OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Revollution 12.díl THE END

21.10.2009 (17:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1115×

„Oise, co jsi viděla?“ zeptala se Shelke. „Příjde konečně někdo?“
„Ano, příjdou, ale až bude po Petovi...“
„To je dobře!“
„Ne! Není!“
„Proč?“
„Aby ho Kitty mohla zničit, bude muset umřít!“

„Ne!“ pípla tiše Shelke. „Některé věci, které vidíš se nestanou!“
„Všechny se mají stát, ale většinou je narušite nebo překazíte...“
„Můžeme překazit i toto!“

„Nedokážete to Shelke. Je to Kitty...“

„Tys je zabil!“ vykřikla znovu Kitty.

„Hněv tě dožene ke zkáze!“

Kitty se s ním nechtěla dál dohadovat, ale začala přemýšlet, jak se ho zbavit.

Musí mu vyškubat ty zatracený dráty, které nahrazují jeho životní funkce. Musí se k nim dostat a vypojit je a jeho zničit.

Soustředila se jen na ty káblíky, které jím vedly a škubla rukou. Nic.

„No jasný!“ pomyslela si ironicky. „Určitě by to bylo tak snadné!!“

Hlídal si, aby se k němu dostala, dokonce dával pozor i na všechny ostatní. Věděl jak ho můžou dostat. Z dálky se k němu nedostane i kdyby chtěla sebevíc.

„Pozor!“ ozvala se za ní Marie a kolem Kitty se vytvořil štít. Prudce se otočila a viděla ještě jak se ledové ostří roztříštilo o nafialovělou barikádu.

Čekal, že na něj vyjede něco ve smyslu, že je zbabělec, když na ni útočí ze zadu, ale ona jen šokovaně stála a s polootevřenými ústy sledovala místo, kde ještě před chvílí byly ledové čepele.

„Mám to...“ zašeptala tiše, tak, že to ztěží slyšela sama.
„Miku!“ křikla a on jen kývnul a vyslal plameny k Petemu a ona se rozběhla k Shelke.

Stoupla si vedle ní, těžce oddechovala a dlaněmi se opřela o kolena. Pozorovala každý Peteho pohyb, Pokaždé věděl přesně co dělá. Žádná chybička.

„Vím jak se ho zbavit...“
Trojici stojící vedle ní se zatajil dech.

„Bude to riskantní, ale musí to vyjít! Určitě se to povede!“

„Kitty...“ začala Marie, ale ona ji nenechala mluvit.

„Shelke, musíš mě s ním zavřít do jednoho silovýho pole!“
„Cože? Proč?!“

„Bude tam mít omezený prostor! Bude dezorientovaný! Musíš ho držet, já se dostanu k němu a přeškubnu ty zatracený kábly!“

„To nejde!“
„Proč ne?“

„Protože tam nebudu držet jen jeho! Budeš tam s ním! Budeš stejně dezorientovaná a stejně ohrožená!“

„Shelke!“
„Ne! Kitty! Ty umřeš! Umře on, umřeš ty a až potom příjde pomoc! Ne! Nezvařu tě tam s ním! Když počkáme...“

„Když počkáme? Co když to Oise viděla i s tím čekáním! Díky čekání nemusím umřít jen já! Slyšíš mě? Prostě mě tam s ním zavřeš! Neumřu, protože teď vím co se stane! Neumřu, protože se od něj nenechám zabít! Nenechám se zabít! Slyšíš mě?! Takže mi teď hned přestaň odmlouvat a udělej kolem mě a něj to pole!“

Shelke mlčela, cítila jak se jí do očí řítí příval slz, ale ovládla se a jen kývnula.

„Fajn! Jdu na to!“ Kitty se rozběhla zase zpátky k Petemu, který dával zabrat jak Mikovi, tak Susy, kteří už byli unavení.

Únavu nepozorovala jen na všech kolem, ale i na sobě.

Dostala se na několik metrů od Peteho. Chvíli si myslela, že se jí to zdá, ale pak zřetelně uviděla fialové pole, které se změnšovalo a nutilo je oba jít blíž k sobě, i když se Pete vzpíral.

„Shelke! Co to děláš?!“ Nick na ni volal a zničil posledního robota, který ho ohrožoval.

Shelke na něj jen smutně koukla a dál pevně držela silové pole.

„Odsoudili tě tímto k záhubě...“ pronesl jedovatě.

„Aby ses nezahubil ty!“

Chvíli se uráželi, ale pak Pete na Kitty zaútočil a ona se obratně bránila.

„Už tu není žádný!“ radoval se Mike.

„Přijdou další!“ pokazil mu radost Alen.

„Ne!“ zaúpěl.

„Sice jich přišlo hodně, ale stále je jich dost.“

„Možná, že na mě budeš útočit, ale nikdy se ti to nepovede! Je na čase to ukončit!“ Kitty cítila strašnou únavu. Dokonce se jí chvílemi motala hlava, ale na tuhle chvíli čekala tak dlouho.

Sebrala poslední částečky síly, které v ní zůstaly a zamířila si to přímo k Petovi.

Každý ledový nůž, každý rampouch končil mimo ni v silově zdi.

„Říkala jsem ti, že se ke mně nedostaneš!“

Stála od něj pár kroků.

„Nedostaneš mě! Bylo by to pro tebe moc snadné!“
„Třeba to má být snadné! Po všech těch letech utrpení by něco bylo snadné.“
Pete se začal obalovat ledovou vrstvou, ale bylo příliš pozdě, aby ji stihl vystužit.

Kittina ruka s hvězdicí byla rychlejší. Přejela jejím hrotem celé jeho vedení a všechny dráty, ke kterým se dostala, dokud hvězdice neproťala kůži, ze které nezačala vytékat krev.

Ozval se praskavý zvuk, naznačující zkratování a vzduch kolem proťal bolestivý výkřik.

„Je konec!“ Kitty se podívala na jeho ležící tělo, zmítající se v bolesti. „Je úplný konec...“ zašeptala znovu a svěsila ruce podél jejího těla. Nejradši by si přímo tady lehla a spala, ale nemohla.

„Je po všem?“ zašeptala vyděšená Shelke, která stále křečovitě svírala ruce natažené před sebe a držela pole.

Kitty jí chtěla přikývnout, ale za ní se ozval znovu praskavý zvuk. Prudce se otočila a uviděla malý záblesk, který přeskočil z jednoho modrého drátu na červený.

Potom už slyšela Nickův hlas.

„Vybouchne! Shelke! Okamžitě zruš to pole!“ Ale příliš pozdě si její unavený mozek přebral co se po ní chce a když polorobot vybuchnul bylo kolem něj a Kitty stále silové pole.

Kdyby tam pole nebylo výbuch by se rozprostřel a nikomu by ve vyšší míře neublížil, ale takhle se jeho síla soustředila na malé pole a Kitty zůstala na zemi.
„Kitty!“ Všichni se k ní rozběhli a Shelke vyděšeně zrušila pole.

Kittyino tělo leželo bezvládně na zemi bez známek života. Měla na sobě spoustu oděrek a i větší rány, ze kterých tekla krev.

„Kitty! Kitty!“ Všichni se nahrnuli k ní a děti začaly plakat.

Nick jí rychle měřil puls, ale nemohl ho nahmatat.

„Kitty!“ Jejich zoufalé nářky se ozývaly odevšad.

„Prosím...“

Nick se na ni taky díval se slzama v očích.

„Nemůže být...“

„To nejde...“

„Je to moje vina!“ spustila hystericky Shelke.

Potom už všichni jen naříkali. Lesem se rozhléhala jejich bolest nad velkou ztrátou a pouze trojčata si mezi sebou něco tiše šťebetali.

„My... měli bysme nápad...“ řekl tiše Sam.

„Jaký?“
„Mohli bysme... možná...“ začal Alex.

„Vymáčkni se!“ zavrčel Mike.

„No prostě umíme jen tak nechat vyrůst strom a něm ovoce! Tak bysme možná mohli...“
„Vrátit lidi k životu?“ vyhrkla Shelke.

„Ne to ne! Dát jí životní sílu... energii...“

Všichni se po sobě podívali.

„Ať to zkusí... nemáme jinou možnost...“ zašeptala Shelke.

„Ale... vždy když chceme něco vytvořit, tak nám to vezmě příliš energie... Mohlo by nás to zabít. Potřebujeme vaši pomoc.“

Nikdo ani nevteřinu neváhal.

„Sedněte si kolem ní nebo čupněte do kruhu...“ Všichni tak udělali a trojčata se rozmístili mezi ně.

Chytili se za ruce a pozavírali oči.

Za chvíli všichni ucítili jak jim ubývá energie. Jen tam mlčky soustředěně seděli.

„Můžete...“ zašeptal Sam.

Všichni v naději pohlédli na Kitty, ale ta se nehýbala.

„My se snažili...“ zašeptal Alex.

„To je dobré. Snažili jste se...“ zašeptal zklamaně Nick.

„Měli bysme...“
V tom se Kitty prudce nadechla a začala kašlat.

„Kitty!“ Nick se k ní rychle sklonil a zvedl ji hlavu na svůj klín.

Odpovědí jim bylo jen zamručení.

„Jak ti je?“
„Už je po něm?“ zašeptala.

Okolí propuklo ve veselý jásot.

„Přežila!“
„Myslím, že to je mi odpovědí...“ stále šeptala a konečně otevřela oči.

„Jsi zpátky!“ vyhrkl Nick a v návalu radosti ji políbil.

„Odkud mám být zpátky?“
„Tam jsou!“ ozval se Jackův známý hlas.

„Jak ti je?“ zeptal se znovu Nick.

„Chci spát... já chci... já chci...“ Ani to nedošeptala a usnula. Konečně, poprvé, usnula bezstarostným spánkem s pocitem bezpečí.



Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Revollution 12.díl THE END: