nějakou zídku a zapálila si cigaretu. Nerušeně jsem kouřila a dívala se na ten ošklivý Detroit.
„Welcome to motherfuckin´ Detroit..." řekla jsem si pro sebe.
„To je naše zídka," řekl kdosi. Otočila jsem hlavu a tam stáli tři černoši a jeden běloch.
„Tak sorry," zvedla jsem se a típla cigáro.
„Ne, to je oukej, klidně tu zůstaň," řekl černoch, který měl dredy.
„Tak dík. Jsem Jade."
„Jsem Paul," řekl on. „A tohle je Kevin," ukázal na tlusťocha a ten se usmál. „Tohle Swen." ukázal na hubeňoura v pletené barevné čapce co nosí huliči.
„A ty seš?!“ podívala jsem se na bělocha.
„Rabbit," usmál se. Byl vážně moc hezký.
„Rabbit, podle Eminemova filmu? Eight mile?" zeptala jsem se.
„Jo," pousmál se a urovnal si capu na hlavě.
„Rabbit je naše budoucí rapová hvězda, že jo?" šťouchl do něj Swen.
„Vážně? Fandim ti, ať to zvládneš," zasmála jsem se. „Asi nevíte, kde je tady škola?" zeptala jsem se.
„Škola je přímo před tebou," ukázal Rabbit na tu ošklivou budovu.
„Aha... tak dík. Snad se ještě potkáme,“ usmála jsem se na Rabbita a ostatním mávla a rychle mazala do školy. Jsem 2. D... 2. D... Kde mám třídu??? Došla jsem k takové nástěnce a tam psali, že mám třídu 521. Sakra, ta škola je nějak velká!
Když jsem tu třídu našla a vrazila dovnitř, učitel po mě hodil káravý pohled.
„Omlouvám se, přijela jsem z Cansas city," zamumlala jsem.
„Hm... v pořádku. Vy jste slešna Scott?"
„Jo.."
„Tak si sedněte vedle pana Blacka," ukázal na jediné volné místo. Ten kluk mi byl na první pohled děsně nesympatický. Otráveně jsem si sedla vedle něj.
„Jsem Jade," zamručela jsem.
Autor: LadyShady, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Diskuse pro článek Problem - 1. Welcome 2 Detroit:
Jep, capa=kšiltova s rovným kšiltem. Víš co, jak nosí hopeři :)
Pěkný, vážně moc pěkný :)
Máš strašidelně zajímavej nápad :) moc se mi líbí. Pokračuj rozhodně brzy :D
Náhodou, máš to napsaný fakticky bombasticky a jestli teď píšeš líp než před rokem a půl... Skvělý
P.S.: tričko Superman a svojí capu - čepice, že jo? já jen jestli jsem to pochopila dobře
Díky :) a zapracuju na těch chybách. :)
Jéé... Eminem? Tak tato se mi začíná velmi zamlouvat.
mě se to líbí :) chci další díl ať vím, jak se to bude vyvíjet :)
*Pozor na skloňování ji/jí; ni/ní. (TU - ji;ni, TÉ - jí;ní.)
*Věta se neukončuje smajlíkem, nýbrž intepunkčními znaménky. (?!.)
*Počáteční uvozovky se píší dole. (shift+ů)
*Pozor na psaní s/z. (vstala)
*Přímá řeč, pokud po ní následuje uvozovací věta (řekl, pošeptal, přitakal, atd.) bude přímá řeč končit čárkou a uvozovací bude začínat malým písmenem.
NAPŘ.: „Ahoj, rád tě poznávám," _pozdravil mě Petr.
„Ahoj,"_odpověděla jsem.
*Píší se přesně tři tečky a za nimi mezera.
*Překlepy.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!