OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Revollution 5.díl

24.09.2009 (16:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1130×

„Řekni mi to!“

„Není co!“
„Takže nadpřirozené schopnosti opravdu existují?“
„Existují samo-myslící plechovky... tak proč si myslíš, že něco není reálný?!“

„Takže ano?“
„Ne!“ zpražila ho přísným pohledem.

„Takže ne?“

Její výraz pookřál.

„Ne, nedá se tomu říkat nadpřirozené schopnosti! Tyto „schopnosti“ mají lidé, kteří byli při jedné malé nehodě ozářeni a změnila se jim buněčná struktura. Projevuje se to jen u dětí... u dospělých se ozáření projevilo ojediněle až nulově.“

„A co ty?“

„Nechci o tom mluvit!“
„Takže schopnosti nemáš?“
„Nejsou to schopnosti! Je to jen nehoda! Jasný?!“

„Máš je!"

„Sakra!“ Kitty začala litovat, že vůbec něco načínala.
„Kityyyyy!“ ozvalo se zavýsknutí a blížilo se k nim sedum dětí.

„Máš jít za tetou Lucy!“ brebentili jeden přes druhého.

„Dobře, půjdu... Ale vy do úkrytu!“
„Ne. Konečně sme venku...“ smlouvali.

„Dobře, ale musíte poprosit Nicka, aby na vás dal pozor!“ spiklenecky na děti mrkla a ony se vrhly k němu.

„Co mi zbývá!“ povzdechl si naoko zdrceně Nick.

„Díky... Představím ti je!“ nabídla se Kitty a začala: „Toto je Shelke, je z dětí nejstarší!“ drobná blondýnka na něj zamávala a usadila se vedle jeho nohou do měkké trávy. „Ti tři co se stále drží u sebe jsou trojčata. Nenamáhej se je rozeznat, zatím se ti to nepovede, ale jmenují se Sam, Alex a Jim. Ta zrzka je Susy a kluk vedle ní Mike. A poslední a nejmladší je Oise, ale tu už znáš...“

„Fajn... vypadají zlatě. To pude...“
„Nezlobte, hned budu zpátky!“ usmála se Kitty a rozběhla se k úkrytu.

Všichni mlčeli. Nikdo netušil co říct a děti nechtěli dělat zbytečný rámus.

„Proč nepustili Kitty, aby šla s nimi?“ prolomil mlčení Nick.
Děti se po sobě významně podívali.

„Nevím, jestli ti to můžu říct, ale když ses zeptal...“ Shelke se nadechla. „První, kdo odnesl invazi robotů byla Kittina rodina. Měli velké sídlo za městem. Její rodiče byli vědci a pokusili se zastavit roboty, ale nezabralo to. Kitty utekla, už odmalička byla odkázaná sama na sebe, protože její rodiče na ni neměli čas. Potloukala se v nejhorších čtvrtích a stýkala se spoustou lidí, které společnost mezi sebe nikdy nevzala. Nechci říct, že by byla nějaký rebel, ale pomáhala, kde se dalo a nikdy nikoho neodsuzovala. A taky sem nechtěla říct, že by ji rodiče neměli rádi, zahrnovali ji láskou, ale nepřežili to... Ona se nesložila, ale varovala město a pomohla lidem odejít do lesa a odhalila nám kryt jejích rodičů, kde trávívala spoustu času. Všichni lidé dělali co jí na očích viděli jen, proto, že kryt byl vlastně její a lidé jí byli vděční za záchranu, ale teď od té doby co se částečného velení chopil Jack je omezovaná jak jen to jde a to jen, proto, že projevila vlastní názor při používání...“

„Navíc se do ní Jack zamiloval!“ rýpnul si Mike a Shelke se Susy mu z každé strany uštědřili pohlavek.

„To je celkem jedno... hlavně pokoj máme plný spisů, protože...“ Shelke rychle zmlkla. Kitty se vracela a nesla jablka.
„Prťata, tohle vám Lucy nechala...“ usmála se a každému, včetně Nicka, do ruky jedno jablko strčila.

Děcka se netrpělivě a hladově zakousla do ovoce a kmitali očima z Kitty na Nicka.

„Co je?“ zeptala se Kitty, když viděla jejich pohledy.

„Trojčata... naučila se něco nového...“ pípla Shelke, ale stále zavrtávala pohledem Nicka.

„Ví to...“ prohodila jen tak mimochodem Kitty.

„Co vím?“ podivil se Nick.

„Ty jsi mu řekla o našich silách?“z ašeptala Susy.

„Ano... vlastně to věděl. Zeptal se mě na to on!“
„Takže on teď ví co umíme?“
„Ne! Neřekla jsem mu co umíte.“
Dětem spokojeně zajiskřilo v očích.

„Tak co? Same, Alexi, Jime?“
„Skoro nic to není...“ začali šeptat chlapci jeden přes druhého.

„Šup! Ukažte to...“

Chlapci si sedli do kroužku, chytili se za ruce a zavřeli oči. Chvíli se nic nedělo, ale pak přímo před nimi vyrostl malý stromek a na jeho jediné větvi se zhoupnulo jablko.

Nick nevěřil svým očím.

„To je skvělý!“ vydechla Kitty.

„Jak to udělali?“ zeptal se Nick.
„Ti tři společně dokáží cokoli...“ zašeptala Oise.

„Tak to mě zajímá, co dokáží ostatní!“ vypadlo z Nicka.
„Tak já ti to ukážu!!“ Mike rychle vyskočil na nohy a i přes varování všech v okolí ať to nedělá, tak před sebe natáhnul ruku a zeschlý keř před ním začal prudce hořet.

„Miku!“ vykřikla Kitty, ale to už u něj stála malá Susy a oheň uhasila voda.

„Chceš, aby nás našli?!“ vykřikla Shelke a stála na nohou.

„Ne! Nechci, ale taky chci zkoušet svoje schopnosti jako vy!“ vyhrknul a se Shelke se na sebe zlověstně dívali.
„Mohli by nás kvůli tobě najít!“

„Najednou za to můžu já! Co?“
„Já tě...“ Shelke zaskřípala zubama.

„Ty mě? Já tebe!“ Mike se k ní vrhnul, ale dřív než se k ní dostal tak skončil na zemi.

„Neumíš si to vyřídit ručně?!“ křičel na ni.

Nick nechápal co se stalo. Shelke neudělala žádný pohyb. Žádný švih rukou, soustředění očí nic. Až když se líp díval zjistil, že ji obaluje lehce nafialovělý štít nebo silové pole.

„Musíš umět krotit svůj vztek!“
„To nemusím!“ proti štítu vyletělo několik plamenů, ale dívka tam stále jen klidně stála.

„To stačí! Dost!“ zakřičela naštvaně Kitty a trhla s Mikem, jako by ho chtěla probudit z transu.
„Nechte toho! Předvádíte se! A teď všichni do krytu! Hned!“

„Vidíš za co můžeš!“ šeptnula Susy, ale rozběhla se za ostatními dětmi k poklopu. Kitty do náruče vzala Oise a s Nickem šli za nimi.

„Mohla jsi je zastavit. Mohla jsi zastavit Mika. Jedním mávnutím ruky...“ šeptala jí rozrušeně do ucha Oise.

„Ne! Víš, že to bych nikdy neudělala...“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Revollution 5.díl: