OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Revollution

09.09.2009 (16:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1380×

Pozorovala ho z koruny stromů už delší chvíli. Šel jistě, každým krokem se přibližoval. Jde tam, rozhodně, co když patří k nim? Nemohla dovolit, aby přišel až k úkrytu.

Prudkým skokem ho povalila na lesní cestu a získala převahovou výhodu.

„Sakra, co seš k čertu zač?!“ rozkřiknul se a snažil se ze sebe shodit bytost v dlouhém plášti, pevně ho přidržujícího u země.

„Kdo jsi? A co chceš?“

„Já se ptal první!“

„Myslím, že nejsi v pozici, kdy mi můžeš rozkazovat.“

Znovu sebou mrštil, ale jedním prudkým pohybem měl u krku ostrý hrot hvězdice. Osoba v plášti se napřímila.

„Takže kdo jsi?“ Prudký poryv větru jí svál kapuci. Udiveně jí pohlédl do tváře, kterou lemovaly dlouhé černé vlasy.

„Jseš malá holka!“ vydechl.

„Nejsem malá holka! Kdo jsi?! A co tu chceš!“ výhružně přitlačila hvězdici blíž ke kůži na jeho krku. „Jsem Nick!“

„Mě nezajímá, jak se jmenuješ!“

„A co chceš vědět?!“

„Odkud jsi, odkud jsi přišel!“

„Nemusím ti říkat svůj životopis!“

„Já tě varuju!“

„Nevypadáš, že bys mě mohla zabít!“ pobaveně se usmál a v modrých očích mu blýskala světýlka údajného vítězství. Hbitým pohybem mu nařízla kůži na krku, ale dávala pozor, aby nenarušila tepnu. Byl cenným zdrojem informací. „Vážně nedokážu zabít?“.

„Ok... přešel jsem hranice!“

„Jak?“

„Jednoduše!“

„Hranice jsou chráněny silovými poli a hlídkují tam roboti... Už dlouho se sem nikdo nedostal přes hranice, tak proč ty takovej zelenáč?“ Čímdál víc mu nevěřila.

„Neurážej mě laskavě! Chtěl jsem utéct našim a nejlepší byla tato země...“

„Proč?“

„Protože o ní nic nevíme. U nás v Rovenlandu této zemi říkáme Mrtvá!“ vyděšeně na něj pohlédla. „Dostal jsem se sem, když jeden z těch robotů aktualizoval silové pole. Byl jsem kousek od toho místa a na nic jsem nečekal.“

„Takže nikdo nemá s naší zemí spojení? Nikdo neví co se tu děje?“

„Ne! Už mi věříš?“

„Nepodal jsi mi žádný důkaz...“ Prudce ji ze sebe shodil. Chtěla se rozkřiknout, ale zacpal ji pusu. „Ticho!“ šeptl. Až teď si všimla dvou přicházejících robotů.

„Ni-kdo-zde-ne-ni-pla-ny-pop-lach-asi-les-ní-zví-ře!“ roboti stejně trhavě, jako přišli, tak i odkráčeli.

„Už mi věříš?“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Revollution: