Příběh o dívce, která ztratila paměť a jediné, co ví je, že se jí stalo něco hrozného. Když potká milého kluka, který jí chce pomoct, odmítne ho? Jak zareaguje na to, že ten kluk je jiný. A jaká bude její reakce na to, že ona sama není normální? Bude to zklamání nebo radost? Další osoba, kterou potká bude on. Co po ní chce?
Dokáže ji její nový přítel ochránit?
24.02.2011 (19:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1544×
5. KAPITOLA – Úraz
Zazvonil telefon, nepřítomně jsem zvedla hlavu, ale nevstala jsem. Nechala jsem ho dál zvonit. Opět jsem si položila hlavu a čekala, až se mobil utiší.
Když už konečně bylo ticho, s povzdechem jsem vstala a přesunula se na gauč. Zapnula jsem písničky, ale ne moc nahlas. Byla to taková zvuková kulisa. Pomáhalo mi to vypnout.
Zavřela jsem oči a v klidu oddychovala.
Najednou se mi před očima objevila nějaká scéna:
Všude je tma, zmateně se rozhlížím. Nevím kam mám jít. Něčeho je mi strašně líto, ale nemůžu si vzpomenout čeho.
Zbývá mi už jen pár kroků k poblikávající pouliční lampě.
Už tak jsem se hodně bála, ale to, že jsem za sebou zaslechla kroky mi moc sebevědomí nepřidávalo. Všimla jsem si polorozpadlého domu, jeho dveře byly otevřené. Neváhala jsem a okamžitě vběhla dovnitř.
Všude byla neskutečná tma, neviděla jsem ani na krok. Dokonce, když jsem se podívala na zem, neviděla jsem ani své nohy.
Ruka mi automaticky vystřelila a hledala zeď, podle které bych se řídila.
Našla jsem ji, mohla jsem trochu zrychlit. Sice jsem párkrát zakopla, ale nejvíc jsem se lekla až tehdy, kdy mi zeď zmizela pod rukama.
Začala jsem se natahovat, abych ji znovu našla. Zjistila jsem, že je to nějaký výklenek, zřejmě tu dříve byla skříň.
Zaslechla jsem nějaký smích a tiché kroky. Rychle jsem zalezla do toho výklenku a doufala, že si mě nevšimne.
Kroky se ozývaly stále blíž a blíž a můj strach narůstal do obrovských rozměrů.
„Mně stejně neutečeš,“ ozval se nedaleko ode mě.
Najednou se začaly ozývat další zvuky. Bylo to podivné klapání. Dírou ve střeše jsem si všimla, že začalo pršet. Venku se schylovalo k pořádné bouři.
Tentokrát už byly ty kroky opravdu blízko. Najednou se přímo přede mnou zastavila nějaká postava s kapucí na hlavě. Neodvažovala jsem se ani dýchat, abych na sebe neupozornila. Jen jsem v klidu vyčkávala, co se bude dít dál.
Mezitím venku začala bouřka. První blesk prořízl oblohu a osvítil tak příchozímu tvář.
Všimla jsem si dlouhé táhlé jizvy na jeho tváři. Najednou ten muž udělal váhavý krok vpřed, a potom odešel.
Oddychla jsem si, všude bylo hrobové ticho. Chvíli jsem ještě stála na místě, a když jsem se konečně rozhodla odejít, těsně vedle ucha se mi ozval tlumený šepot: „Říkal jsem, že mi neutečeš.“ A chodbou se začal rozléhat smích.
Chtěla jsem se rozběhnout pryč, ale sotva jsem udělala jediný krok, ten muž mě chytil za ruku. Chtěla jsem se mu vykroutit, ale moc se mi to nedařilo.
Najednou jsem zaslechla další kroky a tentokrát i hlasy. Muž, který mě držel je zaslechnul taky. Využila jsem jeho nepozornosti a trhnutím se mu vysmekla, jenže jak jsem sebou trhla, zamotala se mi hlava a já ztratila rovnováhu.
S křikem jsem začala padat dozadu a při dopadu se strašně uhodila do hlavy.
Zamrkala jsem a nebyla schopná sebemenšího pohybu. Poslední, co jsem ještě vnímalo byl mužův podrážděný hlas: „Nemysli si, že tohle je konec. Najdu si tě, ať se schováš kamkoliv.“
Potom jsem se nechala pohltit tmou. Ztratila jsem vědomí.
Rychle jsem otevřela oči a posadila se. Zmateně jsem se rozhlížela po místnosti a uvědomila si, že jsem doma. Oddychla jsem si a vypnula písničky. Znovu jsem si lehla, ale tentokrát mě vyrušilo tiché přibouchnutí dveří.
Posadila jsem se ještě rychleji než předtím a očima prohledávala každý temný kout místnosti.
Nikdo tam však nebyl. Začala jsem uklidňovat svůj zrychlený dech. Neskrývala jsem svoji paniku. Strašně jsem se bála, obzvláště po té vzpomínce, která se mi právě vrátila.
Konečně jsem uklidnila svůj dech, ale bohužel ne nadlouho, protože jsem zaslechla tiché kroky.
Cítila jsem, že v domě je ještě někdo.
„Patriku?“ pronesla jsem s nadějí v hlase.
Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Půlnoc - 5. kapitola:
Hmm. Naozaj zaujímavé pokračovanie.
Safi promiň, ale já už nedůležitou prkotinu vyzradila v první kapitole a prakticky se objevuje v každé. Na konec to bude ta nejdůležitější věc z celé povídky =) =) =) =).
No je to napínavý, protože jestli je to ten chlap s jizvou, tak nevím, nevím. Teda ty si fakt hrozná, už to bude šestá kapitola a já prakticky nevím o nic víc než v první, aspoň něco maličko vyzraď:) Prosím prosím, uplnou nějakou prkotinu, která se bude zdát nedůležitá a potom zjistíme, že právě důležitá byla nejvíce:) Prosím prosím prosím...:)
Safi vždyť to není tak blbej konec =) =) =). No nevim jestli se v další kapitole dozvíš něco víc =)=).
Zase okolo 7 h =) =) =)... doufám =)
Moonlight:Kdo je ten chlap s jizvou se dozvíš v dalších kapitolách =)=) Moc ti děkuju za koment =) =)
Lili: Vážně, tak to si jedniná, která mi za tyhle konce nenadává =)=)=). A kdo to je... to uvidíš =) =) =)
Ty konce se mi líbí. Vždycky jsem tak napnutá a moc se těším na pokračování.
Dobrá kapitolka a fakt doufám, že to je Patrik nebo nějaký jeho kamarád. Jinak je zase v průšvihu.
Dosť by ma zaujímalo, kto je vlastne ten chlap s jazvou a ten koniec? no človek aby sa zbláznil pri čakaní na ďalšiu kapitolu. takže šup šup 
Hele tak tohle mi nedělej! Takhle to ukončit! A opět jsem se nic nedověděla pořádně! Jo aspon vím co se ji stalo a proč. Ale tohle... Grrr... Je to patrik, není to patrik... Sakra holka, ty mě ničím, kdy přidáš další kapču? Doufám, že zítra! Jinak to nevydržím jako!
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!