OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Proti své vůli 4. kapitola

20.04.2011 (12:00) • geniela • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1304×

4. kapitola

Ráno se Selena probudila ve velké pohodlné posteli a nejdřív se zhrozila, jak to, že není ve svém pokojíčku, ale postupně si začala vybavovat svou noční můru a s hrůzou zjistila, že to nebyla noční můra, ale skutečnost.  Začala si vybavovat její rozhovor s Derekem. Vždyť nemůže se stát jeho manželkou! Ani ho pořádně nezná, natož aby ho milovala! Vždy se chtěla vdávat z lásky a teď její sen je úplně zničen. To Derek ho zničil. S hrůzou zjistila, že ho začíná nenávidět. Nenávidět za to, že jí zničil život.

Rozhněvaně odhodila přikrývku a vklouzla do bot, které měla u postele. Ráznými kroky přistoupila ke skříni, kterou otevřela a chvíli hleděla ohromeně na tucet krásných šatů. Jako v transu natáhla ruku a zlehka se dotkla jedněch šatů. Byly sametové, barvy noční oblohy, když se schyluje k bouři. Chmurně si pomyslela, že se hodí i k její náladě. Vytáhla je ze skříně a ještě jednou si je prohlédla a zjistila, že nebude schopná si je obléct sama. Měly šněrování na zádech. Vrátila se k posteli, kde zatáhla za dlouhý červený provaz. Za chvíli se ve dveřích objevila Merry. „Mohu vám nějak pomoct, slečno?“

„Ano, potřebuji pomoct s oblékáním.“ Merry hned přišla ke své paní a chopila se své práce.

„Děkuji ti, Merry, teď můžeš jít.“

„Ano paní.“ Poklonila se Seleně a odešla plnit další své povinnosti.

Selena bloumala po chodbách a přemýšlela, co bude celé dny dělat. Zrovna procházela kolem velkého okna, ze kterého šlo vidět na nádvoří. Prohlížela si mnoho neznámých tváří, které se měly stát součástí jejího života. Prohlížela si každou tvář pečlivě a přemýšlela, jak jí asi tihle lidé přijmou mezi sebe. Na jedné tváři zůstala déle než na ostatních, byla to Derekova tvář, kterou si prohlížela opravdu pozorně.  Z takové dálky neviděla úplné detaily, ale i tak zjistila, že ji Derekova tvář přitahuje. Z dálky si mohla všimnout, jak jeho tmavé vlasy vlají v chladném větru. Než si ho mohla ještě lépe prohlédnou, Derek vzhlédl jejím směrem a s úsměvem jí zamával. Selena se rychle odvrátila od okna a opřela se, zhluboka dýchající, o zeď a snažila se uklidnit své rychle bušící srdce. Selena vůbec nechápala co se to s ní děje.

Naposledy se zhluboka nadechla a vyrazila znovu prozkoumat celý hrad. Po hodině bloumání hradem dorazila do knihovny, kde se posadila na křeslo, které bylo umístěno uprostřed místnosti. Opřela si hlavu o opěradlo a se zvřenýma očima si vychutnávala vůni starých knih a inkoustu. Mohla by tady strávit celé hodiny.

„Myslel jsem si to, že tě tady najdu.“ Z jejího klidu ji vyrušil Derekův hlas. Podívala se na něho nejdříve trochu rozpačitě, když si uvědomila, že ji přistihl při pozorování jeho maličkosti.

Derek se na ni něžně pousmál, když si všiml, že její tváře dostávají jemnou nachovou barvu. Navzájem se dívali do očí a Derek s úžasem pozoroval, jak se v jejích očích odrážejí všechny emoce, které pociťuje. Stydlivost, nenávist, strach a nakonec vyhrála zlost.

„Co tady děláš?“ vyštěkla na něj, když se vzpamatovala a uvědomila si, že jí vyrušil při tak uklidňujícím odpočívání.

Chtěl jsem ti jenom něco ukázat, zlatíčko,“ odpověděl klidným hlasem, jako kdyby vůbec na něho před chvílí nevyjela.

„Nejsem tvoje zlatíčko.“

„Jak si přeješ zl… Seleno.“

„Co mi chcete ukázat Vaše milosti?“

„Když půjdeš se mnou, tak to zjistíš.“ Lišácky se na mě usmál, ale pak jeho tvář zase zvážněla. „A byl bych rád, kdybys mě oslovovala Dereku.“ Fascinovaně hleděla do jeho tváře. Byla zcela ohromena jeho ostře řezanou bradou, která naznačovala, že tento člověk nesnese neposlušnost a vládne pevnou rukou, ale jeho zelenohnědé oči prozrazovaly, že je to laskavý muž. Jemné vrásky kolem očí odhalovaly, že se rád směje.

„Dobře, půjdu s tebou, stejně nemám co jiného na práci.“ Rezignovala Selena.

„Kdybychom už byli svoji, tak bych věděl o mnohem lepší zábavě,“ dobíral si ji a Selena se zmohla jen na němé zírání s pootevřenou pusou. Nemohla tomu uvěřit, jak s ní může takhle mluvit. A ten jeho pohled, při kterém jí běhal mráz po zádech, vůbec se jí to nelíbilo.

Otevřel masivní dřevěné dveře, které odhalily dlouhou chodbu, ve které byly ukryty spousty obrazů, na kterých byli zobrazeni muži se ženami a dětmi. Selena vstoupila ohromeně dovnitř.

„Tohle je galerie rodinných portrétů.“  Ozval se za jejími zády Derekův hlas, při kterém se jí ježily chloupky na tylu. Byl tak blízko, že mohla cítit jeho mužnou vůni. „Pojď, provedu tě tady.“ Natáhl k ní ruku a Selena se na ní dívala, jako kdyby jí měla spálit. Derek jí s povzdechem stáhl zpátky ke svému tělu a díval se jí do obličeje.

Byl to smutek, který uviděla v jeho očích? Nebyla si jistá.

Procházeli pomalu dlouhou uličkou, až se zastavili u jednoho portrétu, který zobrazoval staršího muže, který měl stejné oči jako Derek i jeho barvu vlasů měl stejnou. „To je tvůj otec?“ zeptala se Selena.

„Ano.“ Bylo jediné, co jí na to odpověděl. Pak se na ní podíval a chvíli studoval její tvář. „ Ty si na něj nepamatuješ viď.“

„Ne. Měla bych?“

„Ano, když si byla ještě malá holčička, tak tě houpával na kolenou.“

„Opravdu si to nepamatuji Dereku.“ Přešli k dalšímu obrazu, který byl hned vedle Derekova otce. Na tomto obrazu zas byla zobrazena malá blonďatá holčička se zářivýma modrýma očima, která seděla na klíně dospívajícího chlapce. Po drobnějším prohlížení zjistila, že ta malá holčička, které se opírá hlavou o chlapcovo rameno je ona sama a ten chlapec není nikdo jiný než Derek. „To… to jsme… jsme…“ Selena se nemohla vykoktat. Derek na ni s úsměvem pohlédl a dokončil její myšlenku. „Ano, to jsme my dva.“  Pohlédl znova na obrat a znovu stočil svůj pohled k ní. „Moc dobře si na ten den pamatuji. Tobě byli zrovna tři roky a mě devět. Ten portrét nechal zhotovit tvůj otec, jako dárek k mým blížícím se desátým narozeninám. Celou dobu co nás malíř maloval ses pořád vrtěla a dloubala jsi mě loktem do žeber. Abych tě donutil chvíli sedět v klidu a abych to přežil bez úhony, tak jsem ti musel slíbit, že tě povozím dnešní večer na mém hřbetě ve vlčí podobě. Celou dobu si pak seděla v klidu, pomalu jsi ani nedýchala.“ Selena na něj ohromeně hleděla a nemohla uvěřit, že se k němu tak nenuceně chovala. Když se znovu podívala na obraz tak si všimla, že kdyby ta holčička byla živá, tak by jejich očích viděla tančící jiskřičky a pocit štěstí, který vyvolávala Derekova přítomnost. I chlapec vypadal šťastně, když mohl malou holčičku svírat ve svém objetí. „Ty si opravdu na nic nepamatuješ?“

„Bohužel ne a ani tomu nemohu uvěřit… vždyť na tom obraze se pomalu intimně dotýkáme!“ Derek se pobaveně zasmál.

„Mohu tě ujistit, že tohle nic není oproti tomu, co jsme spolu vyváděli. Vzpomínám si, jak jsi lezla jednou na strom a podlomila se pod tebou větev a ty jsi se zřítila přímo na mě.“ Selena na něj v němém úžasu hleděla, nebyla schopná jediného slova. Derek si smutně oddychl a pohlédl na ní. „Šok, který jsi prožila, musel být silnější, než jsme si mysleli a tvůj ubohý mozek musel vytěsnit i ty radostné vzpomínky.“

„Jaký šok?“ Selena byla úplně zmatená.

Autor: geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proti své vůli 4. kapitola: