OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rozervané srdce - 27. kapitola

22.07.2009 (13:25) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 847×

Vše běželo jak na drátkách, zatím co soukromý tryskáč přistál, Cooperovi muži obšancovali celé letiště. Rozmístili se na strategická místa tak, aby akci provedli bez zbytečných ztrát a v co nejkatším čase. Valerius vystoupil z letadla jako první, hned za ním následovala s kouzelným úsměvem na rtech Bethany. Téměř celá skupina lovců se při pohledu na ní zarazila. V tu chvíli je ani tak nedostalo to jak úchvatně v černých koktejlkách vypadala, spíš nechápali její spokojený a vyrovnaný výraz. Nebránila se mu a slepě ho následovala.

Chyběly poslední dva krůčky, aby sešla schůdky a došlápla na ranveji. Valerius čekal u přistavené limuzíny a přidržoval dívce svého srdce dveře. V tu chvíli se ze zálohy vyřítil Cooper několika dobře mířeným ranami z brokovnice Valeria napasoval do auta, zatím co Reef a Sheane popadli Beth každý z jedné strany za paže. „Co chcete? Puste mě!“ zařvala téměř hystericky. Od auta se ozvalo hrozivé zavrčení. „Valerie!“ zaječela o pomoc a začala se sama bránit. Vymanila se z Seanova sevření a srazila ho pěstí k zemi. Než se stačila otočit k Reefovi na tváři ji přistál tvrdý políček. Dopadla vedle zvedajícího se Seana. „Sakra co to s ní je?“ ptal se mladý lovec Reefa. „Je pod jeho vlivem,“ vzdychl smutně. Na přistávací plochu přijela Valeriova stráž – pozdě, Spike se postaral o jejich drobné zdržení, aby mohli vysvobodit Beth. Než stačilo auto zastavit chlapi naložili Beth do jeepu a odjeli pryč.

Beth se probrala až po dvaceti minutách ve svém pokoji. Vedle ní ležel na posteli Cooper. Protřela si unavené oči, zmateně se rozhlédla kolem sebe a vyděšeně vykřikla při pohledu na svého manžela. „Ahoj zlato,“ zamrkl a natáhl k ní ruce, aby ji mohl obejmout. Místo vřelého přivítání ho však čekal šok. Bethany ho od sebe odstrčila s takovou vervou, že ho srazila z postele. Vyskočila na nohy, přeběhla na druhou stranu pokoje, kde ztěžka zády dopadla na příjemně chladivou zeď. „Co chcete?“ vypískla. Cooper vztal, opatrně se k ní začal přibližovat. „Stuj,“ zavelela. Zklamaně svěsil hlavu. „Beth, copak si na mě vůbec nevzpomínáš?“ nesouhlasně zavrtěla hlavou. Její mozek stále ovlivňovala látka podobná feromonům, kterou Starší používali pro okouzlení svých obětí. „Já chci domů?“ zaúpěla, kolena jí vypověděla službu a ona se sesunula na zem. Přitáhla si kolena k tělu, bradou se o ně opřela a tiše vzdychla. Cooper se posadil naproti ní. Cítil z ní Valeriovu vůni v takové koncentraci, že se mu z toho obracel žaludek naruby, ale snažil se to překonat. Něžně ji pohladil po vlasech. „Tady seš doma zlato, uvidíš, časem si vzpomeneš.“ „Neříkej mi zlato,“ opět ho od sebe hrubě odstrčila. Cooper se rezignovaně zvedl a odešel z pokoje. Slyšela jak za sebou zamkl i jak poručil svým mužům, aby jí pohlídali. V ten okamžik zažila krátké Déjà vu. Zase zamčená v pokoji, opět jí hlídají stráže a opět se cítí osaměle.

Znuděně vstala a prošla se po pokoji. Vůbec se jí tam nelíbilo. Oproti luxusu, který si užívala s Valeriem se cítila jako zavřená v odporné zapáchající kobce. Za těch pár dní natolik přivykla upířímu pachu, že se jí vůně vlastní rasy příčila. Rozpačitě otevřela masivní skříň, bylo tam naskládáno několik hromádek dívčího prádla. A jelikož žádnou jinou dívku krom sebe v pokoji neviděla, rozhodla se půjčit si džíny a tričko. V šuplíku pod oblečením bylo poskládáno několik ručníků. Popadla jeden z nich, rozhodla se najít koupelnu, což ve velikosti pokoje nebyl žádný problém, vedli z něj pouze jedny dveře ven a další, které nemohli vést jinam než k vymodlené sprše. Nejprve opatrně nakoukla dovnitř, nespletla se. Napustila si plnou vanu, na jejích okrajích bylo několik vonných olejíčků a koupelových solí, které bez otálení použila. Relax v horké vodě ji pomohl k uvolnění napjatých svalů, ale pamět ji nevracel...

Cooper seděl na baru opět s plnou sklenkou wiskey, vedle něho seděl Reef a Spike. „Kámo řeknu ti upřímně, takhle omámenou holku jsem v životě neviděl. Bude zázrak jestli se z toho někdy dostane,“ konec věty Reef spíš zašeptal. „Tohle už nikdy neříkej,“ Coope naštvaně praštil pěstí do pultu. „Moje žena je bojovnice, ona to zvládne,“ zavrčel vztekle, „a toho parchanta, co jí to udělal si podam,“ hodil do sebe dalšího panáka. V nose ho stále štípal Valeriuv pach. „Vypadala tak spokojeně, když vystupovala z toho letadla, možná s ním byla šťastná?“ uvažoval zklamaně. Spike ho praštil do ramene. „Co to říkaš brácho, jak mohla být šťastná bez své vlastní identity. Ta loutka, co jste přítáhli není Beth. Až se probere z toho zatraceného tranzu, uvědomí si, že patří sem, je jednou z nás. Uvidíš, že až se jí pročistí mozek bude ho chtít sama sejmout,“ spiklenecky na svého šéfa mrknul. „Díky Spiku,“ poplácal ho po zádech.

Valerius mezitím zuřil jako divoký býk v ohradě. „Jste naprostá banda ignorantů!“ rozkřikoval se na všechny strany. „Dal jsem vám jasné a jednoduché rozkazy a vy jste natolik neschopní, že nedokážete ani přijet v čas.“ „Padli jsme do léčky,“ špitnutl jeden z jeho poskoků, sotva stačil dokončit větu, Valerius mu usekl hlavu. „Kolikrát jsem vás upozorňoval na to, že máte počítat se vším? Kolikrát jsem zdůrazňoval, že lovci udělají cokolikv pro to, aby dostali Bethany zpět?“ hrozivě zavrčel. „Vypadněte!“ vykázal je z haly.

Unaveně se posadil do křesla. Na hrudníku a břiše mu prosakovala čersvá krvavá skvrna od Cooperovi zbraně. Rozepl si košili, aby zkontroloval, jakou paseku kulky nadělali. Nebylo to tak hrozné, jak se mu zprvu zdálo, ale cítil že ho některé ranky štípou. Několik kulek uvízlo uvnitř. Pevně zatnul svaly a stříbrné poloroztavené válečky s cinknutím o podlahu opustili jeho tělo. S úlevou si oddechl. Hned se mu lépe “dýchalo“. Jeho kůže se začala okamžitě hojit. Přešel k baru rozlehlé síně a nalil si červstvou dvanáctiletou, děti patřily k jeho oblíbené pochutině, dnes tím však své chuťové buňky nepotěšil. Rozmazlil se na mladé a divoké krvi své milenky. Odebral se do své pracovny, kde se usadil za klavír. Kvalitní hudba ho vždy uklidňovala, o to více, když mohl hrát sám. Lidé občas dělali chybovali, on ne.

Bethany vylezla z vany, rychle se osušila a oblíkla. Stýskalo se jí po Valeriovi. S usměvem na rtech si přehrávala útržky z uplynulého dne. Let, operu, skvělou večeři a nádherný sex. Ještě před pár hodinami přemýšlela, kam spolu odletí příště, teď se veškeré její vyhlídky na spokojený život rozplynuly, stala se vězněm. Kdy znovu uvidí svou “lásku“ bylo ve hvězdách. Plácla sebou na postel a zavřela oči. Viděla před sebou Valeriův stále usměvavý obličej, citila na sobě jeho chladný dotek, na krku se jí ještě nezahojilo kousnutí po jejich poslední noci. Nostalgicky si prstem přejela přes dvě dokonale kulaté jizvičky na hrdle a usmála se. „Co mi to ten člověk říkal?“ přemýšlela v duchu. „Že jsem tady doma, že si na to vzpomenu...“ vyskočila z lůžka a rozhlédla se kolem sebe. Nad postelí byla přivrtaná malá polička na které stálo několik zarámovaných fotografií. Popadla první rámeček a se zájmem si ho prohlížela.

Nemohla uvěřit vlastním očím. Na obrázku stál ten muž, vedle kterého se probudila, oblečený v černím smokingu. Držel ji kolem pasu. Okamžitě ji napadlo, že ty úchvatné karmínové šaty musí být svatební. Vyděšeně upustila zámeček. Sklo se rozsypalo na kousky a fotka vypadla na zem. Na levé ruce se jí zatřpytil kroužek z býlého zlata. Vzala ho mezi prsty a několikrát ho otočila kolem prsteníčku, až se jí povedlo ho stáhnout. Uvnitř byl vyrytý datum a nějaký nápis. Trošku zamžourala, aby to droboučké písmo přečetla: „Miluji Tě navždy. Cooper.“ „Ne ne, to nemůže být pravda, jak to že jsem ho předtím nevnímala,“ promnula si zmateně spánky.

Chvilku nepřítomně hleděla před sebe, pak se zmátořila a přešla ke dveřím. Zabouchala na ně. „No tak kluci puste mě, mám žízeň, a dala bych si něco k jídlu,“ škemrala tím nejmilejším hláskem, jakého byla schopná. „Beth? Si to opravdu ty?“ „A kdo jinej asi? Koukej ty dveře otevřít nebo je vyrazim. Chci vidět Coopera,“ její herecký výkon, byl velice přesvědčívý. Doprovodili ji do restaurace.

Nikoho si nevšímala, zalezla až do nejzadnějšího rohu místnosti, aby se vyhnula podezíravým pohledům a všudypřítomnému pachu ochránců. Během vteřiny k ní přiběhla drobná blondýnka přijemného vzezření. Bez varování skočila Beth kolem krku, ta ji automaticky odstrčila. „Beth, tolik jsem se o tebe bála...“ Bethany si zaujatě prohlížela tu milou dívčí tvář a něžně ji pohladila. „Kylo?“ zeptala se s podivem. „Kylo?“ vydechla do očí se jí vedraly slzy. Přitáhla si díveknu blíž, aby se objali. „Jak ses měla, přijde mi to jako celá věčnost co jsme se viděli naposledy.“ Matně, v mlžném závoji se jí vracely všechny vzpomínky, krom těch na Coopera...

Autor: Luna, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozervané srdce - 27. kapitola: