OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Romeo a Julie ??? - 15. kapitola

18.02.2010 (18:00) • uuuzaaa • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1504×

Běžela jsem, ani nevěděla kam. Nakonec jsem proběhla zadním východem na plácek, kde mohli studenti pobývat po dobu odpoledního vyučování. Nebylo tu ani živáčka a tak jsem to tady ohodnotila jako“ bezpečné“. Svezla jsem se podél stěny na zem a nechala slzy volně kanout po své tváři. Tolikrát zadržované emoce smutku, lásky, zklamání a  nenávisti jako by si teď chtěly vynahradit dny, kdy jsem je nenechala utéct z mé duše a schovala je uvnitř sebe.

„Lilli? Tak tady jsi hledám tě po celé škole,“ Kate si až teď všimla mých ubrečených očí.  „ale no táák Lill to bude v pohodě.“ Snažila se mě svými slovy utěšit, ale mě to rozbrečelo ještě víc. Objala mě a mě popadl další  záchvat pláče. „Nic si z něj nedělej, vždyť víš jaký Tom je…“

„ Ale…“ vzlykala jsem „ proč mi tohle dělá?“

„To nevím… Ale kašli na to, je to idiot. A Sára je namyšlená kráva.“ Donutila mě k chabému úsměvu.

„To je mi je jasné už od první třídy…“ obě jsme se rozesmály, a když jsem se uklidnila, Kate došla do sálu pro naše batohy (nevím, jestli bych pohled na Toma dnes ještě snesla).

„Ptal se po tobě.“ Podotkla Kate

„To mi může být jedno…“ hořce jsem se ušklíbla.

„To je správný přístup!“ pochválila mě a už jsme vesele (v mém případě s hodně hranou veselostí) k domovům.

Hned jak jsem přišla, odhodila jsem věci na zem, svlékla se a šla se odreagovat pod vařící sprchu. Pod návalem příjemného tepla mě to alespoň nenutilo přemýšlet o dnešku. Zhruba po půl hodině jsem konečně vylezla, zabalila se do bílého županu a mokré vlasy schovala do ručníku. Kriticky jsem se v zrcadle sjela a v duchu si zanadávala, jak je nefér, že někdo má obličej a postavu jako model, a někdo vypadá naproti tomu jako strašák do zelí.

Sušit vlasy se mi ještě nechtělo, a tak jsem sešla dolů do obýváku a sedla si před televizi. Dům byl tichý a prázdný jako vždycky v tuto dobu. Máma byla ještě v práci a taky dlouho bude, pomyslela jsem si. Dálkovým ovladačem jsem přístroj zapnula a na prvním programu se objevil obraz mladého páru, jak se láskyplně drží za ruce a povídají si. Jako by mnou projel elektrický výboj, vybavily se mi události dnešního dne a mě se udělalo nevolno. Rychle jsem přepla na další program a doufala, že tam bude něco, na co by se dalo dívat. N a obrazovce se objevila milostná scéna z filmu „Seznamte se, Joe Black“ a já jsem s výkřikem odhodila ovladač na vedlejší křeslo.

„Sakra, i ta televize se proti mně spikla!“ nechala jsem obývák obývákem a vyšla opět po schodech nahoru do koupelny.

Odmotala jsem ručník a rozčesala ještě mokré vlasy. Už několikrát jsem uvažovala o tom, že si vlasy odbarvím, ale pokaždé se mi mé vlastní barvy zželelo. Vždycky na podzim mi ztmavly a byly tmavě hnědé a naopak v teplých letních dnech měly na slunci zlatavý odlesk a vypadaly na pohled výrazně světleji.

Ještě chvíli jsem přemýšlela, co v daný okamžik s nimi a nakonec jsem vzala fén a vyfoukala je. Pak jsem vytáhla ze skříňky žehličku na vlasy a vyrovnala jsem nejdřív ofinu a poté postupně vše ostatní. Překvapila mě po vyžehlení jejich délka. Páni ani jsem si nevšimla, že už jsou tak dlouhé.

Za chvíli jsem už vážně neměla co dělat. Ale nicnedělání by mě donutilo přemýšlet, a tak jsem si musela rychle vymyslet něco, co mě zabaví. Napadla mě opravdu zoufalá myšlenka. Vytáhla jsem z nejspodnější zásuvky malý černo - růžový (?!?) kufřík, který mi máma dala teď někdy ke čtrnáctým narozeninám, a který jsem já považovala pro mě za absolutně nepotřebný. Ano, tušíte správně- Kosmetický kufřík. Musím se tomu výrazu smát, ale je to tak…

Opatrně jsem ho otevřela a shlédla jeho obsah. Podkladový krém, tekutý make-up, pudr, paleta očních stínů a lesků a samozřejmě řasenka a tužka na oči. Kriticky jsem si to všechno prohlédla a uvažovala nad tím, jestli bych to zvládla. Patnáct let mi stačila řasenka a teď se hrnu do takových bl… hloupostí. Nechápu se. Ale je to jenom na doma, nepůjdu tak zmalovaná do školy… Tak bych to aspoň mohla zkusit.

Přerušila jsem své sáhodlouhé úvahy a vzala do rukou podkladový krém. Pak všechno ostatní podle pořadí, jak jsem to vždycky viděla v časopisech. Nakonec jsem dlouho přemýšlela, co s tužkou. Zkusila jsem ty takzvané „kouřové oči“, ale myslím, že jelikož jsem to dělala poprvé, nebyla to žádná sláva.

Váhavě jsem si stoupla před zrcadlo, abych zhodnotila svůj celkový výkon. Tužka hodně zvýraznila moje modré oči, a tak nějak je prohloubila. Jinak jsem ale neviděla skoro žádný rozdíl. Hm a to vždycky Monika vykládá, jak bez make-upu nemůže vynést ani koš. Moc rozdílu s a bez opravdu nevidím. Alespoň na mě ne.

Autor: uuuzaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Romeo a Julie ??? - 15. kapitola: