Scary Secret of my family - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

I když to čte jen pár lidí (možná ani to ne), stejně přidávám další kapitolu. Snad se aspoň těm pár bude líbit, i když je docela krátká...

05.02.2013 (12:00) • Kassiel • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 418×

Nakonec jsem si ty nákupy opravdu užila. Rebecca naprosto předělala celý můj šatník.

„Tak co? Odteď tě už, doufám, neuvidím v těch vybledlých vytahaných tričkách?“ otřásla se a koukla na mě.

„No, já ty trička nosím celkem ráda a…“

„Do prdele!“ přerušila mě a tak tak se vyhnula cyklistovi, který se objevil odnikud. Ta holka jezdí jako ďábel. Ta holka je ďábel. Protože jinak to není možné. Jen jsme přišli do prvního obchodu, proletěla kolem nejbližšího regálu a vrátila se s plnou náručí oblečení. Celé odpoledne jsem strávila ve zkušební kabince. Jen jsem se zbavila jedné haldy oblečení, přinesla další. Sam je na tom asi finančně dost dobře, a pokud ne, tak doufám, že aspoň psychicky, protože až uvidí tu útratu, zaručeně se zhroutí. Trvala na tom, že si musím koupit všechno, co mi vybrala, i když já jsem to jasně vyloučila. Prý pak by to nebyl pořádný nákup, kdybych si nechala jen tu „trošku“ (podle mě toho bylo víc než dost!), co jsem si z toho všeho vybrala já.

„Jasně, že je nosíš ráda… Ale není to ono! Naštěstí máš teď mě, tak už si na sebe nikdy nebudeš muset vzít žádný z těch hadrů,“ zasmála se. „Teda tím nechci říct… Totiž, já osobně třeba Hetfielda žeru. Ten chlap je boží! Ale ty trička jsou nic moc. Věř mi, že vím, jak je to skvělý pocit, když se svázanými vlasy vlezeš do tepláků a vytahanýho trička nebo mikošky. Ale ještě lepší pocit je, když jdeš po ulici a každej - a tím myslím fakt každej - chlap se za tebou otočí!“

„Ale to je něco jiného. Ty jsi hezká i v těch teplácích… Zato já, mně nepomůže nic.“

„Stejně jí to nejvíc sluší v tom nejvytahanějším triku, co má,“ vložil se do toho Matt.

Rebecca se otočila a probodla ho nenávistným pohledem. Vyplázl na ni jazyk.

„Becky! Červená!“ zařvala jsem. Tak tak to stihla ubrzdit. Ale nic si z toho nedělala. Jezdí jako ďas. Trpělivě počkala na zelenou a u toho sledovala v zrcátku křenícího se Matta na zadní sedačce.

Po chvíli zastavila.

„Tady ale nebydlíme,“ poznamenala jsem a hned si nadala, že to je přece nad slunce jasné. Ten monstruózní dům si nejde s ničím splést.

„Já vím. Řekla jsem si, nový hadry, to chce i nový vzhled!“

„Seš si jistá, že je to dobrý nápad?“

„Moje nápady nikdy nejsou špatné!“ mrkla na mě a vystoupila z auta.

Neochotně jsem ji následovala. Matt šel tiše za námi.

„Ahojky!“ houkla Rebecca, když jsme vlezli dovnitř. Všichni jí pozdrav vrátili.

Rozhlížela jsem se. Je to obrovská místnost sladěná do fialova.

„Tak,“ mlaskla Rebecca, „tohle je Sarah,“ představila mi drobounkou dívku s ohonem v černém.

„Emily,“ kývla jsem na ni.

„Vezme si tě na starost se vším všudy. Ona umí zázraky,“ mrkla na mě. Pak se obrátila na Matta: „No a ty… Ty si dělej, co chceš, ale nerozptyluj mi ji, takže nejlepší by bylo, kdyby jsi vypadnul, jeď si třeba na pivo nebo kam chceš… Až budu potřebovat auto, zavolám. Ale teď ven!“ postrkovala ho zpět ke dveřím, kterými jsme přišli, a sama se pak posadila do jednoho křesla před velikým zrcadlem.

„Uvidíme se později,“ lípl mi pusu na tvář a pak se ušklíbl na Rebečiny záda a vydal se pryč.

„Ahoj,“ usmála jsem se ještě a pak se obrátila k Sarah.

„No, jen chci říct, že tohle je všechno Rebečin nápad, a já si na tyhle věci moc nepotrpím… Takže bylo by možné něco, já nevím, nic moc velkého? Chápete?“

„Chápu. Rebecca je… zvláštní člověk,“ zasmála se Sarah. „To, co umí a dělá ona, to se zdá kolikrát až nemožné. Ale je dobře, že jsou takový lidi. Nebýt jí, nejsem tady. Tak se do toho dáme.“

Nemám ponětí, jak dlouhou dobu jsem strávila pod rukama zázračné Sarah, ale musím říct, že to bylo fajn. Povídala jsem si s ní o nejrůznějších věcech. Ptala se mě na rodinu a cože jsem se tak najednou ocitla tady. Nebyla jsem si jistá, co ví a co jí můžu říct, a připadalo mi blbé ptát se Becky. Tak jsem si vymyslela, že moje mamka se znovu vdala, a já jsem si s jejím novým přítelem moc nesedla, ale chci, aby byla šťastná, tak jsem se rozhodla přestěhovat se k tátovi. Klasický příběh. A ani to není tak daleko od pravdy.

Ona mi na oplátku vyprávěla o svém životě, jak se seznámila s Rebekou a jak jí ve všem pomohla.

Když se mnou skončila, užasle jsem hleděla do zrcadla. Podařilo se jí zkrotit světle hnědé vlasy, které si už od mého narození dělaly, co je napadlo. Jen ne nikdy to, co jsem po nich chtěla já. Sestříhala mi je, takže z nepravidelných kudrlin se teď staly jemně zatočené konce, a taky přidala blond podbarvení. Musím říct, vypadala jsem vážně skvěle.

Koukala jsem na sebe do zrcadla a nemohla uvěřit té změně. Stále jsem to byla já, jen vylepšená. Nová. Jo, to je ono. Nová Emily. Odteď jsem nová Emily, napůl upírka žijící v monstrózně obrovském a vypadajícím domě se svým otcem upírem a dalšími dvěma poloupíry. Můj starý život skončil v koši spolu s těmi ustřiženými vlasy.

Autor: Kassiel, v rubrice: Povídky » Na pokračování