OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Proti své vůli - 3. kapitola

24.01.2010 (17:00) • geniela • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1101×

3. kapitola

Hrad byl přímo obrovský. Selena začínala přemýšlet, jak dlouho jí bude trvat, než přestane bloudit v nekonečných uličkách hradu.

Když jí konečně dovedli do jejího pokoje, hned se k ní rozeběhla nějaká postarší žena. Měla dlouhé černé trochu prošedivělé vlasy, které měla spletené do jednoho copu. Oči měla barvy karamelu. Její kulatý obličej zdobili stařecké vrásky, které jí dělali její obličej ještě jemnější. Když byla žena úplně u ní, vrhla se jí kolem krku. Selena byla tímto gestem zaskočena. Nebyla schopná jakéhokoliv pohybu.

„Paní jsem ráda, že vás zase vidím.“ Šeptala ji do ucha stařena.

„Marry, to by už stačilo. Nezapomínej, kde je tvé místo.“ Káral stařenu Derek.

„Omlouvám se pane. Víckrát se to už nestane. Slibuji.“

„Já vím. A jsem rád, že tak ráda zase víš svou paní.“ Usmíval se Derek na Marry.

„Ano moc ráda vidím mladou paní,“ odpověděla Derekovi. „ Nemohu uvěřit že se z vás stala taková krásná mladá dáma.“ Teď už Marry mluvila k Seleně. “ Jste úplně stejná jako vaše matka až na vaše oči. Ty máte po otci.“

„Vy mě znáte paní?“ Selena byla naprosto šokovaná proslovem staré ženy.

„Samozřejmě že vás znám mladá paní,“ Odpověděla žena trochu dotčeně. „ Když jste byla ještě miminko vaše matka si mě vybrala jako tvojí chůvu.“

„Opravdu?“

„Ano. A musím vám říci, že jste mi dala pěkně zabrat. Pořád jste někam utíkala a nedej bože když dojel i pan Derek. Bylo těžké vás zkrotit.“

„To by už stačilo Marry.“  Zastavil Derek starou ženu ve vyprávění. „Nialli proveď slečnu Selenu po hradu a buď jí vždy k dispozici. Jmenuji tě jejím komorníkem.“ Promluvil Derek ke starému muži, který stál po jeho levici. Byl to vysoký, hubený muž. Měl dlouhý obličej, který prozrazoval že už mnohé zažil.jeho oči měli modrou barvu ve kterých se stále třpytila jiskra života. Jeho vlasy byli bíle na krátko ostříhané.

„Ano pane.“ Odpověděl pokorně Niall.

Když zůstala Selena v pokoji sama s Niallem přemýšlela co tady bude celé dny dělat.

„Paní chcete provést po hradu?“ Vytrhl jí Niall z přemýšlení.

„Ano.“ Niall vedl Selenu dlouhou temnou uličkou. „Jak se tady můžeš vyznat?“

„Už tu nějaký ten pátek sloužím Paní. Nebojte za chvíli tu budete moci chodit i po slepu.“

„Nemyslím si.“ Ušklíbla se Selena.

„Věřte mi paní hrad sice vypadá trochu strašidelně, ale když si jej zamilujete i s mladým pánem, hned vám příjde hezčí.“ Milovat Dereka? Ne Dereka nikdy milovat nebudu. Bylo by to jako kdybych milovala vraha. Selena byla zabraná do svých myšlenek natolik, že si ani nevšimla, že se nachází v největší knihovně jakou kdy viděla.

„Myslím, že se vám tady bude líbit paní.“

„Páni tolik knih jsem ještě v životě neviděla.“

„Jsem rád paní, že se ti knihovna líbí. Věděl jsem, že tě potěší.“

„Ano, potěšila mě. Myslím, že tu budu trávit spoustu času.“

„Paní, paní.“ uslyšela Selena volání své staré chůvy.

„Tady v knihovně Marry!“ Křikla Selena do temnot chodeb. Za chvíli z nich vyšla zadýchaná Marry.

„Hledala jsem vás úplně všude, mladá paní.“ Promluvila chůva jen co nabrala dech.

„Co potřebuješ Marry?“ zeptal se Niall

„Mladý pán schání slečnu Selenu k večeři.“ Selena náhle zbledla zděšením.

„Je vám něco slečno?“ strachovala se Marry.

„Ne nic. Vše je v pořádku.“ Ujišťovala Selena Marry, ale opak byl pravdou. Byla k smrti vyděšená. Musím s ním večeřet. Večeřet s vrahem u jednoho stolu! Bože prosím pomoz mi.

Když stoupila do jídelní místnosti, všichni se utišili a otočili svou pozornost na Selenu. Zhluboka se nadechla, doufala že tím získá více odvahy. Udělala jeden krok vpřed. A pak další. Vzdálenost mezi ní a Derekem se značně zmenšovala. Když už byla u něj Derek se náhle zvedl. Tento obyčejný a neškodný pohyb ji vylekal málem až k smrti. Vztáhl k ní ruku a uchop tu její. Přiložil si jí k ústům a lehce políbil.

„Má paní,“ pronesl tiše. Poté její ruku spustil a odsunul jí židli. Sluhové začali donášet jídlo. Na stole bylo jídlo od obyčejného jídla až po ty nejrůznější pečeně.  Selena v životě neviděla tolik jídla po hromadě.

„Co by sis dala drahá pivo nebo víno?“ Selena sebou trhla když náhle uslyšela Derekův hlas.

„Víno prosím.“ špitla. Proč se mě tak bojí? Vždyť jsem jí neublížil a ani se k ní hrubě nechovám. Kam se poděla její statečnost z dětských let? Přemýšlel při večeři Derek.

Zatímco Selena jedla, v tichosti si prohlížela místnost. V místnosti se nacházeli tři stoly. Jeden byl na stupínku u kterého seděla s Derekem. Další se nacházel kousek dál. U tohoto stolu seděli vojáci a vesele se bavili. Třetí stůl se nacházel skoro  v koutě, seděli u něho sluhové a stejně v tichosti jedli jako ona s Derekem. Na zemi byl červený koberec a stěny byli vymalované do béžova. V síni se také nacházeli dva krby, aby bylo v tak velké místnosti dost teplo.

„Ty si pamatuješ něco z dětství?“ Zeptal se náhle Derek.

„Pamatuji si jen to, jak jsem žila ve vesnici. Na svou pravou rodinu si nepamatuji.“

„Myslel jsem si to. A proto je mou povinností ti to připomenout.“  A jen doufat, že se mě přestaneš bát. Pomyslel si Derek. „  Víš Seleno ty vůbec nejsi obyčejná dívka. Jsi královská dcera. Tvoje království se nachází daleko za mořem. Které teď patří mně. Před deseti lety nás naše rodiče zasnoubili. Doufali, že budeme spolu vyrůstat abych se dobře poznali a byli spolu šťastní. Bohužel se to nestalo. Týden po našich zásnubách napadli hrad upíř…“

„Upíři?“ Skočila mu do řeči Selena.

„Ano jsou to bytosti, které vypadají jako lidé ale ve skutečnosti to nejsou lidé. Jejich srdce je tvrdé jako kámen stejně jako jejich pokožka. Potravou jsou jim lidé. Pijí jejich krev. před těmito tvory my vlkodlaci chráníme lidi.“ Dokončil své vysvětlování Derek.

„Takže tenkrát v lese jak jsi zabil toho člověka to byl upír?“

„Ano. A prosím teď mě nepřerušuj. Otázky můžeš klást až ti to dopovím.“

„Dobře.“

„Byli jsme nuceni odjet.“ začal znovu své vyprávění. „ Otec dlouho přemýšlel kam má tě má schovat aby tě nenašli. S námi jsi zůstat nemohla. Zaprvé protože to bylo moc nebezpečné a za druhé nebylo to vhodné pro mladou dámu. Otce napadlo, že tě schová do jedné vesnice a až přijde pravý čas tak si pro tebe přijedu. Ten čas už nadešel. Za týden mám narozeniny a v ten den se ty staneš mou ženou a porodíš mi dědice.“ skončil své vyprávění. Selena chvíli byla v šoku z jeho posledních slov. Pořád si nemohla zvyknout, že se stane jeho manželkou. Sice byla teď klidnější když už ví, že není vrah, ale stejně z něj něco vyzařovalo z čeho měla selena strach.

„Proč já?“ Zeptala se náhle Selena.

„Proč co?“ Nechápal Derek.

„Proč zrovna já se mám stát tvou manželkou. Okolo je spousty mladých a krásných dívek.“

„Protože jsi jediná která je schopna mi porodit dědice. Jsi poslední žijící potomek vlkodlaků ze Slunečného údolí.“

Autor: geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proti své vůli - 3. kapitola :