Prodaná 1 • OurStories.cz ~ naše povídky

Eleonora se vracela domů, když je přepadli. Jedinou ji nechali naživu a prodali. Vědět, jaký osud ji čeká, raději by asi skončila jako muži jejího otce.
Ona ale rozhodně nepatří k těm, co se jen tak vzdávají a za její hezkou tvářičkou je více odhodlání, než by kdo tušil...

03.08.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 932×

* 1 *

Vnímala kolébání. Nebylo pravidelné. Spíše jako kodrcání vozu. Okolo bylo slyšet několik mužských hlasů. Jen jejich zvuk, kterému nerozuměla.

Všechno k ní doléhalo jakoby z dálky a jen v útržcích. Uvědomovala si, že leží na podlaze vozu. Pohnula rukou, aby se zvedla. Neměla dost sily.

Srdce jí bušilo stále rychleji, jak jí do pomalu se probouzející mysli pronikalo vše okolo.

Pak otevřela oči dokořán. Byli mrtví. To vědomí jí projelo jako nůž. Zabili většinu jejích výpravy. V mysli se jí míhaly jednotlivé obrazy. Přepadení. Řinčení zbraní. Řev a nářek. Krev. Spousta krve. Zabili všechny muže, i když nemuseli. Jako zvířata.

Strach jí stáhl hrdlo. Oni byli mrtví. Ona ne. Proč ji nezabili taky? Co s ní chtějí dělat?

Znovu se snažila zvednout. Nešlo to. Jako by ji vlastní tělo neposlouchalo. Jako by byla něčím omámená...

Dveře vozu se otevřely. Ostré slunce ji udeřilo do očí. Oslepeně do něj zamžourala a zahlédla v jeho záři siluetu.

Okolo kotníku se jí sevřel pevný stisk.

„Ne!“ Vylekaně vykřikla, když s ní nešetrně smýkli. Dotyčný ji chytil za paže a zvedl do stoje.

Něco řekl, ale nerozuměla mu. Nebylo to její omámenou myslí. Ta už se stačila obstojně probrat na rozdíl od jejího těla. Ten muž, vlastně všichni tady okolo, mluvili jazykem, kterému nerozuměla.

Ten tón, kterým mluvili, ji ale děsil do posledního kousku těla. Pod bradou ji chytily prsty. Snažily se ji donutit zvednout hlavu. Škubla s ní, aby se vysmekla.

Pak ucítila trhnutí za vlasy. Zvrátili jí hlavu dozadu a ona tak musela čelit pohledu několika mužů. Bolestí jí vyhrkly slzy. Přesto měla čelist pevně semknutou vzdorem.

Vysloužila si za to pobavené uchechtnutí jednoho z nich. Tomu před ní se to ale ani trochu nelíbilo.

Chytil ji za paži a vlekl dovnitř přes rušnou ulici. Nebýt jeho pevného stisku, asi by se odporoučela na vratkých nohách k zemi. Byla by za to ale asi raději.

Hnusil se ji.

Modlila se, aby mu šlo jen o peníze. Otec by výkupné určitě zaplatil. Měl dost peněz a ona byla jeho jediné dítě...

Tyhle myšlenky ji uklidňovaly. Měla přece svoji cenu a jim by se nevyplatilo jí jakkoliv ublížit.

Vešli dovnitř. Teprve tady začala trochu vnímat i svoje okolí. Vypadalo to tady jako levný hostinec. Klopýtala dál za ním až do patra, kde s ní vešel do jednoho z pokojů.

Byl malý a uvnitř jen postel, truhla a menší stolek. Myslela si, že ji tu proste zavřou. Ale on tam zůstal stát. Jen ji postrčil k posteli, na kterou se sesunula.

Nelíbila se jí jeho přítomnost.

„Co... co chcete?“ zašeptala. Krk měla úplně vyschlý.

„Kde to jsem?“

Odpovědí jí byl jen úšklebek. Netušila, zda jí rozuměl.

Do dveří vešla nějaká žena. Byla mírně shrbená a ve tváři pár vrásek.

„Co...“ Její slova zanikla ve vyděšeném výkřiku. Jako by ji ani ta žena nevnímala, chytila ji za lem šatů a vyhrnula jí je.

„Ne! Nechte mě!“ S vypětím všech svých chabých sil se ji snažila odstrčit, kopat, odtáhnout se od ní. Ženu to jen podráždilo. Narovnala se a zamračeně ji probodávala pohledem. Eleonora se přitiskla do rohu postele a ztěžka oddychovala. Ulevilo se ji, že přestala. Pak se nad ní sklonil on. Zvedla ruce v obraně a nedechla se k výkřiku... Na tváři ucítila vlhký hadr a ostrou vůni. Pak se všechno ponořilo zase do tmy.

* * *

Pomalu se budila a zamrkala do stropu cizího pokoje. Pak oči zase pevně sevřela. Jako by to snad k něčemu bylo. Všechno se jí vybavilo a nepříjemná bolest mezi nohama byla jasným důkazem, že to nebyla jen noční můra. Stulila se a kolena si pažemi přitáhla k hrudi.

Takhle ji našel o několik hodin později i její věznitel.

Pohledem přejel po jídle, co ji tam nechali a leželo stále netknuté.

„Jez!“

Škubla sebou při tom příkazu. Ani ne tak kvůli rozkazovačnému tónu, ale protože to řekl anglicky. On jí tedy rozuměl.

„Otec vám zaplatí, co budete chtít.“

Chytila se té šance jako tonoucí stébla.

Uchechtnul se.

„Peníze dostanu i bez otce,“ zabručel posměšně.

Nechápavě na něj hleděla.

„Jsi hezká a nedotčená, bude za tebe hodně peněz.“

Paže jí sklouzly a ona na něj zůstala vytřeštěně hledět. Začínalo jí pomalu docházet, co tím myslí.

Následující díl »