OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Půlnoční sen - 1. kapitola

22.04.2011 (17:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 637×

Kapitola 1.

„Tak co, Zoe? Jak se ti líbily narozeniny?“ Otočila se na mě mamka.

„Bylo to super, narozeniny jako překvápko, byl super nápad. Ale Aqua park jako narozeninové překvápko ještě lepší.“ Celé odpoledne v aqua parku, tomu říkám narozky.

„Tati, kdy už budeme doma?“ Chtěla jsem si ještě zkusit nové kroky na salsu. Jo, jo latina to je moje. Latinsko-americké tance mě začaly zajímat už když mi bylo deset, už čtyři roky, každý den tančím, jen tak, sama pro sebe. Nikdy jsem nechtěla vyčnívat z davu, chtěla jsem mít takové malé tajemství, o kterém by nikdo než já nevěděl.

„Myslím, že je tu lesní cesta, pak už to bude trvat jen hodinku.“ Jen!?

„Podívej, Zouííí. Nebe dělá prší!“ Zatleskala Maddie. Nebe dělá prší? No i když, co by jste chtěli od dvouletého dítěte?

Bezva, když prší mám vždy stísněný pocit, jako by to nebe brečelo. Brr, oklepala jsem se zimou. Taky by mohl zapnout topení.

Na cestě před námi stála dívka, mohlo jí být tak jako mně.

„Tati, zastav! Muselo se něco stát, nemůže tady jen tak být o půlnoci“ Vystoupila jsem z auta a šla k dívce. Měla promočené červené šaty a vypadala, jako by jí tu někdo nechal. Taky proč by byla ve večerních šatech v lese, že?

„Nepotřebuješ pomoc? Můžeme tě někam odvézt.“ Až teď jsem si všimla, že má výrazně černé oči a tak divně se na mě koukala, jako by jí to, co jsem řekla nezajímalo. Zaklonila hlavu a zařvala.

„Ne! Znovu ne!“ Rvala se za vlasy. Něco tu není v pořádku. Co nechce prožít znovu? Táta k ní byl nejblíže. Natáhl k ní ruku. Chtěl něco říct, ale pak zamrznul na místě, jen jí koukal do černých očí. Koukala jsem z jednoho na druhého a nechápala oč tu jde. Začínala jsem mít strach. Zahleděla se mu na krk a olízla si rty. Tady vážně není něco v pořádku. Neměli jsme zastavovat.

„Tati, pojď zpátky do auta, prosím!“ křičela jsem.

Ani se nepohnul. Zakousla se mu do krku. Ne!

„Nééé, tati!“ Běžela jsem k ní, ale ona mě odstrčila stranou a znovu se zakousla. Asi mi zlomila levou ruku, bolelo to jako čert, ale na tom nezáleží, musíme se odsud dostat a to rychle!

Mamka se rozběhla k autu a startovala, Maddie začala brečet a kopat nožičkami.

„Zoe, rychle, dělej!“ Brečela a snažila se nekoukat na dívku, která zabíjí jejího manžela.

Rozběhla jsem se k autu, ale ta dívka se rychle odtrhla od již mrtvého táty a střelila zrakem ke mně. Koukat se smrti do tváře, není lehké, ale já se jen tak nevzdám. Utřela jsem si slzy a postavila se. Sykla jsem bolestí, pitomá ruka.

Jen ušklíbla a v mžiku byla u auta.  Nedělej to, neotvírej dveře, prosím, nedělej to. Nechci ztratit všechny, které miluji. Otevřela dveře a já omdlela.

Pokusila jsem se otevřít oči. Je tu moc světla, zamrkala jsem a pohlédla do tváře ustaraného kluka.

„Hej, slyšíš mě?“ zeptal se.

„Jo, co se stalo?“ Podepřela jsem se rukou a zařvala bolestí. Hned byl u mě a opatrně si prohlížel mou levou ruku.

„Asi je zlomená.“ Mračil se

„Proč se mračíš, co se stalo?“ Koukl se mi do očí a pokud to vůbec šlo, zamračil se ještě víc.

„Ty si vážně nic nepamatuješ?“

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoční sen - 1. kapitola: