OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Revollution 2: 20.díl THE END

27.01.2010 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 847×

„Ty mrcho!“

Kitty to pekelně bolelo, ale ve tváři měla vítězný úšklebek, kterým ho naštvala ještě víc.

Down upustil na zem papíry, na kterých místo podpisů bylo napsáno: „Táhni do pekla!“

„S tvojí dcerou to bude krátký proces!“ Down ještě stále svíral v dlani prameny jejích vlasů a čímdál víc za ně tahal.

„Ne, nebude!“

„Jak si tím můžeš být tak jistá?! Co?!“ zeptal se téměř ulisně, ale zlost z něho čišela každým coulem.

„Jednoduše. Nick ji zachrání!“

„Ale kdo zachrání tebe? Mrcho!“
„Já sama!“

Kitty ho kopla a tím se vymanila z jeho sevření. Dvěma rychlými švihy rukou vyřadila dva roboty z provozu.

„Dobře víš, že mi nic nemůžeš udělat! Mám jistou diplomatickou imunitu!“
„Ale tu já mám přece taky! A nijak jsi na to ohledy nebral!“
„Mě uvěří každý, ale kdo tobě?“
„Daleko víc lidí než si dokážeš představit!“

„Nemůžeš mi nic udělat!“

„Omyl. Já můžu!“

„Ne!“ Down z pod saka vytáhnul paralytickou zbraň, která patřila k výmyslům jejích rodičů.
„Tohle na mě nezkoušej!“ dřív ten starý páprda stihnul reagovat zbraň ležela na zemi u okna.

„Ale ano!“
„A to se o tobě říká, že nerada používáš své schopnosti!“
„Je to pravda, ale tentokrát udělám vyjímku!“

Kitty znovu prudce švihla rukou čímž Downa přišpendlila ke zdi u okna.

„A co kdybych si teď hrála já?!“ Kitty šla čímdál blíž k němu a ruku měla nataženou před sebou a téměř se vyžívala v tom, že on se nemohl hýbat. „Takhle nějak jsem si přišla já, když jsi mi začal obléhat město. Bezmocná a zoufalá... Aspoň to teď cítíš!“ chvíli se jí zdálo jako by ji ovládla zloba nebo nepopsatelný pocit pomsty, něco co se ji snažilo pohltit. „Jak se ti to líbí? Já ti teď můžu udělat ze života peklo!“ natažené prstty začala krčit a čímdál víc se blížila k utvoření pěsti tím hůř se Downovi dýchalo.

„Vidíš co já umím? Můžu tě zardousit jedním pohybem ruky! Nebo taky můžu zastavit tvé srdce. Stačí mi jeden pohyb ruky...“ jako by to ani nebyla Kitty, jako kdyby nad ní zvítězila její temná půlka, která teď očima civěla do místa, kde by se mělo nacházet Downovo srdce, které teď zběsile bušilo na poplach.

„Kitty!“ za ní se ozval Nick a jako by ji probudil z tranzu, který právě prožívala. Otočila se a nechala Downa dopadnout na podlahu. Nick tam stál a svíral v náručí unavenou Jenny. Její holčičku, která byla v pořádku.

„Mami!“ tmavovláska se k ní rozběhla a obejmula ji. „Už nikdy tohle neudělám! Už nikdy... nikdy... Tolik jsem se bála a chtěla jsem pomoct.“

„Já vím... Já vím... Udělala bych to samé být na tvém místě.“ obě dvě se držely pevně u sebe a Kitty zapomněla na Downa ležícího na podlaze, ale to byla chyba, protože hned vedle něj ležela zbraň, kterou mu odhodila z ruky.

Neváhal a chopil se jí. Neomylně na ty dvě zamířil a Kitty se vzpamatovala s Nickovým varovným vykřikem.

Nemyslela.

Neplánovala.

Nevěděla co dělá.

Švihla proti němu rukou, aby ho odhodila, ale trefila s ní okno, kterým proletěl ven. Všichni tři stáli a dívali se na tu díru.

„To nemohl přežít...“ zašeptal Nick.

„Já vím...“ byla snad ještě tišší Kitty a Jenny svoji hlavu bořila do Kittiného náručí. Během chvilky u nich stála Shelke s Mikem a Oise.

„Kde je Down?“ zeptala se Shelke, ale odpovědí ji byla Oisina ruka mířící k oknu.

„Jak to víš?“ zeptal se šokovaně Mike.

„Viděla jsem to...“ zašeptala.

„Kitty, nesměla jsi ho zabít...“
„Nebylo to úmyslné. Bylo to v sebeobraně! Vůbec jsem nemyslela na to co dělám!“ bránila se. „A co město?“
„Je zbaveno robotů!“ hlásil aktivně a usměvavě Mike.

O pár dnů později se lidé znovu uchýlili k uklidu a opravování města. Znovu to bylo potřeba. Zase se všechno zapisovalo do kronik a znovu byli naši přátelé za hrdiny. Oni byli ti odvážní, kteří svojí sílou zahnali roboty a bojovali za své město, aby je neovládla uměla inteligence.

Bojovali za lidský svět a jejich práva. Tentokrát nad nimi zvítězili, ale tyto boje nikdy neskončí. Navždy budou pokračovat. Vždy se najde někdo, kdo bude roboty vytvářet znovu a znovu.

Jednou takto dopadne i náš svět. Tuto povídku jsem napsala proto, že můj osobní názor je, že jednou nás opravdu bude chtít nahradit android.

Ano, myslím si to. Asi nebudeme mít schopnosti jako Shelke nebo Oise, ale jednou svedem válku s roboty o naše práva, ale nebude v té době už pozdě? Najde se v našich řadách Kitty nebo Nick, kteří by nás zachránili? Asi hloupá otázka. Možná bych už opravdu měla tento příběh ukončit.

Ale určitě se ptáte co vlastně bylo dál s Kitty a s Nickem.

Jak to většinou končí v pohádkách: žili spolu šťastně a dokud nezemřeli, tak tam žijí dodnes. I toto je možné, ale přece život s Kitty nemůže být procházka růžovou zahradou.

Prostě dál žili dál své životy a střety s roboty se dál nevyhnuli, ale tentokrát už byli jako rodina a Jenny nemohla ani popsat svoji radost, když se dozvěděla, že jejím opravdovým otcem je Nick.

Poděkování a poslední slova: Tato povídka byl můj úplně první příběh, který jsem kdy vymyslela a sepsala. Dřívě jsem psala jen samé fan fiction, ale to nebylo ono, tohle bylo jiné.

Kitty, Nick, Shelke, Oise, Mike a všichni ti ostatní se mnou byli přes rok a já se s nimi teď těžce loučím, ale už je na čase jít dál.

Doufám, že i vy jste si je zamilovali stejně jako já a aspoň trochu se vám líbil jejich osud. Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem napsala první odstavec první série a byla jsem z toho tak moc nadšená a v duchu jsem si říkala: „Páni, já stvořila svůj vlastní svět!“ a potom jsem se do toho ponořila a vyšlo z z toho todle. Ale velké díky patří i vám. Bez vás by nebyla druhá série, bez vás bych se na to vykašlala po prvních třech-čtyřech dílech.

Děkuji za Vaši podporu a komentáře, ať už byly kladné nebo záporné. Děkuji Lonely rebel.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Revollution 2: 20.díl THE END: