Rozervané srdce - 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

9. kapitolka, doufám, že vás napne ;o)

17.06.2009 (17:28) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1250×

Během několika dní se Ruby i Spike plně zotavili, avšak na Rubyině chování bylo něco podivného. Od doby co se vrátila z nemocnice uplynulo několik týdnů a ona se stále stranila ostatních, tvářila se kysele, jako by propadla nějakým podivným depresím. Beth zaklepala na dveře jejího pokoje. „Co je?" vykřikla naštvaně. „Ruby to jsem já, otevři." „Nech mě, chci být sama." Prosebně zaškrábala na dveře. „Ruby," zámek cvaknul, panty zavrzaly a ve škvírce otevřených dveří se objevila pobledlá tvář. Beth na nic nečekala a drze se vecpala dovnitř. Obě dívky se posadily na postel. „Zlato pověz mi co se stalo," naléhala na svou kamarádku. Ruby padla na znak a přehodila nohy na postel. „Já nevim, tak si říkam k čemu to všechno je. Snažíme se jako blbci a úplně zbytečně. Když zabijeme deset upíru Valerius a ostatní si do rána můžou udělat dvacet dalších. Mám pocit, že je to předem prohraný boj." Beth nechápavě vykulila oči. „Jak to můžeš říct?" „Vždyť je to pravda, podívej se na sebe." Narážela na šrám, který se táhl přes celou tvář její kamarádky. Beth si na ránu přiložila dlaň. „Už se to ztrácí," zašeptala. „Tobě se to možná zahojilo, ale co John, Tommy a ti další..." v koutku oka se jí zaleskla slza. „Já už prostě nemůžu dál Beth, jsem z toho všeho příliš unavená, to věčné skrývání, nekonečné boje a proč?"

Kromě zlomené nohy si Ruby z posledního boje přinesla mnohem těžší a hlubší ránu. Ránu, která nebyla vidět a přesto se ještě nezahojila. Ten nejbolestivější druh zranění, který mohl ochránce potkat. Dorianovou rukou přišla Ruby o mladšího bratra. Tommy, tak se jmenoval. Ti dva byli nevlastní sourozenci, odlišná příjmení utajovala jejich vzájemný vztah. Po tvářích jí začaly stékat proudy slzí. Beth chytla přítelkyni za ruku. „Ruby, prosím tě, pověz mi, co tě trápí." Zavrtěla hlavou, nechtěla se o svůj smutek s nikým dělit. Přesto, že by jí vyřčení té hrozné pravdy ulevilo, nechávala své srdce dál krvácet. Přísahala sama sobě, že se téhle slabosti zbaví, rozhodla se uzavřít sama do sebe a nikoho už do svého srdce nepustit. Bez lásky není bolesti, tuhle větu si opakovala několikrát denně, aby nezapomněla na to, proč se straní ostatních. Přesto existoval jeden člověk, kterého ze svého zaníceného srdce vyrvat nedokázala. Bethany, nejlepší kamarádka, za kterou se Ruby modlila pokaždé, když odcházela do boje.

Po chodbách se rozblikala rudá poplašná světla a domem se rozlehla siréna. Starší opět vyrazili na lov a na ochráncích bylo zajistit, aby se upíří řady rozšířily co nejméně. V poslední době se jim tu morovou nákazu úspěšně dařilo držet pod kontrolou. Beth se chystala k odchodu, ale ruby jí pevně chytla za ruku. „Prosím tě nechoď, zůstaň dnes večer se mnou." V Bethany se odehrál vnitřní souboj, zůstat a snad utěšit kamarádku, nebo bojovat po boku muže, kterého nade vše milovala. „Nemohu zůstat Ruby. Cooper a ostatní na mě spoléhají." Nedokázala by nečinně sedět, zatím co by její životní láska riskovala vlastní život. Potřebují mojí pomoc." Pohladila kamarádku po vlasech a políbila jí na čelo. „Spi zlato, potřebuješ načerpat nové síly. Hned, jak se vrátíme, přijdu za tebou. Slibuji." Ruby neznatelně přikývla. „Opatruj se," zašeptala přes rostoucí knedlík v krku. Opět ji do svých sítí lapila úzkost, jako pokaždé, když Beth vyrážela se svou skupinou do bitvy.

Beth se rozběhla do svého pokoje, aby se převlékla do „vojenského". Navlékla se do neprůstřelné vesty a na krk pevně dotáhla stříbrem napuštěný nákrčník. Rychle na sebe hodila bundu. Bouchačky si připla až po cestě do garáže. Čekalo se jen na ní. „Gideone?" pokynula mu aby začal mluvit. „Valerius vyráží na poslední lov před odjezdem z města. Podle toho, co jsem dokázal zjistit, jedná si čistě jen o ukojení žízně," při myšlence na lidskou krev ztěžka polknul. „Takže by s ním nemělo být tolik mužů," doplnil Cooper. „Půjde tam kde je hodně lidí," zamyslela se nahlas Beth. „Co je dnes ve městě za akci?" nastalo ticho. Na osobní život a vlastní povyražení ochránci moc času neměli, takže se v kulturním přehledu města příliš neorientovali.

Dveře od garáže se otevřely a v nich stála drobná snědá dívka vybavená stejně jako ostatní. „Kylo, jdi domů," požádal jí prosebným tónem Spike. „Bar můžu pro dnešní večer klidně zavřít. Ve Four Roses pořádají Discovery, nikdo sem nepřijde. Celý město na tu akci čeká už půl roku. Jdu s vámi," mluvila přesvědčivě a odhodlaně. „Four Roses, spousta lidí, nikdo si nevšimne, když se jich pár ztratí," pronesl Reef. „Dámy a pánové, lovu zdar." Bethany se ke své motorce musela protáhnout kolem Coopa, který jí hned plácnul po zadku. Už třetí měsíc se jim dařilo svůj vztah tajit, ale už je to pomalu začínalo nudit. Tím, že o tom nikdo nevěděl, měla Beth několik nabídek na rande a ani Cooper to mezi ženským osazením domu neměl nejjednodušší. Už několikrát řešili, jestli se společně ukázat na veřejnosti nebo ne. Dnes večer se Coop rozhodl prolomit ledy.

„Beth?" pomalu se k němu otočila, tušila co přijde. „Ano?" provokovala ho pohledem. „Opatruj se," spiklenecky na ni mrkl a v mžiku ji přitáhl k sobě. Jejich polibek byl naléhavý, skoro jako by se loučili. Ostatní se na ně nevěřícně otočili. „Já to věděl!" vykřikl Reef a vítězně promáchl zatnutou pěstí nad hlavou. Cooper se na něho pobaveně podíval. „Tys věděl prd kámo." Beth na chvilku zčervenala. Ještě jednou se letmo políbili a pak jí Coop narazil helmu na hlavu. I on protentokrát vyrazil na motorce. Zaparkovat před přeplněným klubem nebyla žádná legrace. Ihned si všimli několika luxusních aut se zatmavenými skly.

Rozdělili se do dvou skupin, první , vedená Coopem, vešla předním vchodem. Druhá skupina to vzala zezadu. Hned za rohem narazili na líbající se pár. Beth se zhluboka nadechla. Do nosu jí uhodil upíří pach. Změřila si ty dva. Po mladém klučinovi, zády opíral o zeď, lezla až příliš hezká blondýnka. Zrovna se její polibky blížili k jeho krční tepně. Bethany si všimla té drobné změny v jejím obličeji, proměnila se. Chytla jí ze zadu za vyčesané vlasy, škubla s nimy do zadu takže se do chlapce nestačila zakousnout a silou ji přirazila obličej na cihlovou zeď. Ozvalo se křupnutí, upírka padla na kolena, na stěně zůstal krvavý flek. Chudák kluk stál v šoku jako přikovaný. „Zmiz. Hned!" zařvala na něj. Rozběhl se pryč. Upírka se mezitím se zlostným zavrčením sebrala ze země. „Ty děvko! Zlomilas mi nos," sykla a otřela si do dlouhého rukávu krev vytékající z prokousnutého rtu. Bethany jí rázně udeřila hřbetem dlaně do obličeje. Znovu padla na kolena, tam už stál připravený Danny a elegantně ji popravil. „Dobrá práce," poznamenala s uznáním Beth a nastavila ruku, on do ní vesele plácl. Zasunul meč do pochvy a vykopl dveře únikového východu.

„Půjdeme po dvojcích. Neztraťte se a kryjte si záda!" zavelel Reef, „Beth, ty jdeš se mnou," usmál se. „Jasně šéfe," v krvi se jí rozproudil adrenalin, srdeční rytmus se zrychloval s narustajícím vzrušením. Poprvé by se mohla setkat s Valeriem. Přímo plála nedočkavostí. Vydali se přímo doprostřed tanečního parketu. Z dálky zahlédla Coopa jak se prodírá davem k jisté přinejmenším podezřelé dvojci. Věděla, že uprostřed sálu se nic zajímavého dít nebude. Proto se vydali do temných zákoutí. „Tam," ukázal Reef cestou, kterou se mají vydat a začal se prodírat davem ke dveřím do skladiště. Snažila se ho co nejrychleji následovat, ale dav vlnící se v rytmu hudby jí uzavřel cestu a parťák se jí ztratil z dohledu. „Sakra," ulevila si od vzteku. Přidala do kroku a hrubě se rameny prorážela dál. „Co do mě strkáš náno," utrhla se na ní opilá černovláska. „Sklidni se," zpražila jí Beth, ale ona se nedala jen tak zastrašit. „Co si o sobě myslíš ty nádhero jedna?" uhodila ji drobnou pěstičkou do ramene. Bethany se k ní otočila čelem. „Řekla jsem ti snad jasně, aby ses uklidnila," pronesla klidným ale důrazným tónem. Ta malá zákeřná potvora se napřáhla s úmyslem rozbít Beth pulitr o hlavu. Než stačila udeřit, Bethany automaticky vylítla ruka a pevně sevřela zápěstí toho drzého stvoření. Trochu zaklonila hlavu a věnovala dívce na památku pěknou hlavičku. Než se stačila vzpamatovat, Beth zmizela v davu. V duchu se škodolibě usmívala nad tímto zadostiučiněním... (* pozn.autora mě ten pulitr o hlavu opravu rozbila, takže jsem jí to aspoň touhle formou vrátila)

Konečně se prodrala na místo, kam ukazoval Reef, nikde ho ale nemohla najít, tak se rozhodla, i přes veškerá Coopova stálá opakování a varování, jednat na vlastní pěst. Vzala za kliku a otevřela. Dveře s mírným zavrzáním povolily. Uvnitř panovala naprostá tma, chvilku trvalo, než se její zrak přizpůsobil. Po několika vteřinách mžourání viděla naprosto ostře. Obezřetně vstoupila dovnitř. Přední se stáhla dlouhá chodbička na nejímž konci se u podlahy táhla tenká světelná linie. S rozvahou se k ní přiblížila. Další dveře. Tiše chvilku poslouchala co se za nimi děje, ale nic neslyšela. Opatrně vzala za kliku.

Vešla do spoře osvětleného skladiště. Její oči musely znovu přivyknout zářivkám. Obezřetně se rozhlédla kolem. Přímo před protější stěnou stál on. Na zeď tiskl dívku, která se svým půvabným obličejem připomínala top modelku s přední strany časopisu o módě. Z její tváře už se pomalu vytrácela jiskřička života, zatím co se on lačně živil její mladou horkou krví. Podle obrázků z kroniky Bethany pochopila, proč vždy dostal to, co chtěl, málokterá žena tomu zvířeti dokázala odolat a ani tato kráska nebyla vyjímkou. Nevědomky a dobrovolně šla s koketním úsměvem na svou vlastní popravu. I když vypadal, že je mu minimálně padesát, jeho charisma bylo zničující. Bethanino srdce se rozběhlo svižnějším tempem. Jeho dokonalý sluch ten třepotavý zvuk ihned zaregistroval. Vysál z dívky poslední kapku a pustil ji. Bezvládné tělo s dutým nárazem dopadlo na studenou podlahu.

Pomalu se otočil ke své sokyni. Polovina jeho obličeje zůstala ve skrytu stínu. Měřil si ji zamyšleným pohledem. Dlouhé prošedivělé vlasy mu splývaly před rameny. Jeho světle modré oči ji učarovaly, jako by se na její tělo svalila lavina. V ten krátičký okamžik připomínající věčnost zapomněla kdo je, kde je a co je jejím posláním. Div z ruky neupustila meč připravený k boji. Pak si ale uvědomila, co právě udělal. Zmařil mladý život. „Konečně se setkáváme," pronesla tlumeným hlasem, znovu získala kontrolu nad svým tělem. Naklonil hlavu mírně ke straně. „Řekl bych, že my dva se ještě neznáme, půvabná lovkyně," hluboký, hrubý a přesto sametový hlas na ni působil jak rány bičem. Přistihla se, že přemýšlí, jaké to asi musí být, když se jeho dokonalé jako břitvy ostré zuby zaboří do jemné kůže na krku. „Sladká smrt," pomyslela si a v zápětí měla chuť si za to nafackovat. Byla připravená na jeho šarm, osobní kouzlo, charisma nebo jak to nazvat, ale to, co z něho vyzařovalo, ta nespoutaná surová síla jeho výrazu ji drtila na prach. Našla si to ho nejtěžšího soupeře. Valerius vyčkával v polostínu, dával Bethany čas na vzpamatování, rád bojoval férově...

Valerius v polostínu skladiště 4 Roses