OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rande s upírem - 1. kapitola

23.12.2011 (10:00) • GhostOfStories • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 970×

Zmatená. Tak se cítila Michel, když kráčela tajemnou a úzkou chodbou. Netušila kde je a ani jak se sem dostala. Zaslechla dupot dospělé osoby. Blíž a blíž. Na poslední okamžik zaostřila na špičku stříbrného nože a najednou? Vzbudila se. Vzbudila se celá zpocená a opět zmatená!

Byl to jen sen, opakovala si stále Michel, když scházela do jídelny pro snídani.

Byla sobota, to znamenalo den bez školy a učení. Michel ale vůbec nevadilo chodit do školy.

Byla úplně jiná než ostatní dívky v její třídě, ale i ve škole. Měla dobré srdce, byla milá a laskavá, pravdomluvná a svým způsobem i tajemná.

Když došla zpět do svého pokoje, nazula si své oblíbené bačkory a usedla ke stolu, protože musela psát slohovou práci. Tu nejtěžší, kterou kdy psala, která byla na téma nejhorší zážitek v životě. Měla ji odevzdat sice až za měsíc, ale Michel nerada nechávala věci na poslední chvíli. A stejně, jak by mohla dívka, která žije spokojený život s matkou Eveline, otcem Roaldem a bratrem Filipem, napsat slohovou práci zrovna na tohle téma? Michel se se svou rodinou sice stěhovala už dvakrát, ale tady v Phoenixu se jí zatím líbí nejvíce. Našla si přátele. Ti nejlepší byli ovšem Clarissa, Miranda a John. John Sky. John byl opravdu milý kluk a měl ji (naneštěstí Michel) rád pouze jako kamarádku. Ale i když chodil s Lindsay Sparxovou, přátelství jim klapalo pořád.

„Co ten nepořádek?“ zeptala se Eveline a vešla do pokoje.

„Snažím se napsat slohovou práci, ale vůbec se mi to nevede,“ řekla otráveně Michel.

„No, tak to na chvíli odlož, přišel za tebou John,“ a sotva to dořekla, Michel začala uklízet nevydařené pokusy, které poházela po pokoji.

„Ahoj,“ pozdravil John a posadil se na postel vedle Michel.

„Ahoj, ale proč tak smutně?“ zeptala se Michel a čekala na odpověď.

„Jsme kamarádi,“ začal John, „můžeme si říct opravdu všechno?“

„Samozřejmě,“ neváhala s odpovědí Michel a čekala až jí John řekne vše.

„Dobře, no prostě jsem ti chtěl říct, že jsem se rozešel s Lindsay!“

„Ale, ale jak to ?“ Michel vychrlila tuto otázku na Johna a i ten byl trochu překvapen. Nevěděla, co mu má říct. Svým způsobem byla i ráda, ale John byl s Lindsay šťastný a Michel byla šťastná, když byl i on, což tedy znamenalo, že má rád Lindsay.

„Řekla mi, že pokud se s tebou budu dál setkávat, bude prostě konec, ale já nemohl dopustit, abychom jsme se už nesetkávali,“ řekl John a nakonec dodal: „Jako kamarádi.“

Michel byla překvapena z toho, jak moc zdůraznil jako kamarádi, ale nemohla ho přeci nutit do vztahu. V hlavě se jí promítaly otázky, věty a další možnosti. Co mu má říct? Michel si nevěděla rady.

„Nechtěl bys jít na chvíli do parku?“ zeptala se nakonec Michel a s nervozitou, ke které vlastně neměla ani důvod.

„Vlastně jsem ti taky chtěl navrhnout, abychom někam vypadli.“

Když scházeli ze schodů do předsíně, nezapomněl je zastavit Figo, malý roztomilý pejsek, který patří Filipovi a Michel.

„Nevadilo by ti, kdybychom ho vzali sebou?“ zeptala se Michel Johna.

„Určitě ne, alespoň bude větší legrace,“ řekl John a všichni tři vyrazili do parku. Bylo odpoledne a park byl prázdný. Voněl po podzimním dešti, který se z nebe spustil včera o půlnoci. Ptáci jim létali nad hlavami a Michel se najednou vše zdálo být takové hezčí.

„Neposadíme se tady na lavičku?“ zeptal se tázavě John a Michel si sedla vedle něj. Pustila Figa z vodítka, aby se trochu proběhl.

„Víš, dlouho jsem o nás přemýšlel a napadlo mě, jestli bys se mnou nešla zítra do kina?“ zeptal se John, ale v jeho hlase byla slyšet nervozita. Hlas se mu chvěl, ale Michel to přišlo opravdu romantické.

„Moc ráda a kde se sejdem?“ odpověděla Michel.

John řekl: „Tak já se pro tebe stavím okolo půl páté, vyhovuje ti to?“

„Určitě, ale teď už budu muset jít, Figo začíná vyvádět,“ řekla Michel s úšklebkem ve tváři a písknutím přivolala Figa.

„Nechceš doprovodit domů?“ zeptal se John a v očích mu bylo vidět, že by vážně byl moc rád, kdyby Michel chtěla.

„To bude moc fajn,“ řekla s lehkostí Michel, protože na tuhle chvíli čekala snad celý život.

Cesta uplynula rychle a když byli před Micheliným domem přátelsky se rozloučili. Oba si přáli vidět myšlenky toho druhého. Michel vešla do domu a zamířila do kuchyně, kde nasypala Figymu misku granulí.

Celé odpoledne uteklo tak rychle. Když se Michel podívala na hodinky bylo už sedm večer.

„Co je dnes k večeři?“ zeptala se otce, který i s matkou a bratrem koukali v obývacím pokoji na televizi.

„Udělal jsem pizzu, tak si ukroj,“ řekl Filip a dál věnoval pozornost detektivnímu seriálu, který běžel v televizi.

„Dobře, dnes si půjdu lehnout dřív, tak dobrou noc!“ řekla Michel a odešla ukrojit si kousek své oblíbené pizzy.

„Dobrou!“ křikli všichni jednohlasně.

Michel si ukrojila rovnou dva kousky a odnesla si je do pokoje. Pustila si televizi a lehla si do postele. Za chvíli uslyšela štěkot na chodbě, věděla, že to je Figy a tak mu otevřela a oba si lehly do Micheliné postele. Michel vypla televizi a přála si, aby se zítřek vyvedl, tak jako dnešek.

Také doufala, aby se jí nezdál ten sen, co se jí zdál dnes v noci.

Autor: GhostOfStories, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rande s upírem - 1. kapitola: