OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Říkají, že nejsme lidi 12. kapitola

27.05.2013 (09:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 552×

Nasedla jsem na něco. Jo, je to motorka, já vím, ale ani za boha nevím, jak se na tom jezdí, ksakru.

„Neboj. Nastavím ti to, že to půjde samo," došel ke mně Ben. Ze dveří se ozval hluk. „Tak nenastavím." Skočila jsem na motorku a nasadila si hlemu. Před očima jsem uviděla miniaturní tabulku. Začalo mi blikat před očima červený světlo. „Na motorce je tlačítko! Z boku! Nalevo! Klikněte!" zakřičel odněkud Ben. Rychle jsem tam dala ruku a nahmatala tlačítko. Hned vedle je další. 

„Jsou tu dvě!" zařvala jsem před sebe. Rozhlédla se a zjistila, že všichni jsou už na strojích.

„Klikněte na oba!" Rychle jsem je po jednom zmáčkla. První se ozval motor. Poskočila jsem. Uslyšela jsem ránu. Červená se změnila na zelenou a pak vymizela. Tabulka se zvětšila a poslala mi do rohu Benovu miniaturu. 

„Je tu kamera. Takhle na sebe uvidíme," řekl klidným tónem. Zvuk se ozval přímo u mého ucha. Po chvíli se objěvila i Amanda.

„Jak se tohle, ksakru, ovládá?" ozvala se. Pak vyjel i Andy.

„Hustý!" Dívala jsem se, jak se rozhlíží. Dveře se prudce otevřely. Všichni stáli předkem k výjezdu. Teda i bokem, ale já jediná stála zády. Začaly se mi potit ruce.

„V klidu, děti," ozval se Ambřin hlas.

„Nepřítel," zašeptala jsem. 

„Nemusíš šeptat," odpověděl mi Ben. Tabulka se rozestoupila do krajů. Kmitala jsem očima. „Teď vám v klidu, dobře, pohnu si, řeknu, jak se s tímhle zachází."

„Vím, Stacey, že jsi měla vidinu, ale to nic neznamená. Pomůžeme vám," mluvila klidným hlasem, takže jsem měla problém ji zaslechnout v řevu motoru. Dotkla se mě na zádech. Cukla jsem.

„Dělej!" křičela jsem na Bena. Doufám, že to nepochopili špatně.

„Jo, jo. Jsem na tomhle poprvé." Všimla jsem si, že jeho tvář jasně dává najevo, že něco hledá. „Mám to. Přímo před váma je volant, teda alespoň to..."

„Pohni, sakra!" zařvala jsem. 

„Stisknete tlačítko pod tím." Začala jsem šátrat pod tím.

„Stacey, nedělej to," její ruka jela k té mé. „Ema ti za to nestojí," obrátila jsem k ní hlavu.

„Odstrč ji, než to zmáčkneš. Teda pokud něchceš mít na jízdu jednu ruku navíc," řekl klidně Ben. „Odpočítám to. Na tři," přikývla jsem. 

„Jedna..."

„Stacey, víš, že tě mám ráda," Amber se mě snažila přesvědčit, vím to. 

„Dva..." Podívala jsem se na Amandu a Andyho v mé helmě. „Tři," prudkým pohybem jsem odkopla Amber. S řinčením dopadla na zem. Rychle jsem stiskla tlačítko. Před helmou mi zase zapípalo červené světlo. Stiskla jsem nohy ke stroji. Pak kolem mě projela průhledná kopule. 

„Je to nastavený na autopilota. Jedem!" křikl Ben a stroj se sám rozjel. Otočil se úplně sám. Nezbývalo mi než se držet. Motorka se svištěním přejela kolem strážců a zamířila ven. S naprostým leknutím jsem sledovala, jak se sama řítí nocí. Byla jsem na pokraji zhroucení. Proč jsem utekla? Proč věřím tomu snu? Proč Amber zmiňovala Emu? Sakra. Spoustu otázek, a na žádnou nedostávám odpověď. Supeeer. Našpulila jsem rty. Pak se ozvalo zapraskání. Podívala jsem se do všech kamerek. Andy. Naprosto si užíval jízdu, jako by mu vůbec nedocházelo, co se tu děje. Amanda. Snaží se uklidnit dýcháním. Nádech, výdech. Opakuji s ní. Pak se zaměřím na Bena. Kouká do kamer, takže mu vidím do obličeje. Nevím, nedokážu přesně určit, na koho směřuje jeho pohled, ale mám pocit, že na mě. Jeho pohled klesá a pak se zvedá. Promlouvá.

„Myslím, že ti nebudou věřit. Chci ti říct, že já ti věřím. Ve všem..." Rychle se podívám na Amandu a Andyho. Oba pokračují ve svých činnostech. Super. Co to je?

„Oni... oni to neslyší?" dívám se přímo na Bena.

„Ne. Dá se to nastavit," jeho kamenný výraz mě zaráží.

„Potřebujeme se dostat do toho tunelu. Byla tam tajná chodba nebo něco na ten způsob." Zachmuří se.

„Kam vedla?" Zamyslím se.

„Do nějakého zařízení." Zvedá na mě zrak.

„Viděla jsi Emu!?"

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Říkají, že nejsme lidi 12. kapitola: