OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rande s hvězdou za sedm dní 10

09.07.2015 (16:00) • Carol1122 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1839×

10. kapitola - Pra(v)da ne? Pra(v)da ano.

~Zoe~

Jakmile si Tom od nás odkráčel se spokojeným úsměvem a hvízdáním směrem do Starbucksu přes ulici, uvědomila jsem si, co že to po mně ten malej hajzlík vlastně chce.

Dělám mu doprovod na akci plnou celebrit a kamer. Všechna média nás uvidí, všichni se dnes dozví, kohože to má Tom jako novou partnerku.

Zoe Adamsová, ty jsi v pěkné bryndě.

Nervózně jsem polkla, ještě stále trochu slintajíc z jeho vypracovaných zad a sebevědomé chůze a otočila se na culící Sarah, která mě s mírně zvednutým obočím pozorovala. Nějak mě nesoudila, spíš byla v pozici, kdy měla na jazyku určité poznámky, ale ani jednu nehodlala použít. Přesto jsem zčervenala.

„To je dobrý, Zoe. Nemusíš se stydět za to, že máš mého bratra ráda," pověděla mi vřele a objala mě kolem ramen jako starostlivá maminka. Vedle jejího lehce elegantního stylu jsem si v teplákách a Tomově kšiltovce připadala jak socka, nad kterou se všichni slitovali.

Kývla jsem a zbytečně nekomentovala věci, nad kterými bych mohla debatovat hodiny. Ovšem ne s ní. Možná i se samotným Tomem by mi tohle vyříkávání si detailů našeho vztahu dělalo problémy. Zakroutila jsem hlavou, abych setřásla zbytečné myšlenky a soustředila se, kam mě to vede.

Po několika odbočkách v ulicích jsem se ztratila docela. Bylo příjemné, že bylo celkem teplo a sluníčko na nás svítilo – rozhodně víc než včerejší vlhké počasí – ale i chůze takhle po slunci mezi davem lidí mě brzo unudila. Zabočily jsme do široké ulice na hlavní třídě a podle široké nabídky obchodů nejznámějších celosvětových značek jsem poznala, že tohle má být náš hlavní bod několikahodinového nakupování.

„Tak, kde začneme?" zeptala se mě Sarah a já při pohledu na vitrínu obchodu Prady a jejich cen málem sebou sekla na chodník. Prada se zakazuje. To jsem myslela vážně.

Jenže ani já neměla moc váhu slova proti tomu od Sarah. Jen ona věděla, které trendy se nosí, a z každého butiku, do kterého jsme zapluly, jsme si odnesly alespoň něco. Začínalo to šaty od Prady. Ach, ano. Bylo tomu tak. Elegantní úzkého střihu se vzorem květin ve stylu malých čtverečků, což mělo vyvolat dojem krokodýlí kůže. Podle ceny to asi kůže byla. Hned jsem se Sarah v šatech zalíbila. Tvrdila, že nevypadám jako stará mladá, ale jako moderní pěkná holka. Protestovala jsem kvůli ceně (snažila jsem se vyhnout očnímu kontaktu se samotnou vedoucí prodejny, která mě osobně přišla po velkém seznámení a radostném ujišťováním s komfortní péčí obléct) a už kvůli Tomovi i krokodýlovi chtěla zachránit svět. Moje protesty byly marné. Deset tisíc liber bylo jedním pinem fuč.

Další byl obchod Fendi. Italská módní značka s dlouhou historií vývoje překvapila svým pestrým (a opět velmi drahým) výběrem luxusních kabelek a psaníček. Vybrali jsme jedno černé saténové se zlatou (fakt zlatou) přezkou a třpytivým vnitřkem. Sarah byla ujetá na kabelky a sama si koupila jednu koženou normální. Mávla nad tím rukou s komentářem, že jí Tom zapomněl koupit dárek na narozeniny. Nějak jsem se po tom nepídila a zvesela pokračovala dál do dalších butiků.

Vysoké černé střevíce na podpatcích až někam do vesmíru jsem se stejně zamilovala v momentě, kdy se na točivém podstavci blyštěly při záři všech bodových reflektorů a křičely na mě, ať si je okamžitě koupím. Sarah můj výběr schválila bez mrknutí oka.

Náramky a náušnice jsme nakoupily u známé značky s labutí v logu. Swarovski měl navíc na několik produktů akci, typu: „Nakupte diamantové náušnice se stříbrnými kamínky a dostane k tomu dva náramky z bílého zlata s malými perličkami a zirkonovými kamínky." Jo, byznys je byznys.

Nakonec už jsme se dívaly jen po drobnostech. S taškami nacpanými oblečením, které spíš patřilo do trezoru, jsme zašly do jedné (opět luxusní) restaurace, kde bychom normálně měly čekat půl kilometru dlouhou frontu, ale číšník na blyštivou zlatou kreditní kartu reagoval víc než přívětivě. V duchu jsem celej personál přirovnávala k chamtivejm debilům. Sice nám přinesli dezert jako pozornost podniku, ale já je měla přečtený. Cena blyštící se na účtence byla jako součet měsíčního platu mých rodičů.

V nejbližší parfumerii jsme si se Sarah vybraly ještě obě parfém. Obsluhoval nás příjemný gay, který byl svou znalostí parfémů po celém Londýně proslavený. Až moc mi připomínal Larryho. Usmíval se tak a celými svými gesty i přízvukem. Ale kupodivu nás jeho společnost bavila. Dokázal nás rozesmát tak moc, že si ostatní zákazníci v obchodě ťukali na čelo. Paul, jak se jmenoval, dokázal u dotyčné dámy poznat podle tělesného pachu, jaký by se k ní hodil nejlépe parfém. Ještě než jsme začaly se zkouškami, přivoněl si k našim zápěstím a ihned zamířil k příslušným lahvičkám. Byly jsme ohromené. Přesně takový byl náš vkus, takhle jsme považovaly ideální vůni. Já si vybrala parfém od Hermese, Sarah dala na Channel. Jeden parfém jsme vzaly i pro Toma. Sarah tušila, že Armani bude přesně jeho vkus.

Po několika hodinách chození a náročného nakupování jsme se svalily do jedné z lepších kaváren. Nad vůní kávy a lahodného cheescakeku jsem přemýšlela nad celým týdnem. Ve vzpomínkách mě tížily myšlenky na ty špatné chvilky a ozařovaly to chvilky dobré. Od včerejšího odpoledne v divadle se všechno změnilo. Ne, muselo se to stát už dřív. Snažila jsem se vzpomenout na nějaký ten zlomový bod. Bod, kdy jsem si uvědomila, že Toma miluju. Vše mi ale splývalo dohromady a nechtělo se ukázat v jednotlivé souvislosti.

„Zamotal ti hlavu, viď?" vytrhla mě z myšlenek i roztěkaného míchání Sarah. Po zuřivém ťukání na mobilu se na mě vlídně usmála. „Chápu tě, Zoe. Tom to s dívkami dokáže."

„O čem to mluvíš?" zeptala jsem se, a ačkoliv se snažila o normální tón, hlas se mi trochu třásl.

Povzdechla si. „Znala jsem všechny Tomovy přítelkyně. Jeho první láskou byla Hannah. Malá štíhlá brunetka, se kterou chodil na střední. Byli do sebe tak zamilovaní! A přitom jim tehdy bylo jen šestnáct. Chodili spolu dlouhé čtyři roky, dokud Hannah nezavřeli."

Vykulila jsem oči. „Co se stalo?"

„Prý kradla už delší dobu z různých butiků. Navíc u ní doma našli drogy a marihuanu. Neměla to pod kontrolou."

Srdce se mi sevřelo. Tohle bylo neskutečný. Proč mi to Tom neřekl? Tak jasně, proč by se tím chlubil, ale když to teď bylo mezi námi takové...

„To je mi líto."

Sarah pokývala hlavou. „Tom se z toho dlouho nemohl vzpamatovat. Neustále na Hannah myslel, i když mu zlomila srdce. Bůhví, co je s tou holkou dnes." Se smutkem zavrtěla hlavou.

Upila jsem šálku a roztřeseným hlasem se zeptala: „A Tom?"

„Tom si začal užívat života v náruči jiných dívek. Většinou ani nestál o vztahy. Nebo alespoň v době kolem dvaadvaceti. Pak většinou začal hledat i vztah. Nějakou dobu se mu nedařilo najít práci. Byl zoufalý, chtěl být vždycky herec. Zlom přišel až s Válečným koněm a samozřejmě i s Lokim. Ten je pro něj druhá osobnost. Jistě musíš souhlasit."

Seděla jsem mlčky a srdce mi v hrudi bilo jako splašené. Nebyl to ten pocit, co dělá zároveň člověku v břiše motýlky. Byl to pocit, který mě zařezával do židle a donutil mě se třást. Pomalu jsem nemohla ani promluvit. Bylo to nové poznání, které ve mně vyvolalo zmatek a nejistotu. Přikývla jsem. O Tomově druhé stránce jsem věděla v noci své. Ve dne byl úplně jiný než v noci a v posteli... Zrudla jsem při té představě.

Sarah se usmála, jako kdyby věděla své. Znovu jsem upila z hrnečku a snědla poslední sousto koláče. Tomova sestra mi položila dlaň na ruku a na chvíli se do mě zabořily jasně modrošedé oči, které měl i Tom. „Ale, Zoe, slib mi, že Tomovi neřekneš ani jedno, co jsme si tu spolu povídaly. Jsem si jistá, že ti to poví jistě sám. Možná nerad, pokud ho tyhle vzpomínky tíží. Ale protože mu na tobě záleží, udělá to. Věř mi, Zoe. Tom nikdy nebyl tak šťastný jako s tebou."

Váhavě jsem kývla. Z určité části polichocena, z druhé stále nerozhodná. Přála jsem si Sarah věřit, že má pravdu. Možná to opravdu chtělo jen čas.

„Tak," dodala zvesela, „pojďme z tebe udělat princeznu."

***

Sarah to myslela doslova.

Z kavárny mě zatáhla do jednoho salónu, kde se skutečně děly divy. Jakým překvapením pro mě bylo, když jsme byly jediné zákaznice objednané na určitou hodinu. Sarah to měla s Tomem perfektně promyšlené. Pět mladých, ale zkušených žen se ke mně hned nahrnulo a s rozvrhem různých procedur mě nutily, abych se řídila přesně jejich pokyny. Vše začalo důkladnou masáží. Sympatická blondýnka se sportovní postavou a silou jako býk by dokázala vrátit život i do mumie. Cítila jsem se svěží, čistá, voňavá po olejíčcích z levandule, a hlavně odpočatá.

Následovala manikúra a pedikúra od černovlásky a brunetky. Obě byly velké kamarádky, neustále si při práci povídaly a rozesmávaly mě. Všimla jsem si jejich několika tetování s citáty a piercingů v jazyku i u obočí. Byly ale naprosto slušné a pečlivé, takže jsem se jejich divokého vzhledu nebála.

Potom jsem se nechala hýčkat malou baculatou zrzkou, kadeřnicí Kim. Sama se mohla pyšnit nádhernou dlouhou hřívou s lesklými odlesky bronzové a hnědé. Posadila si mě do křesla a dlouho si prohlížela mé mastné a roztřepené konečky.

„Barvila sis někdy vlasy?"

Zavrtěla jsem hlavou a zatajila dech, když přinesla vzorník barev. „Moje máma by asi -"

„Neboj, zlatíčko, to nikdo nepozná," uklidnila mě. Pak se usmála. „Líbí se ti moje vlasy?"

Přikývla jsem.

„Tak to je moje přirozená barva. Je jen oživená určitou směsí přípravku, kterou umím připravit jenom já. Záleží na koncentraci, jak ji namícháš. Právě proto se dívám na tenhle vzorník," mrkla na mě.

Sarah, která seděla na bohatém čalounění mezi květinami a tácem chlebíčků, na mě zamávala. Měly pravdu. Nemohla jsem ze sebe dělat pětiletou holku. A hlavně holku, co se bojí své mámy. Pořád mi sice bylo sedmnáct, ale narozeniny mi klepaly za dveře. A pokud jsem měla mít stejně krásné vlasy jako Kim, byla jsem ochotná to risknout.

Za hodinu a půl na mě mrkala do zrcadla zcela nová osobnost. Byla jsem jak reklama na všechny možné přípravky, kdy dívka prochází kolem muže, svůdně na něj mrká a pohazuje právě zářivými vlasy překypující zdravím. Muž má pak co dělat, aby nenarazil do lampy a nevykroutil si krk. Radostí jsem se rozesmála a pevně Kim objala. Měla pravdu. Zvýraznila mou přirozenou čokoládovou barvu vlasů a celý účes perfektně vyfénovala za pomoci několika hřebenů do zvlněné hřívy. Vážně jsem byla někdo jiný.

Jako poslední následoval make-up od krátkovlasé peroxidové blondýnky Felicity. Soustředěně si prohlížela můj obličej a na dlaň si nanášela různé odstíny make-upu, který by měl ladit s mou kůží. Do dvaceti minut jsem byla hotová. A jen co jsem si v šatně oblékla i nově nakoupené věci a vyšla se celému týmu kouzelnic ukázat, všechny zavýskly překvapením a zalapaly po dechu. Postavily mě před zrcadlo. Byla jsem úplně jiná holka. Poprvé jsem si připadala jako krásná a mladá žena.

Vše jsme stihly perfektně jako hodinky. S holkami jsem si povídala o různých drbech, dokud nepřijela k salónu limuzína. Za tu dobu se začalo stmívat a sluníčko se nám loučilo v podobě červánků. Přehodila jsem si přes sebe bundu, který jsem měla od Amber a naposledy se před děvčaty zatočila.

Výskaly, tleskaly a posílaly mi polibky. Se smíchem jsem se jim uklonila a pohodila vlasy jak v reklamě. Sarah mi pomohla do limuzíny. Všimla jsem si, jak se několik lidí za námi na ulici otočilo, a mezi sebou si šuškali, kdo ta neznámá holka může být. Jsem přítelkyně Toma Hiddlestona, řekla jsem si v duchu a tím si tak uvědomila kouzelnou pravdu. Srdce mi poskočilo v hrudi nervozitou a vzrušením.

Sarah se naklonila do otevřeného okýnka. „Drž se, Zoe, budu ti moc držet palce."

Přikývla jsem a dojatě ji objala. „Asi ti to nikdy nezapomenu." Do okýnka mi strčila kartu od Toma.

„Pečlivě ji schovej a pak mu ji vrať."

„Spolehni se. Děkuju, Sarah, za všechno..."

„Tak už jeď, princezno, tvůj princ už na tebe čeká."

Limuzína se dala do pohybu a moje ruka odumřela od zběsilého mávání. Otáčela jsem se za její postavou a sledovala ji, dokud nebyla jen malá tečka na konci ulice. Pak už jsme zahnuli a já si uvědomila, že ani ne za pár minut vystoupím na červeném koberci mezi ostatní celebrity. Zaklonila jsem hlavu a na chvíli zavřela oči. V duchu jsem se připravila na možné i nemožné trapasy. Mohla bych zakopnout a svalit se třeba na Davida Beckhama. Victorka by mě asi umlátila jehlama do mrtě.

„Dýchej, Zo, dýchej," uklidňovala jsem se.

„Pokud si potřebujete dát panáka, slečno," ozvalo se z pozice řidiče a následně na mě mrkl Bob, „tak je za automatem s vodou lahev i sklenice."

To, že řídí limuzínu (že se dokázal svou mohutností vecpat na tak úzké místo), mě překvapilo ještě víc, než že mi nabízí něco na kuráž. Jo, zrovna panáka jsem asi nutně potřebovala. Bez zaváhání jsem hmátla do přihrádky za zmiňovaným automatem a zajásala, když jsem lahev objevila. Nalila jsem si malé množství do skleničky a vypila ho na ex. Hrdlem se mi rozlila pálivá a děsně hořká chuť, která mě nutila zašklebit se i zakašlat. V tomhle případě jsem to však musela místo odložení zopakovat.

„Raději opatrně," varoval mě a do slov vložil co nejvíc svého tvrdého přízvuku z Barbadosu.

„Jo," dala jsem mu za pravdu a s výrazem po vydatné hořkosti i ohni v krku se rozhlédla. Dostali jsme se do kolony mezi ostatní luxusní auta. Kolem nás byly železné ploty hlídané stovkami policistů. Upištění fanoušci skandovali několik jmen podle toho, kdo zrovna vystupoval.

Zbývalo pár aut. Pevně jsem stiskla kabelku a sáhla na kliku. Přede mnou vystupovala Reese Witherspoon. Málem jsem zapomněla vystoupit a pracovník, mladík v obleku mi pomohl otevřít dveře.

Bob na mě ještě něco zakřičel. „Budu na parkovišti o blok dál. Snad to kdyžtak najdete."

Nechápala jsem, co tím myslí, ale nebyl už čas. Jakmile jsem se v jehlách ocitla na červeném koberci, zakymácela se a troubení kolony mě vytrhlo z transu. Royal Opera House v Londýně byla zářivá budova uprostřed Londýna, v centru celého dění. Barikády kolem fanoušků byly dostačující, ale i tak jsem si všimla, jak moc se všichni utiskují, mávají foťáky a kartičkami pro podpisy. Blesky z fotoaparátů lítaly ze všech stran. Instinktivně jsem si zastínila oči a pacholík vedle mě mě podepřel.

„Jste v pořádku?" usmál se na mě.

„Asi jo," dovolila jsem si zakuňkat a rozhlédla se. Uviděla jsem všechny známé tváře, na které byste si vzpomněli. Stačilo jen k nim dojít a hned byste se mohli dívat do očí samotné Meryl Streep, Colinu Firthovi, Ralphu Fiennesovi nebo Juliet Moore a mnoha dalším. Byla jsem jen krůček od toho, abych se nesesypala nebo neumřela štěstím. Jenže já hledala někoho jiného.

„Omluvte mě," usmála jsem se slabě na pacholíka a zvedla hrdě bradu, když jsem kolem slavných tváří procházela. Vypadala jsem vážně dobře. Měla jsem dobré předpoklady k tomu, abych vypadala stejně jako oni – dokonale a sebevědomě. Muži se za mnou většinou otáčeli, na chvíli se přestali fotit s fanoušky, nebo se zarazili v půlce věty při rozhovoru.

Přála jsem si, abych měla hlavu vysoko jak žirafa. I na vysokých podpatcích jsem nedokázala rozeznat v tom šeru při slabém osvětlení od reflektorů přesné tváře. Ženy byly ve svých šatech výrazné, muži naopak v oblecích jednotvární. Hledala jsem nazrzlé hnědé vlasy a vysokou štíhlou postavu. Při chůzi jsem vrazila do někoho, kdo slabě vyjekl a nebýt jeho rukou, už bych ležela rozpláclá na čele.

„Omlouvám se – jé, Zoe," vyjekl v okamžiku Ben se svým hlubokým hlasem. Jeho přítelkyně se ke mně naklonila, aby mi pomohla na nohy. Zrudla jsem a doufala, že to ostatní kamery nezachytily.

„Díky, to byla moje chyba."

„V pohodě," usmál se Ben a kývl na svou přítelkyni. Poodešli jsme stranou. „Myslel jsem, že tu budeš s Tomem," zatvářil se překvapeně.

„Měla jsem být," odpověděla jsem a znovu vyhlédla, abych se rozhlédla. V hluku jsem toho slyšela velmi málo. Navíc na mě opět začala jít nervozita. „Ale nemůžu ho najít, neviděl jsi ho?"

Zavrtěl hlavou a rozhlédl se jako já. „Měl jsem pár dojmů, ale – počkej." Oddálil si mě od sebe a změřil si mě podezřívavým pohledem. „Zoe, tys nějak zkrásněla."

„Ale no tak," zčervenala jsem a nebýt v blízkosti jeho přítelkyně, už bych ho se smíchem praštila po ruce. „Tom mi půjčil jen svou kreditku."

Ben se tvářil, jako kdyby věděl, že za tím je i něco jiného. Tušil to správně. Až moc správně. „Vy jste spolu spali, že jo?" ztišil hlas, ale já stejně vykulila oči a podívala se kolem sebe, jestli to někdo jiný neslyšel.

„Ne! Teda možná -"

„Heleď, mně to bylo s Chrisem jasný už od začátku," přerušil mě a starostlivě se usmál. Chytil mě za ramena. „Jen buď, prosím, opatrná. Ne, že bych nevěřil Tomovi, ale nevěřím všem okolo. Myslím tisku a tak. Ti dokážou rozdělit kde koho."

Zamračila jsem se a chtěla se ho zeptat, co tím myslí, ale Ben mi ukázal určitým směrem. „Tamhle je Tom!" Podívala jsem se za jeho ukazováčkem a skutečně spatřila v dálce u černého pozadí se zlatými hlavičkami ve tvaru předávacích cen Toma. Právě se chystal dělat rozhovor s jednou blondýnkou.

Kývla jsem na Bena. Veseleji jsem prohlásila: „Jen osud nás může rozdělit."

Pozdravila jsem Benovu přítelkyni a na jehlách se proplétala mezi ostatními herci. Tomova usměvavá tvář byla jak oáza ve vyprahlé poušti. Běžela jsem, jak nejrychleji jsem mohla, neustále kolem sebe křičela omluvná slova, a jen co se dostala na vzdálenost deseti metrů od něj, raději jsem zpomalila. Stál z boku, spíš zády ke mně a kamera spíš proti mně. Reportérka udělovala pokyny kameramanovi a vymotávala šňůry od mikrofonu z nohou. Měla jsem jen pár sekund se někam schovat.

A co nenapadne Zoe Adamsovou? Přeci aby se schovala za plentu a odposlouchávala celý rozhovor tajně a zároveň počkala tak na Toma, dokud neskončí.

„Tome," oslovila ho reportérka. „Ráda tě vidím, jak se máš?"

„Děkuji, také tě rád vidím, Agnes. Dnešek byl skutečně nádherný. Poprvé máme v Londýně sluníčko a trochu tepla."

Skvělý, bavit se o počasí je sice neutrální, ale taky pěkně nudný.

„A jak ses těšil na dnešní večer?"

„Velmi!" odpověděl nadšeně a usmál se. „Myslím tím, že rád opět vidím všechny své staré známé a také se velmi těším, až zjistíme pravého vítěze."

„Máš svůj tip?" zeptala se Agnes.

Tom se zaculil. „Mám, ale neprozradím."

Reportérka se podívala do svých poznámek. „Co vlastně budeš dnes prezentovat?"

„Spolu s Marcem Strongem představíme „vynikající debut", což je vlastně první uveřejněný film od nových tváří, hlavně tedy režisérů, pochopitelně."

Agnes se zatvářila zaujatě, ale i mně bylo přes plentu jasné, jak moc to hraje kvůli divákům. „To je úžasné, budeme se moc těšit."

„Děkuji."

„A co tvé plány do budoucna, Tome?"

Tom se zamyslel. „Myslím, že teď to bude hlavně divadelní hra Coriolanus, na které začínáme pracovat -" Všimla jsem si, jak se usmál a zrůžověly mu uši. I já jsem měla co dělat, abych se při vzpomínce na včerejšek nerozesmála. „- Dále by to mohl být film Crimson Peak, který by měl do kin přijít za rok na podzim, nedávno jsme dokončili životopis Hanka Williamse: I saw the light, snímek High rise se připravuje k vydání a ohledně natáčení mě čeká seriál The Night Manager s Hughem Lauriem a za dlouhou dobu i role v druhém dílu King Konga."

Agnes ho uchváceně pozorovala. Měla co dělat, aby neotevřela pusu dokořán. Zírání jí ale neušlo. „To je úžasné," promluvila do mikrofonu. „Těšíš se na projekty?"

„Samozřejmě," přikývl se smíchem. „Jinak bych je ani nebral. Ale třeba se objeví i mimo jiné nějaká další role, pokud dostanu nabídku. Rozhodně vítám vše."

Reportérka přikývla, zalistovala v poznámkách a zeširoka se usmála. Naklonila se k Tomovi blíž. „A co nějaká dívka? Jsi teď tento týden aktuální celebritou v pořadu Rande s hvězdou, pokud se nemýlím...?"

A s touhle otázkou, jako by se Tom změnil. Schválně jsem vykoukla víc a pozorovala jeho reakci. Úsměv mu zmrzl na tváři a jen přikyvoval.

„... Jaká je dotyčná slečna? Neprobudila v takovém nezadaném fešákovi jako ty nějaké city? Nebo že by naopak? Přišla vůbec dnes s tebou?" proud otázek reportérka vyhrkla hned naráz mě celou zahltil a rozbušil mi srdce, jako kdybych stála místo Toma já.

„Zoe je milá mladá slečna, rozhodně jsme se za týden spřátelili a porozuměli si. Vzájemná tolerance nám zajistila bezchybný příjemný týden. Pozval jsem ji dnes, ale nevím, jestli se ukáže. Každopádně nic neočekávejte, je jen pod mou ochranou, a až týden skončí, vrátí se zpátky ke své rodině a starému způsobu života."

Rána do srdce měla smrtící účinek.

To mi vynechalo pár úderů a nevypadalo, že se hned vzpamatuje.

Kolena se mi roztřásla a vnitřní orgány drtila neznámá ničivá síla. Měla jsem co dělat, abych se na nohou udržela. Zakymácela jsem se a tichý výkřik i první vzlyky, které se mi draly do hrdla, jsem utlumila dlaní.

Nechtěla jsem slyšet, jak rozhovor pokračoval; rozeběhla jsem se co nejrychleji pryč. Vysoké podpatky mi v běhu bránily, takže jsem si je sundala a vláčela s sebou. Vítr mě štípal do očí a popoháněl potoky slz k úniku. Měla jsem možná rozmazaný make-up, ale rozhodně mi na tom nezáleželo.

On mě zradil.

Tom Hiddleston mě nemiloval.

Využil mě.

Sprostě si se mnou zahrával.

Celou dobu mi jen lhal.

Rozvzlykala jsem se ještě více zoufale. Nějaký bezdomovec v postranní uličce stáhl misku s penězi a šklebil se, jako kdyby si ze mě utahoval i on. Jako kdyby věděl, jak moc jsem byla pitomá.

Z kabelky jsem se snažila za běhu vytáhnout mobil. V tu chvíli jsem doběhla na zmiňované parkoviště a vysokého kouřícího černocha stojícího ve stínu pod stromy jsem našla skoro hned. Vběhla jsem mu do náruče, až mě beze slova objal. Plakala jsem tak usedavě, že mě bolely z mého křiku hlasivky.

Pomohl mi na sedačku a bez zbytečných otázek nastartoval. S třesoucíma rukama i hlasem jsem vytočila jedinou osobu, kterou jsem teď nutně potřebovala.

„Prosím?" ozval se hlas Amber a pak jenom rychlé: „Zoe, jsi v pořádku?"

„Ne," zavrtěla jsem hlavou, slzy mi tekly proudem po tváři. „Amber, chci odletět domů ještě dnes. Potřebuji se odsud dostat."

Tak, před námi epilog a já teď očekávám samé nadávky a házení kamenů :D Ještě než po mně začnete házet rajčata a podobné věci (radši než ty kameny), tak zkuste vydržet do epilogu. Jsem si jistá, že to celou chuť spraví :) Děkuji za všechny krásné komentáře! :))

Autor: Carol1122 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rande s hvězdou za sedm dní 10: