Prokleti měsícem - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Je jich osm, každá úplně jiná, ale společně vytvořily něco neobyčejného, zvláštního. Vztah, který se určitým způsobem podobá přátelství na život a na smrt. A teď je čekají společné prázdniny. Naposled, než se jejich cesty rozejdou...

Chystá se výlet, kam se naše zvláštní parta vypraví?

04.09.2011 (20:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 968×

Nejlepší prázdniny!

Z pohledu Trix

Táhnu Faith za triko po školní chodbě a nevnímám vyjevené pohledy ostatních. Pohled mé černovlasé kamarádky zase z obav o život raději ignoruju. Vím, jak tohle nesnáší, ale je příliš líná na to mě seřvat, takže vždy jen mlčí a vraždí pohledem. Tak bolestivou (ne)smrt bych fakt nepřála ani Alex a jejímu spolku sexy barbie. Snad tahle nálada Faith rychle přejde. Musíme tu, jak ona říká, blbost dneska dodělat, aby to holky vzaly a jely s náma.

„Pust!“ sykne Faith, když jí to přestane bavit.

„Rozkaz,“ pousměju se pro sebe a pustím ji.

„Proč se tolik pipláš s jednou praštěnou čtvrtkou? Moment, jinak! Proč mě do toho zatahuješ?“ bručí černovláska cestou k učebně výtvarky. Nikdy mě nechápala, tedy tuhle moji stránku organizátorky. A taky moje oblíkání.

„Proč? Organizujeme to společně, nebo snad ne?“ zakroutím hlavou.

„Vypadá to snad, že tady něco organizuju?“ rozhodí rukama Faith a sedne si na stůl. Musím se uchechtnout, když pomyslím, že má pravdu. Nějak jsem ji chudáka zapomněla pustit ke slovu při organizaci týhle, jak říká, střeštěnosti.

„Ok, dnes to dodělám, ať už to máš za sebou,“ prohlásím odevzdaně a dám se do práce. Další první hodinu, když máme až od devíti, by nesnesla. Jestli je něco, co Faith zbožňuje, je to spánek, hodně spánku.

Mé veledílo bylo úspěšně dokončeno a byl čas uchýlit se na hodinu francouzštiny, kde jsme spojené skupiny se 4.D. Ráchel i Faith okamžitě po zvonění upadly do hlubokého nevědomí a nikoho to evidentně nevzrušovalo, jelikož spolu s angličtinou byla fránina jejich druhým rodným jazykem. Amandu stav její nejlepší kamarádky nijak neznepokojoval, tedy až na to, že ona se musela učit. Tedy teď ne, učitelka ještě nedorazila do učebny, jelikož se měnil rozvrh a já to prozíravě odhalila, takže jsem vystrnadila němčináře do jiné třídy.

„Prásk!“ ozve se třídou a Faith se trhavě probudí. Zatímco zmateně hledí po místnosti, Ráchel steče od pusy slina a bez hnutí spí dál.

„Jeanne-Beatrix!“ zařve postarší tlustá dáma na celou budovu A.

„Ano?“ podívám se vyjeveně.

„Mužeš mi laskavě vysvětlit, proč ve třídě na francouzský jazyk sedí tlupa neadrtálců tvrdících mi cosi o němčině?!“ vyštěkne dost nepříjemně učitelka. Ve třídě se ozve sborové uchichtnutí.

„Bylo to v rozvrhu,“ pokrčím rameny.

„Trixie, Trixie, za všechno může Trixie,“ kroutí hlavou učitelka, načež zase šílí kvůli ztracené třídnici 4.A. To už je však normální rutina, jelikož naše lempl třída jakoby neregistrovala existenci téhle, jak Faith říká, prapodivné a problémy působící věci. Tenhle den budu muset nějak přežít a večer konečně ukážeme s mou černovlasou společnicí náš dokonalý plán.

Takhle to vypadalo až do oběda, kdy jsme se všechny s výjimkou Kate, která měla hodinu, sešly u jednoho našeho stolu. Ráchel s myšlenkami úplně někde jinde jedla šnečí rychlostí, Faith jedla a kdybych nevěděla jaká je, nedojde mi, že je tu s námi. Amanda s Bellou horlivě diskutovaly, respektive se přeřvávaly v nějaké nesmyslné hádce a Miyako byla zabrána do učebnice angličtiny, snad doufala, že tam najde alespoň nějaký z výrazů, jež holky používaly a ona je ještě neznala. Pochopitelně marně hledala výrazy, které by rozumné osoby před desátou hodinou nikde neprezentovaly, ovšem Amandě s Bellou bylo celkem ukradené, že se nacházejí uprostřed školní jídelny a jsou v zorném poli hned několika učitelů včetně samotného ředitele.

„Holky, klid!“ sykla jsem a ihned bych raději zalezla pod stůl, jelikož to vypadalo, že to schytám vidličkou od brambor. Pak si ale obě konečně uvědomily, kde jsou a byl alespoň do večera klid. Tedy byla tu naděje, že se navzájem utopí v tom novém aquaparku, ale myslím, že ti sexy plavčíci by jim určitě pomohli. Což mi připomíná Sharie. Ta sedí a zamilovaně sleduje Damona. Jednoho opravdu hezkého kluka, s jehož bratrem Jamesem chodí Amanda. Ačkoli jsou bratři, společnou mají jen krásu a to ještě každý jinou, ale to až jindy. Je čas se jít zase učit…

Večer u Faith

„Tak co je natolik důležitého, že tu musíme být?“ ptá se Miyako majitelky, spíše než dívčího, klučičího pokoje.

„Mě se neptej!“ rozhodí typicky rukama černovláska a tím holky, sedící všude možně, trochu vyvede z míry.

„No, říkaly jsme si s Faith…“ žďuchnu do otrávené a krapet v oblacích lítající flegmatičky vedle sebe a ta jen otráveně kývne. Někdy mi fakt leze na nervy.

„... že až na Miyako a Sharie jsme na téhle škole všechny už poslední rok a potom se pravděpodobně rozdělíme, takže nás napadlo, co společně strávit prázdniny?“ dopovím nadšeně a čekám na reakce.

„Zní to skvěle, ale nekonkrétně?“ prohlásí za všechny Kate.

„Chtěly jsme vybrat nějakou zajímavou zemi, zaujala nás Evropa, ale víme jak některé z nás trpí slunce a některé zase zimu, takže bylo třeba najít kompromis,“ začala jsem upřesňovat.

„Jsem napjatá, povídej!“ pousmála se Myiako roztahující se ve Faithině křesle.

„Vybraly jsme zvláštní, zajímavou zemi s normálním podnebím, odkud já a Faith pocházíme. Rumunsko!“ prohlásila jsem a troufám si říct, že jsem vypadala asi stejně jako dnes ráno Ráchel, když navrhovala koupání.

„Já myslím, že je to perfektní!“ zatleskala Ráchel a opět se uvrhla do svého světa, který pravděpodobně nikdo neodhalí.

„To zní jako ty nejlepší prázdniny, co jsme kdy zažily!“ zasní se i Bella a já začínám mít pocit vítězství. Faith to evidentně ani nehne…

A tak se osm holek, co by si snad mohly říkat kamarádky, rozhodlo pro společnou akci. Žádná z nás pravděpodobně netuší, co můžeme čekat a jestli se sneseme. Každá z nás si od toho něco slibuje. Ale je dobré mít naděje? Co když se naše cesty rozejdou právě tam? Jen náhoda nás svedla na tuhle pár roční cestu, a jaká je možnost, že nejsme ve slepé uličce? Osm povahově komplikovaných a neslučitelných holek, které pojí jen určitá dávka praštěnosti. A asi to je důvod, proč všechny chceme, aby se to podařilo. Důvod, proč chceme zůstat v myslích těch ostatních sedmi. Důvod, proč se stále scházet i když se na křižovatce rozdělíme. Vždy jsem všechno organizovala a zařizovala, nikdy nebyl problém, avšak právě teď, v akci u které se chyby neodpouští, si nejsem ničím jista…

Pozn. autorky: Damon nemá nic společného s Damonem z Vampire Diaries, použila jsem jen jméno, jelikož se mi líbilo. :)

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování