OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rozervané srdce - 5. kapitola

12.06.2009 (17:40) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1547×

„Bethany, zlato," dvěma prsty pohladil Cooper křehkou dívčí tvář. Přesto, že sklopila hlavu vzhlédla k němu. Jeho spanilou tvář zahalil závoj smutku. Cítila, jak v ní narůstá panika. Bála se toho, co chce říct. Tušila, že to jednou přijde. Do očí se jí draly první slzy. „Mrzí mě, že jsem ti ublížil. Sama víš, jak to je Beth." Na malý okamžik se odmlčel, „mám tě rád. Není na světě nic, co bych si přál víc než být s tebou, ale nemůžu tě vystavit takovému nebezpečí. Nehodlám tě vědomě ohrožovat." Nedokázala ze sebe vypravit ani slůvko. Tak ráda by mu řekla, že ho miluje, a že její život bez něho nemá smysl, ale k čemu by to bylo? Palcem jí otřel slzu stékající po tváři. „Ne Beth prosím tě, neplakej," z jeho hlasu na ní doléhala vlna zoufalství. Nedovedl se na to déle koukat. Rychle jí políbil na čelo a zmizel z jejího pokoje.

Bethany zabořila hlavu do polštáře. Chodbou se rozezněl výkřik bolesti a zlosti. Cooper se jí líbil od první chvíle, kdy se seznámili, i když tenkrát jí trochu děsil. Po tom, čím si prošli se jí dostal pod kůži víc, než si byla ochotná připustit. Naučil jí vše co znal, strávili spolu při tréninku stovky hodin. Neustále se něčemu smáli. Byl jako její otec, učitel, bratr a nejlepší přítel. Doufala, že se jednou stane i jejím milencem, ale teď, teď už neměla v co doufat. V několika vteřinách pohřbil všechny naděje. Nenáviděla tu bezmoc, která v ní rostla, dusila se tím. Ztěžka zalapala po dechu a z hrdla se jí vydral zvuk připomínající řev zraněného zvířete.

Potřebovala vypadnout. Rychle na sebe hodila oblečení, podpaží sevřela helmu a vyběhla směrem do garáže. Rychlá jízda by jí mohla poskytnout aspoň nějakou útěchu. Už si myslela, že proklouzne bez povšimnutí. Mezi posledními dveřmi ale narazila na jednoho z Cooperových nejlepších přátel. „Ahoj Beth." „Čau Spiku." „Koukám, že máš naspěch." „Hm," neměla náladu ani čas na vybavování. Stěží držela slzy. „Buď opatrná, za hodinu se setmí." „Já vím," naskočila na motorku a vyjela.

Zastavila asi po sto kilometrech u nějakého zapadlého baru. Zaparkovala a vešla dovnitř. Posadila se na bar a objednala whiskey. Tři panáky vypila na ex. „Blbej den, co?" přisedl si k ní celkem pohledný mladík. Unaveně se na něho podívala a tiše pronesla: „Blbej život." Natáhl k ní ruku. „Magnet na průsery, těší mě." V tu chvíli vyprska smíchy, alkohol začínal působit. „Ne vážně, já jsem Coal." „Bethany." Objednala si dalšího panáka a rozpovídala se. Moc toho ale k povídání nebylo. S minulostí se nerada chlubila, a kdyby někomu řekla, co dělá teď, asi by jí zavřeli do blázince.

„No a co děláš ty Coale?" snažila se převést téma hovoru na něj. „No to je tochu složitý." „Hořím zvědavostí," začala s ním koketovat. Naklonil se k ní. Ucítila jeho horký dech na svém krku. „Zahráváš si s ohněm Bethany," zašeptal jí do ucha. Provokativně zvedla jedno obočí. „Ještě jsem se nespálila," s usměvem se natáhla pro skleničku. Vyndala z ní kostku ledu, přejela si s ní po rtech a pak jí rozkousala... „Hmm, si vážně pěkná víš to?" Do tváří se jí nahrnula červeň, nikdo jiný s ní takhle nejednal. Její smysly s přibývajícím alkholem otupovaly, takže si ani nevšimla jakou sortou „lidí" se podnik zaplnil.

Protože nedorazila k večeři, rozhodl se Cooper, že se u Beth zastaví než vyrazí na další akci. Vzhledem k jejímu zranění nepředpokládal, že se připojí. Překvapilo ho, že není ve svém pokoji. „Beth? Bethany!" Do mysly se mu vkrádalo nepříjemné tušení. Rozběhl se na ošteřovnu. „Ruby, Ruby neviděla si Beth?" Zavrtěla hlavou. „Nejspíš bude u sebe." „Tam není, kruci," rozčíleně udeřil pěstí do stolu. „Nechtěl bys mi říct, co se děje?" tvrdě si ho změřila pohledem. „Neříkej mi, žes to udělal?" „Jo, posral jsem to Ruby." „Sakra Coope, ty seš takovej vůl. Byl si v garáži?" Praštil se dlaní do čela. „Já jsem idiot." Rychle se rozběhl do garáže, samozřejmě se mu tušení potvrdilo. Motorka zmizela. Vytáhl z kaspy mobil a vytočil důvěrně známé číslo. „No tak Beth, zvedni to. Zvedni ten zatracenej krám." Ze sluchátka se ozval tón obsazení. Zavesila. Během deseti vteřin se Coop objevil v hlavní pracovně. „Reefe, vystopuj Bethanin mobil. HNED!"

Bethany díky pití a příjemné společnosti úplně odhodila starosti, před kterýma utekla. „Je tu horko, nepůjdeme ven?" zaptala se. Coal jen přikývl. Náhle ucítila nutkavou potřebu, toužila po mužském objetí. Sotva vyšli z hospody pověsila se mu kolem krku a začala ho líbat. Jejich rty se pohybovaly v dokonalé souhře. Přirazila ho ke zdi. Coal jí jednou rukou držel v pase a druhou za zadek. Prstama mu vjela do vlasů. Jejich vzájemná vášeň se stupňovala. „Jsi tak sladká Bethany," vydechl vzrušeně a znovu jí začal líbat. V další vteřině jazykem narazila na něco ostrého. „Au," v ústech ucítila pachuť krve. V úžasu otevřela oči. Nemohla tomu uvěřit. Z pohledu do jeho jantarových očí jí naskočila husí kůže. Tvářil se, jako když si znalec otevře lahev dobrého vína a olízl kapku krve ze svého rtu. „Hmmm, ochránce. Vaše krev je vynikající..." Rychle se natáhla pro svůj meč, ale s údivem zjistila, že ho nemá. „Hledáš snad něco?" Pomalu a sebevědomě se otočila. Přehazoval si její meč z ruky do ruky. Tu tvář poznala hned, „Connore?" „Vida, vida na koho jsme narazili. Cooprova mladičká posila." Snažila se posoudit situaci, ale množství vypité whiskey jí to značně ztěžovalo.

Connor se rozpřáhl. Jen tak tak uskočila před dobře mířeným úderem. Její tělo naštěstí reagovalo rychleji než mozek. Rychlým kopem s otočkou se jí podařilo Connorovi podrazit nohy, ten to nečekal. Dopadl na znak a upustil její zbraň. Šlápla mu na krk. Zezadu jí za paže popadl Coal a odhodil ji pár metrů stranou. Dlaněma se odrazila od země a dopadla pevně na nohy. Stála neozbrojená proti dvěma upírům. „To sis toho moc neužila. Každopádně Valeria tvá návštěva jistě potěší. Už dlouho prý neochutnal kvalitní značku..." Pevně sevřela ruce v pěst. „Tak si pro mě pojďte," i přes značně nevýhodné postavení jí neopouštěla drzost.

Cooper přišlápl plynový pedál až k podlaze. Řítil se přes město jako šílenec. V hlavě mu křičela jediná myšlenka: „Vydrž beth." Na tachometru měl skoro dvoustovku. „Jedeš jak magor, doufám že nás nezabiješ dřív, než tam dojedeme," poznamenal Reef i když nálada v autě byla pod bodem mrazu v duchu se usmál.

Connor a Coal už na nic nečekali a zaútočili. Jednoho odrazila kopem do obličeje, než se stačil vzpamatovat podařilo se jí Coalovi zlomit vaz, podle stylu jeho boje byl teprve začátečník. Několika přemety se dostala ke svému meči. Zvedla ho v pravou chvíli, aby Connora zatavila uprostřed útoku. Myslel si, že jí stihne chytit a kousnout. Ostří se těšně dotýkalo jeho hrdla. „Zbohem." Jednou svižnou ranou mu usekla hlavu. Odkopla ještě stojící tělo. Jenže se jí to trochu vymklo z ruky. Špatně odhadla sílu úderu a tělo proletělo zavřenýma dveřma do baru. „Šikovná holka!" V hlavě se jí jako ozvěna rozlehl Coalův hlas. Jasně, zlomení vazu na upíry nezabírá.

Z rozražených dveří vyšlo deset upírů. Všichni si jí měřili nepřátelským pohledem a nebezpečně vrčeli. „Sakra," sykla a počítala své šance. Žádné nebyly. Neměla kam utéci a proti takové přesile se jistě neubrání. Jeden nedočkavec vyskočil z řady. Bethany jej ve skoku ladně rosekla ve dví. „Chci jí živou," zakřičel Coal. Díky němu se dostala do výhody. Postavila se obrané pozice s mečem připraveným k zásahu. Na vteřinu zaváhala a otočila se za záda, aby zjistila, co dělá Coal. Na tohle čekal. Uhodil jí přes obličej s takovou silou, že jí rozsekl obočí. Cítila jak jí po tváři stéká pramínek krve.

Autor: Luna, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozervané srdce - 5. kapitola: