Prodaná 3 • OurStories.cz ~ naše povídky

Znovu už se nevzpouzela, příliš se bála, že Hasan svoji výhružku vyplní. Dobrovolně ho následovala a se strachem čekala, kam ji vede. Kdo za ni nabídl nejvíc...

05.08.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 802×

* 3 *

Slzy jí stékaly po tvářích. Nedokázala si pomoct. Dokázala hrdě čelit tomu, kam se dostala, ale podvolit se tomu, co ji čekalo, ji ničilo. Jako by vzdala boj o svou svobodu.

Nedokázala ale jinak. Znovu se jí vybavoval pohled na ty zvěrstva tam dole. Nejen to, jak se na ně ti chlapy vrhli, ale hlavně ten jejich odevzdaný pohled. Jako by si tímhle prošly už stokrát a pak ještě projdou.

Sevřela pevně víčka. Jako by se tím snad téhle představy mohla zbavit.

Tahle krutá lekce jí už ale z paměti nikdy nezmizí a získala za ni jen jedinou odměnu. Jeden den odklad. Jeden den, aby ji zase mohli navonět a připravit. Aby udělala co nejlepší dojem, získala pro svého majitele co nejvyšší cenu.

* * *

Kráčeli dlouhou chodbou. I přes to všechno nemohla ignorovat tu nádheru okolo. Vše tady bylo nákladně zdobené. Jeli snad půl hodiny, než vystoupili přímo přede dveřmi. Nebyl to hlavní vchod, jak si o chvíli později uvědomila. Ani tak netušila, jak tahle budova vypadá zvenku.

Proto si s ní dával takovou práci. Jestli ji hodlá prodat sem, dostane za ni určitě štědře zaplaceno.

Přesto Hasan, tak ho alespoň jeden z mužů oslovil, nevypadal příliš nadšeně. Něco se změnilo. Poznala to. Jeho plány nešly, jak měly.

Procházeli téměř neslyšně po tlustých kobercích. Následovala ho jen kousek za ním. Neměla na výběr. Ruce měla svázané a on držel konec lana. I přes jejich včerejší úmluvu jí nevěřil.

Na sobě měla plášť. Schovával jí obličej a šikovně i lano. Stejně jim téměř nikdo nevěnoval pozornost. Každý jen spěšně proběhl hledíc si své vlastní práce.

Došli až do místnosti, kde už na ně někdo čekal.

Trochu zaškobrtla, když vzhlédla a pohledem přejela po jeho propadlé tváři. Muselo mu být tak padesát nebo i více.

Během chvíle jí Hasan z ramen strhl plášť a tím se jí potvrdilo její tušení. Byla na místě. To jemu ji prodával.

Zavřela oči a zhluboka oddechovala. I přes to všechno to byla ale lepší varianta než ta, co by ji jinak čekalo. Snažila se si to v duchu opakovat.

Muž se začal rozčilovat. Otevřela oči. Bylo to kvůli provazu na rukou. Hasan jí je okamžitě sundal.

Ti dva rozhodně nevypadali, jako by měli z tohodle obchodu příliš radost.

Hasan prohodil několik slov, než se otočil ke dveřím. Než ji však minul, ještě se na okamžik u ní zastavil.

„Jestli se nebudeš chovat jak máš, osobně přijdu a podříznu ti krk. Rozumíš?“

Teprve pak znovu vykročil ke dveřím a ty se za ním tiše zavřely.

Muž před ní něco řekl. Nerozuměla mu.

Netrpělivě máchnul rukou, aby šla k němu. Okamžitě poslechla. Neměla na výběr a Hasanova slova jí stále zněla v uších. Nepochybovala, zda by byl schopen to vyplnit.

Muž ukázal na sebe.

„Jamir.“

Pak ukázal na ni. Okamžitě pochopila.

„Eleanora.“

Zamračil se. Přejel ji pohledem.

„Zaria.“ Ukázal na ni.

Musela se téměř kousnout do jazyka, aby neprotestovala. Nechtěla jiné jméno.

Neměla moc čas nad tím přemýšlet. Přistoupil až k ní a prsty projel jejími vlasy. Nechali jí je rozpuštěné a jemu se to očividně líbilo. Fascinovaly ho. Pak si teprve uvědomila proč. Většina žen, co tu zahlédla, je měla tmavé.

Spokojeně si pomlasknul a začal ji obcházet. Ucítila jeho prsty na paži. Potlačila chuť ucuknout.

Pokývl hlavou, aby ho nasledovala. Ulevilo se jí, ale jen dokud nedošli o pár pokojů dál. To, kde se nachází, poznala okamžitě. Velikánská postel moc jiných vysvětlení ani neumožňovala.

S pohledem na ni tam zůstala chvíli nehybně stát a všechno se v ní vyděšeně svíralo. Za zády se jí ozvalo klapnutí dveří.

Překvapeně se otočila. Zůstala tam sama.

* * *

Pohledem se vyhýbala tomu kusu nábytku, který pokoji vévodil. Přešla raději k závěsům, které povlávaly ve větru. Odhrnula je a zůstala bez dechu stát. Zírala na ten výhled před sebou.

Ocitla se na okraji balkonu, z něhož mohla shlížet na město. Bylo obrovské.

Do večerní tmy zářily různobarevné lampy a osvětlovaly tak nejrušnější části. I teď to tam čile žilo. Jen hluk se až tak vysoko nedostal. Slyšela vše jen jako vzdálenou ozvěnu.

Stejně jako cvaknutí dveří. Teprve hluk zevnitř ji donutil prudce otočit. Přešla tiše k závěsu a mezi pruhy lehké látky sledovala toho uvnitř.

Nebyl to ten stařec co ji sem dovedl. Rozhodně se tady ale choval úplně přirozeně. Odstrojoval se a házel věci na truhlu.

Možná pohyb nebo jen zahlédl její siluetu... Hlava mu prudce vylétla jejím směrem. Hleděl na ni. Viděla jak se napjal.

„Pojď sem.“

Tenhle příkaz tady už slyšela tolikrát, že velmi dobře věděla, co znamená.

Vešla zpátky do pokoje a zastavila se pár kroků od něj. Nebyla to jen Hasanova slova, ale i zvědavost, co ji donutilo poslechnout.

Přejížděl ji pohledem a mezitím se jeho postoj uvolňoval.

Nakonec se jen uchechtnul.

Jeho dalším slovům nerozuměla. Trochu podrážděně jí naznačil ke svému oblečení. S krátkým zaváháním mu začala pomáhat se svlékáním.

Raději se rozhodně soustředila na tohle, než na to, co bude pak následovat. Zároveň si ho tak mohla i trochu prohlédnout. Bylo tady šero ale i takhle velmi dobře viděla jeho ostře řezanou čelist a rovný dlouhý nos. Vlasy měl tmavé husté a sahaly mu až na ramena.

Trochu zaváhala, když mu stahovala košili z ramen. Vlastně nikdy nahého muže neviděla. Byla stále nervóznější. Oddechla si, že poslední kus oblečení si sundal sám, protože už by se jí klepaly ruce.

Nalil si víno a přešel k posteli. Sedl si a napil se.

„Pojď...“ Zbytku jeho slov nerozuměla. Bylo to ale stejně jedno. Zůstala stát na místě.

Zamračil se.

Ještě chvíli čekal, než sám vstal. Byl od ní sotva metr, když začala couvat.

Chňapl po ní. Než si toho vůbec všimla, už ji pevně držel za paži a přitáhl si jí blíž. Jeho druhá ruka ji obemkla okolo pasu. Zapřela se mu dlaněmi do hrudi, ale skoro to s ním nehlo. Pokud tedy nepočítala jeho podrážděný výraz.

Ztratila se jí země pod nohama a ona s děsem vnímala, jak ji nese k posteli.

„Ne! Ne!“

Začala sebou škubat. Raději ať jí podříznou krk, ale nebude tady jako coura pro něj a pak kdo ví pro koho ještě.

Najednou jeho stisk zmizel. Dopadla na nohy a pak sklouzla na kolena. Nečekala to.

Znechuceně se otočil.

Zpodvlasu sledovala, jak si sedl na postel a podrážděně ji pozoruje.

Něco na ni ještě štěkl, něž se posunul po posteli a lehl si.

Nevěřícně na něj hleděla. Během chvíle se ozvalo jeho pravidelné oddechování.

Přešla po pokoji dál od něj. Kolena se jí ještě chvěla z toho, co se právě stalo.

Opřela se o zeď a sjela po ní vyčerpaně na zem. Bylo toho na ni moc.

Snažila se najít trochu smysl v téhle situaci.

Evidentně teď měla patřit tomuhle, ale zároveň ji tu nečekal. Viděla jeho překvapení ve tváři, jen co ji tady zahlédl. Současně tam viděla i to, co ve tvářích většiny mužů tady, jen co ji zahlédli. Přesto přestal.

Jasně zahlédla jeho podráždění.

Nedokázala udělat co měla. Se strachem na něj hleděla. Netušila, co bude následovat. Možná ji vrátí. Možná potrestají. Vlastně to vyjde nastejno. Její situace se nezlepšila ani o trochu, jen se stále více komplikovala a ona netušila jak z ni ven.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování