OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Prokletí vlka - 3. kapitola

15.07.2011 (18:00) • ilinduska • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 682×

3. kapitola

Na tváři jsem cítila bodlavou suchou trávu, vůni sena a lučních květin. Bolela mě čelist, jako bych dlouho žvýkala žvýkačku. Na krku jsem cítila tenkou hladkou šňůrku, na jejímž konci viselo cosi studeného.

Ruku jsem měla položenou na něčem teplém a hladkém. Bavlněná látka?

Okolo sebe jsem cítila pachy neznámých lidí. Bylo to divné, protože tak jemné pachové stopy bych cítit neměla.

Nejblíž jsem cítila vůni jehličí a smůly. O trochu dál jsem cítila… houby? Ano, houby a mech.

Dále to byly vůně vlhkého pískovce, dřeva, tlejícího listí, máty, malin, borůvek, lékořice, jahod, mateřídoušky, vřesu, medu, vůně koní… Malý záblesk mokrého psa, tlumený lilií – dohromady to tvořilo velmi zvláštní a kupodivu příjemnou kombinaci.

Ze sebe jsem cítila hlínu a louku.

Otevřela jsem oči. Moje ruka ležela na rameni nějakého kluka s černými rozcuchanými vlasy. Jeho vzhled neodpovídal klasickému zjevu krásy. On byl krásný tak nějak… zvláštně, osobitě. Tak nějak jsem cítila, že ho mám ráda.

Posadila jsem se a rozhlédla. Byla jsem na louce u našeho domu a všude kolem mě leželi vždy po párech vedle sebe v kruhu nějací mladí lidé.

Vítr mi vmetl mé černé (černé?! Mají být světle hnědé!) vlasy do obličeje, když jsem si všimla, že ne všichni leží. Jeden kluk seděl. Měl vlasy černé, jako všichni lidé okolo mě a já z něj bůhví proč měla respekt. Vedle něj ležela dívka s černými vlnitými vlasy a já tak nějak věděla, že až otevře oči, budou mít zlatou barvu.

Kluk vedle ní si bledýma štíhlýma rukama objímal kolena pevně přitisknutá k tělu a sledoval mě svýma tmavě červenýma očima. Byl takový, velmi chlapecký, ale věděla jsem, že je starší, než na kolik vypadá. Byl dost vysoký.

„Co se tady stalo?“zašeptala jsem a rozhlédla se.

Chvilku mlčel. „Až se proměníš víckrát, pomalu si události z noci pamatovat budeš.“

Nechápala jsem tu větu. „A co se tedy stalo?“

„Nepamatuješ si vůbec nic?“ zkoumavě se rozhlédl.

„Všichni tady se mi zdají povědomí.“

„A právem. Právě vidíš svoji smečku.“

Vyvalila jsem oči. „Smečku?!“

Přikývl. „Já jsem Romel. Tohle je Diana,“ ukázal na dívku vedle něj. Pak pokračoval, ukazoval na lidi, které zrovna jmenoval. „Mike a Iris, Henry a Julia, Maggie a Sefir, Kate a Joel, Molly. Danny a….“ Na chvilku se odmlčel. „Jak se vlastně jmenuješ ty?“

„Jsem Jenniffer.“

Přikývl. „Včera ses poprvé přeměnila. Dal jsem ti ten přívěsek a dnes se budeš moct ostatním představit. Danny tě nedávno kousnul a ty ses teď stala tím, co on a my všichni.“

„A co jste?“ začínala jsem být opravdu vyděšená.

„Vlkodlaci,“ zašeptal se sklopenými zraky.

Chvilku jsem nechápavě zírala, a pak mi to došlo. Ten vlk, co mě kousnul, včera byl úplněk.

„Teď se budeš měnit každou noc kromě té, kdy je měsíc v půli. To jsi od úplňku a novu nejdál.“

Vzpomněla jsem si na vyražené okno. Na vůni kůže a drahého obleku a na křik. Na dotek čenichu na mojí tváři. Na vytí na louce. Křik…

„Lidi zabíjíme jen o úplňku a nedá se s tím nic dělat. Musíš si dávat pozor, abys nebyla blízko svých příbuzných…“ Zahanbeně sklopil zrak.

Snažila jsem se to zatím nevstřebávat. „A promiň mi to, ale proč z tebe mám respekt? Jsi něco jako alfa, či co?“

Přikývl a začal mi dávat instrukce. „Teď už nebudeš muset spát. Pochopitelně můžeš a většinou ostatní rádi spí, ale nebude to nutné. Jsi dítě noci. Víš, je to zvláštní, ale vždy tě cosi táhne k vlku, který tě kousnul. Já jsem například kousnul Dianu. Ale není to nekonečné – jakmile je někdo v páru, už se nikdo další nenabalí. Je to tak, že když někoho změníš, musí to být opačné pohlaví. Je to divné.“
„Takže to on,“ukázala jsem na chlapce spícího vedle mě. „mě kousnul?“

„Ty to cítíš už teď? Takhle to u nikoho nebylo. Projevilo se to až postupně.“

„Ne, to ne. Já jen že spí vedle mě.“ Pak jsem se zarazila. „Ale moment. Ono mě k němu bude cosi táhnout?! Ne, to ne! Já jsem šťastně vdaná!“ zakňučela jsem a položila si obličej do dlaní. „Asi bych na Dannyho měla být naštvaná, že mě kousnul, ale já to, sakra, nedokážu!“

Chvíli jsem tam bezmocně seděla, pak jsem se napřímila a zhluboka se nadechla. „A ty vlasy?“

„Po první proměně ti vlasy zčernají už na věčnost. Některým se změnila i barva očí – Iris má fialové oči.“

„Na věčnost?“ tázavě jsem zvedla obočí.

„Jsme nesmrtelní.“ Zírala jsem s pusou dokořán a pak jsem vstala na nohy a beze slova šla domů.

Neobtěžovala jsem se obcházet dům a proskočila otevřeným oknem. Schoulila jsem se vedle postele a poprvé na mě dolehla vlna paniky. Tiše jsem brečela. Najednou jsem v břiše ucítila prudkou bolest a trhla sebou. Bolest ustala stejně rychle, jako začala, ale přinutila mě položit ruku na břicho.

Uslyšela jsem tiché zalapání po dechu. Otočila jsem se za zdrojem zvuku – v okně se krčila dívka s černými, rovnými vlasy po ramena. Na krku se jí pohupoval černý kamínek. Na tváři měla šokovaný výraz. Romel říkal, že je to Molly.

„Ty…“ Znovu šokovaně zalapala po dechu. „Ty jsi těhotná!“ vykřikla a přiskočila ke mně.

„Ano,“ zavzlykala jsem.

„Jak to?!“ zavrčela spíš pro sebe. „Ten Danny je úplně blbej! Vždyť je to skoro cejtit ve vzduchu! I slepej člověk by viděl, že je těhotná! Já věděla, že mu Romel nemá věřit!“ Tiše vrčela, a ten zvuk byl tak plný nenávisti, až jsem se strachy přikrčila.

„Dá se toho nějak zbavit?“ tiše jsem zašeptala a podívala se jí do černých očí. Bolestně zavrtěla hlavou.

„Na nic jsme nepřišli. A věř mi, že mnoho z nás se toho zbavit chtělo.“

„Tak proč koušete další lidi?!“ zašeptala jsem tiše, ale rozzlobeně.

„Nesuď nás tak unáhleně,“ automaticky mluvila v množném čísle. „Je to o náhodě – když ti svačinka uteče.“
„Takže mě Danny chtěl zabít?!“ Já měla být mrtvá. Při té představě jsem se zachvěla.

„Ano. Když jsme vlci, nemáme úplně svoji mysl. Částečně nás ovládá vlk.“

„Romel mi říkal, že tě to vždy nějak táhne k vlku, který tě pokousal. Jak je to se třetím?“

„Já jsem byla třetí. Diana kousla Joela a on, po Kate, mě. Je to jednoduché – pak mě s ním nic nepojí, protože jsou spárovaní. Pak tam ta přitažlivá síla není a já někdy v budoucnu musím nakazit dalšího – zajistit přežití našeho druhu.“

„Kým to začalo? Z čeho pocházíte?“ Ztěžka jsem polkla. „Pocházíme. A proč tam ta síla vlastně je?“

„My vůbec nevíme, kde se to vzalo. Romel se s tím narodil. Byla to nějaká genetická odchylka, či co. Byl určený k životu v temnotě, k zabíjení. Paradoxně zrovna jemu jeho vlčí podstata vadí nejvíc. Nenávidí se za každého třeba jen zabitého člověka. Zabil by se, za každého nakaženého člověka. Jediný důvod, který ho drží mezi námi je Diana. Je jeho slunce, droga, kyslík. Romel je moudřejší, než si myslíš. Nevypadá na to – jelikož jdu s dobou, řekla bych o něm, že je to taková slečinka - , ale je to víc člověk, než kdokoli z opravdových lidí. Nikoho lepšího jsem v životě nepotkala.“

„Jak je Romel starý?“

„Je tu v podstatě od počátku. On sám prý přesně neví. Ale pamatuje si, že už jako malý se přeměňoval. Rostl, až takzvaně zamrz na jeho současném vzhledu a věku, na který vypadá. Nic z jeho minulosti nikdy neříkal.“

„A jak to teda víš?“ zašklebila jsem se.

„Diana je moje přítelkyně. Ohledně tvé další otázky: první byl Romel, pak Diana, ta kousla Joela, ten zase Kate, Kate kousla Mika, ten Iris, ta Sefira, on Maggie. Pak Iris kousla Dannyho a Joel mě. Nakonec Mike kousnul Julii a ona zase Henryho. Naposledy Danny kousl tebe. Ohledně tvé poslední otázky: Romel si myslí, že to tak je, abys měla zajištěného partnera stejného živočišného druhu. Patent, že se nezamiluješ do člověka. Že tajemství nebude vyzrazeno,“ zašeptala a sklopila zrak.

Pak se zasmála, aby odlehčila situaci, ale já slyšela bolest v tom kratičkém úsměvu. „Takže já jsem teď jediný singl.“

„A kolik nás ve skutečnosti je?“

„Jen ti, co jsou tady. Romel je v podstatě král vlkodlaků,“ temně se zasmála. „Je to alfa. Nejmocnější, nejstarší. Něco jako náš bůh. Dokonce i lidé, ačkoli nevědí proč, k němu mají úctu. A právě on a jeho síla táhne všechny vlkodlaky sem. Je tu nějaké omezení. Vlkodlaků může být na světe všehovšudy maximálně padesát. Jakmile naše počty dosáhnou tohoto čísla, všichni ztratíme schopnost to předávat – naše sliny přestanou být infekční - , hned jak přijdeme třeba jen o jednoho, zase se naše řady mohou zaplnit.“

Zírala jsem a snažila se vstřebat nové informace. Padesát vlkodlaků na jednom místě. I dvacet pět mrtvých za jeden úplněk (lovíme po párech – jeden člověk na dva). To znamená, že se naše loviště bude roztahovat. Tolik lidí.

A my budeme přibývat.

Pokaždé, když neopatrnému vlkovi uteče kořist, dokud nás nebude padesát.

Dokud nebude umírat dvacet pět lidí za jeden jediný měsíc.

A to je tři sta lidí za rok.

„Hej, jsi v pořádku?“ Před obličejem se mi objevila ruka Molly.

„Byla bych, kdybych měla problémy s matematikou…“ šokovaně jsem zašeptala a snažila se to číslo vypudit – tři sta je pro mě ode dneška zakázané slovo i číslo.

Tu větu zřejmě nepochopila a pokojně si vzdychla. „Tuším, že touhle dobou už bude Danny vzhůru. Čekám, že během několika minut tu je.“

„Nechci, aby tu byl…“ zašeptala jsem.

„To je od tebe rozumné. Já už asi půjdu. Matka mě čeká. Myslím, že se ti sem stejně nažene ještě celá smečka – chtějí tě poznat.“ Zahihňala se a vyskočila z okna s tichým „Ahoj!“.

Po chvilce jsem se snažila vzchopit. Vzhledem k tomu, že jsem před domem neviděla policejní auta, nevypadá to tak zle. Možná se mu to v práci protáhlo až do rána. Ale ne, tomu jsem sice věřit chtěla, ale bylo to asi tak pravděpodobné, jako že se proměním ve dne.

Můj pohled upoutal mobil na mém nočním stolku, kterému na displayi svítila ikona nové zprávy.

Odemkla jsem klávesnici a četla.

Ahoj zlato. Paul me pozval k nemu ze to mam domu moc daleko. Prijdu okolo poledne. Pac pusu Peter.

Natáhla jsem do plic vzduch a úspěšně se tak uvolnila. Podívala jsem se na hodinky – teda, po přeměně jsem spala jako zabitá. Bylo jedenáct hodin. Vstala jsem a šla se uklidnit vařením oběda pro člověka, kterého miluju.

Za chvilku se ke mně beze slova připojila Iris.

Autor: ilinduska, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí vlka - 3. kapitola: