OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rozervané srdce - 6. kapitola

13.06.2009 (17:00) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1271×

Cítila jak jí po tváři stéká pramínek krve.

Z dálky uslyšela přijíždějící auto. Ten zvuk by poznala kdykoliv a kdekoliv. Cooperův jeep. Rychle se přiblížil a se smykem zastavil asi metr od Beth. Coal musel uskočit, aby ho nesrazil. Z auta vyskákalo pět mužů a postavili se dívce po boku. „Srabi, je vás deset na jednu holku?" Na každého z nich se se zavrčením vrhl jeden upír. Beth stála opět tváří v tvář Coalovi. Cooperova skupina to tam velice rychle vyčistila, i když jim několik kousků uprchlo. Beth souboj nijak neprotahovala, protože neměl Coal žádnou zbraň, ukončila ho dřív než začal.

Raději by ale čelila deseti upírům než jednomu rozzuřenému Cooperovi. Statečně se postavila čelem k němu. V jeho tváři se zmítalo několik pocitů. Strach, radost, láska a hněv. „Si v pořádku?" mlčky přikývla, pohled zaryla do země. „Můžeš mi to nějak vysvětlit? Zbláznila ses nebo co?" Jen pokrčila rameny. „Zasloužila bys pár facek. Kde jsou ty roky tréninku. Vybrala sis jedinej upírskej bar v okolí dvou kilometrů!" křičel. Na krku mu naběhla žíla. Otočil se ke svým mužům. „Jedeme domů." pak se pohledem vrátil k ní. „A ty," vztekle zatnul ruku v pěst. „Nepočítej s tím, že s náma v nejbližší době někam pojedeš. Máš zaracha jasný?" mlčky přijala svůj trest. Ukazováčkem nadzvedl její bradu a druhou rukou nadzvedl její rozseklé obočí. Bolestně sykla. „Až přijedeme dojdi si za Ruby, to obočí potřebuje sešít," hlas se mu vrátil k normálu, ale stále působil odtažitě.

Beth šla z ošetřovny rovnou do svého pokoje. Mrzelo jí, jakou blbost vyvedla. Zamotala se do peřiny a se slzami v očích usínala. Ani druhý den ráno se nemohla zbavit špatné nálady. Proto se rozhodla, že z postele nevyleze. Po celém domě už se rozkřiklo co provedla. Nechtěla nikoho vidět. Necítila se na to čelit vyčítavým pohledům ostatních členů týmu. Dopoledne jí pěkně kručelo v břiše.

Poslouchala, co se na chodbě děje. Kolem jejího pokoje několikrát prošel Cooper. U jejích dveří pokaždé zaváhla na chvíli se zastavil a šel zase dál. Když kolem procházel po dvanácté zaťukal. „Bethany otevři," naléhal. „Ne." Opřel se čelem o dveře a dlaň mu sjela po klice. „Beth, prosím." „Ne Coope, di pryč, chci být sama." „No tak, měla bys jít aspoň na oběd." „Nemám hlad," odsekla, ale její žaludek bolestivě zaprotestoval. Jeho kroky se vzdálili. Za chvilku opět někdo zaťukal. „Ruby, prostím tě nech mě." „Beth pust mě dovnitř. Přinesla jsem ti něco k jídlu a musím se podívat na tu nohu." Otráveně vylezla z pelechu. Rychle se zkoukla v zrcadle. Místo vlasů vrabčí hnízdo a pod očima pytle z nevyspání. S opuchlým obočím a monoklem působila děsivě. „Skvělý," ironicky se na sebe ušklíbla. Neochotně odemkla a Ruby bez vyzvání vstoupila. „Teda holka, ty máš ránu. Vypadáš jak po flámu." Beth se křečovitě usmála, věděla, že má pravdu. „Oblíkni se, půjdeme na oběd." Žádné jídlo jí nepřinesla, využila to pouze jako záminku, aby se dostala dovnitř. „Nikam nejdu. Ruby podělala jsem to. Budu všem akorát pro smích." Skryla svůj obličej do dlaní. „Prosím tě, dneska už si na to nikdo ani nevzpomene. Horkým tématem je Valerius, říká se že zavítal k nám do města, tak se seber."

„Co Cooper?" nasadila provinilý výraz. „Cooper, je idiot. Vůbec mi o něm nemluv. Beztak je to všechno jeho vina." Beth nechápavě vykulila oči. „No moc nekoukej, kdyby se nechoval jako kretén, nic z toho by se natalo. Myslíš si, že o tom nikdo neví? Celej barák uzavírá sázky na to, kdy se vy dva dáte dohromady." Beth spadla brada. „Jsem v šoku." „No zpátky k němu, celej den se po domě potlouká jako tělo bez duše. Neříkej mi, že tu nebyl." „Třináctkrát..." odtušila. „Doufám, žes ho vyhodila. Nic jinýho by si nezasloužil. Ať se chvíli užírá, neuškodí mu to." Ruby přešla ke skříni a hodila po Beth nějaké oblečení. „Tohle si vem, pak ti zamaskuju toho monokla a vyrazíme do města. Trocha rozptýlení nám neuškodí."

Po obědě se holky vydaly na nákupy a večer do kina. K jejich velkému překvapení běžel zrovna film o upírech. Vzhledem k jejich zkušenostem jim to přišlo spíš jako parodie než jako romantika. Upír, který se zamiluje do člověka. „To je teda pěkná blbost," Ruby vycházela z promítacího sálu celkem otráveně. „Chtěla bych vidět, jak se někdo z té pakáže dobrovolně vzdá lidské krve. Roztrahat a spálit." S usměvěm na rtech se zarazila: „I když musím uznat, kdybych potkala někde upíra jako je James... hmmm" v očích jí ďábelsky zajiskřilo. „Si prdlá," rozesmála se Beth. „No a co dál? Půjdem na disko?" Ruby překypovala energií, zatím co její kamarádka se sotva držela na nohou. „Prosím tě dost. Nepřeju si nic jinýho než horkou sprchu a postel. Už padam únavou. Vůbec necítim chodidla," odmlčela se. „Mrcho, kdybys byla kamarádka, necháš mě jít v keckách." „Tak jedem domů, možná zbylo ještě něco od večeře." „Před chvílí si dojedla, máš snad tasemnici?" Ruby se zatvářila uraženě. „Jsem ve vývinu," podotkla a vyplázla na Beth jazyk.

Horká sprcha rozpouštěla všechny starosti. Trvalo to asi dvacet minut než se Bethany donutila vylézt z vany. Jednou osuškou si obalila vlasy a druhou si utáhla kolem těla. Otevřela dveře do koupelny a její čichové buňky polechtala ta nejkrásnější vůně na světě. Párkrát zamrkala, jestli se jít to nezdá. Seděl v křesle přímo naproti ní. Černé tílko podtrhovalo je vypracovanou postavu, v kombinaci s vojenskými kalhotami byl velice sexy. „Můžeš mi odpustit?" zašeptal. „Coope, co tu děláš?" „Nemůžu spát. Musel jsem tě vidět Beth..."

Postavil se, rozvážným, pomalým krokem se k ní přibližoval. Stáhl jí ručník z vlasů, ty se dívce v drobných zlatých prstýncích rozprostřely po zádech. Položil ruce na její boky a přitiskl ji na sebe. Stála jako omráčená, pak v hlavě uslyšela poplach. „To je zase nějaké chvilkové pomatení mysly, abys mi mohl připomenout, že se mnou být nechceš?" Tohle byla rána pod pás, zasloužená, to věděli oba. „Neřekl jsem, že nechci..." opět se utápěl v jejím pohledu. „Miluji tě," zašeptala a v zápětí se chytla za ústa. „Řekla jsem to nahlas?" vyhrkla zdešeně. „Ano." Políbil jemně její sametové rty. Chytila ho kolem krku. Oddávala se jeho lačným hlubokým polibkům. Nechal osušku sklouznout z jejího těla na zem. „Jsi nádherná." Beth celá zrudla. Ladně jí zvedl do náruče a odnesl do postele. Lehl si vedle ní. Prsty nežně hladil dokonalé křivky jejího těla. Nechával to na ní aby začala, až bude připravená. Neuběhlo ani pět minut, když se pustila do boje s jeho páskem od kalhot...

Mezi polibky a hlasitými vzdechy šeptala jeho jméno. Společně dosáhli vrcholu extáze. Náhle se v ní vzepřela ohromná vlna emocí, se kterýma se nedokázala vyrovna. Po tvářích jí začaly stékat slzy. To Coopera vyděsilo. „Ublížil jsem ti?" Jen zavrtěla hlavou. Schoulila se do jeho pevné teplé náruče. „Co se stalo? Musíš mi to říct," mluvil tichým konejšivým hlasem. Neuměla odpovědět, zapoměla jak se otevíra pusa a jak se používají hlasivky, její tělo bylo v nějakém podivném tranzu. Cooper měl pocit, že uběhla celá věčnost než promluvila. „Když to bylo tak ... tak krásný," zápěstím si otírala uslzené oči. „Hlupáčku, takhle už mě neděs," políbil ji na čelo. Oba usnuli tvrdým hlubokým spánkem, který se dal srovnat s bezvědomím.

Celým domem se rozlehla poplašná siréna. „Sakra, tak pěkně se mi spalo," zakňučel Cooper. „Co to je za řev?" Beth stěží rozlepila víčka. „Starší," Cooper se oblékl tak rychle, že ho svými ospalými smysly sotva zaregistrovala. „Vyrazili na lov, zřejmě Valerius." Vypálila z postele jako raketa. Začala se připravovat na boj. Cooper se k ní se zájmem otočil. „A ty děláš co?" nechápavě na něho pohlédla. „Co by, připravuju se na lov." „Miláčku to, že jsme dnešní noc strávili společně nic nemění na tom, že máš zaracha. Takže si klidně můžeš zase zalést do postele. Probudím tě až přijdu." „Ale vždyť to je Valerius." Něžně vzal její obličej do dlaní. „Beth, lásko moje..." Další slova ztrácela význam. Pochopila, že to myslí vážně. Mezi dvěřmi ho rychle políbila. „Opatruj se!" „Budu," opětoval její polibek se stejnou vášní. „Beth, byl bych rád, kdyby náš vztah zůstal mezi námi. Nikdy nevíš, co se může stát, a já si nechci vzít na triko, že po tobě půjde celej upírskej svět." Přikývla. Cooper zmizel ve stínu tlumeného světla. Beth se vrátila do postele, ale usnout už nemohla. Pořád se převalovala ze strany na stranu. Vidina toho, že někde venku pobíhá hladový Valerius se svou gardou, jí převracela vnitřnosti naruby.

Nedovedla jen nečinně ležet. Potřebovala se něčím zabavit, jinak by zešílela z nepříjemných úvah, které okupovaly její mozek. Kdyby tam tak mohla být a vidět, že je Cooper v pořádku. Hodila na sebe tepláky a tílko a vyrazila k jejich soukromému baru v přízemí. Posadila se na barovou židličku a kývla na Kylu, aby jí přinesla panáka. Po barovém pultu k ní dojela whiskey. „Díky," rychle ho do sebe kopla. Nezvózně třásla nohou. „Dáš si?" Kyla k ní natáhla ruku s krabičkou cigaret. Beth tomu nikdy neholdovala, ale dnes neodmítla. Nikotin ji přinest pocit příjemného uvolnění. „Klid Bethany, budou v pořádku. Za pár hodin jsou tady." „Pár hodin, přijde mi to jako celá věčnost. Jak můžeš být tak v klidu, vždyť tam máš kluka?" Kyla už několik měsíců randila se Spikem. „Slíbil mi, že se vrátí. Já mu věřím Bethany, nikdy mě nezklamal," špitla a přes obličej jí přeběhl zamilovaný výraz.

Po neuvěřitelně dlouhých třech hodinách se Beth vypravila na ošetřovnu. Tentokrát do boje vyrazila i Ruby, takže bude potřeba se připravit pro příjem zraněných. Ve velkém hrnci převařila vodu. Na pečlivé hromádky poskládala podle velikosti několik druhů obvazů. Do sterilizátoru vložila pro jistotu někol sad na šití a zapla ho. Rozhlížela se kolem dokola a přemýšlela, co ještě udělat. Na malý stoleček vedle lůžka postavila litrovou láhev s desinfekcí a vatu.

Vrátila se do baru a nestihla dokouřit v pořadí asi patnáctou cigaretu. Do dveří se nahrnuli první zranění. Byli skoro celí od krve. V čele šel Reef se Spikem a v náručí nesl zraněnou Ruby... Při pohledu na ni se Beth udělalo nevolno. „Co?" nestihla větu dokončit. „Jeden z těch bastardů jí ošklivě zlomil nohu, před chvílí omdlela." Znamenalo to, že si se všemi zraněními bude muset poradi bez její pomoci. „A co vy dva?" „Pár škrábanců a modřin, znáš to," usmíval se celkem spokojeně Spike. Na jazyku jí pálila jedna jediná dotěrná otázka. Neudržela jí v sobě. „A Cooper?" Oba dva se zarazili. „Promiň Beth, naposled jsem ho viděl na nože s Valeriem," vzdychl Spike. „Sama víš, že je to u něj naprosto normální, většinou se z akce vrací jako poslední. Neboj, je to chytrej chlap, uvidíš, že se tu každou chvílí objeví," mrkl na ní Reef. A za nim přešlapovala většina z dnešní výpravy. Všichni pěkně zřízení. Beth se kvapně přesunula na ošetrovnu.

Autor: Luna, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozervané srdce - 6. kapitola: